| salt:hasText
| - Současné podávání přípravku Spiropent s jinými beta-agonisty s bronchodilatačním účinkem vyžaduje přísný lékařský dohled. Anticholinergní bronchodilatační přípravky však mohou být inhalovány současně.
Perorální podávání přípravku Spiropent není vhodné pro symptomatickou léčbu akutních astmatických záchvatů.
V následujících případech může být Spiropent podáván pouze po pečlivém zvážení terapeutického prospěchu a rizika:
u pacientů s nedostatečně kontrolovaným diabetem mellitus, nedávno prodělaným infarktem myokardu, při závažných organických srdečních nebo cévních poruchách, při feochromocytomu a hypertyreóze.
Kardiovaskulární účinky se mohou vyskytovat u sympatomimetik, včetně přípravku Spiropent. Existují důkazy z post-marketingových dat a publikované literatury o vzácných výskytech ischemie myokardu spojené s β-agonisty. Pacienti se závažným srdečním onemocněním (např. ischemickou srdeční poruchou, arytmií nebo závažným srdečním selháním), kteří užívají Spiropent, musí být upozorněni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u nich objeví bolest na hrudi nebo jiné symptomy zhoršení srdečního onemocnění. Musí se dávat pozor na hodnocení takových příznaků jako je dyspnoe a bolest na hrudi, protože mohou být respiračního nebo kardiálního původu.
V případě akutní a rychle se zhoršující dušnosti musí být okamžitě vyhledána lékařská pomoc.
Při dlouhodobém podávání je třeba zvážit současné podávání protizánětlivých přípravků (inhalačních kortikosteroidů), případně zvýšení jejich dávek, k dosažení kontroly zánětu dýchacích cest a prevenci jejich dlouhodobého poškozování.
Pokud se bronchiální obstrukce zhoršuje, je nevhodné a případně i riskantní po delší dobu podávat vyšší než doporučené dávky beta2-agonistů (např. Spiropent). Pravidelné užívání zvyšujících se dávek beta2-agonistů nutných ke kontrole symptomů bronchiální obstrukce může znamenat ztrátu kontroly nad průběhem onemocnění. v takovém případě je vhodné terapii přehodnotit, zejména zvážit vhodnost protizánětlivé terapie, a předejít tak případným stavům ohrožujícím život pacienta.
Léčba beta2-agonisty může vyvolat potenciálně závažnou hypokalemii. Zvýšená opatrnost je nutná u těžkých forem astmatu, protože tento nežádoucí účinek může být zesílen současným podáváním derivátů xantinu (theofylin), kortikosteroidů a diuretik. Současná hypoxie může zvyšovat účinky hypokalemie na srdeční činnost. V těchto případech je doporučeno monitorování plazmatických hladin draslíku.
Užívání klenbuterolu vede k pozitivnímu nálezu při zneužití jako dopingové látky, např. pro zlepšení sportovního výkonu.
Tablety:
Jedna tableta obsahuje 109,98 mg laktózy (440 mg laktózy v maximální doporučené denní dávce).
Pacienti se vzácnými dědičnými poruchami intolerance galaktózy, např. galaktosemie, nesmí tento přípravek užívat.
Sirup:
5 ml sirupu obsahuje 1,4 g sorbitolu (22,4 g sorbitolu v maximální doporučené denní dávce).
Pacienti se vzácnými dědičnými poruchami intolerance fruktózy nesmí tento přípravek užívat.
Přípravek může mít také slabý laxativní účinek.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)