salt:hasText
| - Tak jako všechna neuroleptika může i haloperidol prohloubit útlum centrálního nervstva vyvolaný jinými centrálně tlumivými látkami včetně alkoholu, hypnotik, sedativ nebo silných analgetik. Současné užití může vést i k depresi respirační funkce.
Zesílený centrální účinek byl pozorován při kombinaci s methyldopou.
Haloperidol může snižovat antiparkinsonské působení levodopy.
Haloperidol inhibuje metabolismus tricyklických antidepresiv a zvyšuje tak plasmatické hladiny a toxicitu těchto látek (anticholinergický účinek, kardiovaskulární toxicita).
Metabolické inhibitory cytochromu P450, zvláště CYP2D6, mohou zvýšit hladinu haloperidolu. Ve farmakokinetických studiích bylo zjištěno mírné až středně výrazné zvýšení hladin haloperidolu, jestliže se společně s haloperidolem podával chinidin, buspiron nebo fluoxetin. Při těchto kombinacích je někdy nutné snížit dávkování haloperidolu.
Dlouhodobé podávání enzymových induktorů jako např. karbamazepinu, fenobarbitalu nebo rifampicinu výrazně snižuje plasmatické hladiny haloperidolu. Proto je někdy třeba při kombinaci s těmito látkami dávkování haloperidolu podle potřeby zvýšit. Po ukončení aplikace těchto látek pak bývá nutné dávky haloperidolu opět snížit.
Při současném podávání lithia a haloperidolu se vzácně objevily tyto příznaky: encefalopatie, extrapyramidové příznaky, tardivní dyskineze, maligní neuroleptický syndrom, poruchy mozkového kmene, akutní mozkový syndrom a kóma. Většina těchto projevů byla reverzibilní. Není jasné, zda představují vyhraněnou klinickou jednotku. Přesto se doporučuje u pacientů, současně léčených lithiem a haloperidolem, ukončit terapii okamžitě, jakmile by se tyto příznaky objevily.
Existují údaje o antagonickém působení vůči antikoagulačnímu účinku fenindionu.
Haloperidol může antagonizovat účinky adrenalinu a jiných sympatomimetik a může vyvolat inverzi hypotenzivních účinků adrenergních blokátorů, jako např. guanethidinu.
Je kontraindikováno současné podávání antiarytmik třídy Ia (chinidin, dihydrochinidin, disopyramid), antiarytmik třídy III (amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), některých neuroleptik (thioridazin, chlorpromazin, levomepromazin, trifluperazin, sulprid, amylsulprid, triaprid, pimozid, droperidol) a bepridilu, cisapridu, difemanilia, erythromycinu i.v., mizolastinu, vinkaminu i.v., oxidu arsenitého, levacetylmethadolu, mesoridazinu, glatifloxacinu, dolansetron-mesylátu, meflochinu, sertindolu, anestetik, indometacinu, metoklopramidu a cimetidinu. Důvodem je vysoké riziko ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes. Velké riziko ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes znamená také současné podání halofantrinu, pentamidinu, sparfloxacinu a moxifloxacinu. Velké riziko vzniku ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes, znamená také současné podání diltiazemu, verapamilu, beta-blokátorů, klonidinu, guanfacinu, digitalisu, anticholinesteráz (donepezil, rivastigmin, takrin, galantamin, pyridostigmin, neostigmin). Pokud je současné podání těchto látek absolutně nezbytné, je třeba to provést za klinického dohledu a kontinuálního monitorování EKG.
Současné podání léčiv, které způsobují hydroelektrické poruchy, a haloperidolu může zvýšit riziko ventrikulárních arytmií (viz bod 4.4).
Hypokalemizující látky jako jsou hypokalemizující diuretika, iritační laxativa, amfotericin B i.v., glukokortikoidy a tetrakosaktid vykazují velké riziko vzniku ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes. Před podáním těchto léků se doporučuje korekce hypokalemie, klinický dohled a kontinuální monitorování EKG.
Může být potřeba zvýšit dávku antikonvulziv vzhledem ke snížení prahu pro vznik křečí.
Při současném podání haloperidolu a anestetik, může dojít k hypotenzi. Proto je třeba se vyhnout této kombinaci. Hypotenze se také může vyskytnout při současném užití haloperidolu a antihypertenziv.
Kombinace indometacinu a haloperidolu může způsobit závažnou ospalost.
Metoklopramid zvyšuje riziko vzniku extrapyramidových příznaků.
(cs)
|