| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: inhibitory HMG CoA reduktasy
ATC-kód: C10AA01
Po perorálním podání se simvastatin, inaktivní lakton, rozkládá v játrech na příslušnou formu beta‑hydroxykyseliny. Tento hlavní metabolit je účinným inhibitorem HMG‑CoA reduktasy
(3‑hydroxy–3‑methylglutaryl‑CoA reduktasy). Tento enzym katalyzuje přeměnu HMG‑CoA na mevalonát, což je časný a rychlost určující krok v biosyntéze cholesterolu.
Zjistilo se, že simvastatin snižuje jak normální tak zvýšenou koncentraci LDL‑C. LDL se tvoří z lipoproteinu o velmi nízké hustotě (VLDL) a je katabolizován v převážné míře prostřednictvím LDL receptorů s vysokou afinitou. Mechanismus snižování hladin LDL simvastatinem může zahrnovat jak snižování koncentrace VLDL-cholesterolu (VLDL‑C), tak indukci LDL receptoru, což vede ke snížení produkce a zvýšenému katabolismu LDL‑C. Během léčby simvastatinem dochází též k podstatnému snížení koncentrace alipoproteinu B. Navíc simvastatin mírně zvyšuje hladinu HDL‑C a snižuje hladinu plasmatických triglyceridů (TG). Výsledkem těchto změn je snížení poměru celkový cholesterolu/HDL‑C a poměru LDL‑C/HDL‑C.
Vysoké riziko ischemické choroby srdeční (ICHS) nebo již diagnostikované ICHS
V klinické studii HPS byly hodnoceny účinky léčby simvastatinem u 20 536 pacientů (ve věku 40‑80 let), s hyperlipidémií nebo bez ní , s ischemickou chorobou srdeční, jiným typem okluzní arteriální choroby nebo s diabetes mellitus. V této studii byl 10 269 pacientům podáván simvastatin v dávce 40 mg/den a 10 267 pacientům bylo podáváno placebo po průměrnou dobu 5 let. Při výchozím vyšetření byly zjištěny koncentrace LDL‑C u 6 793 pacientů (33 %) pod 3,0 mmol/l, u 5 063 pacientů (25 %) v rozmezí
3,0-3,5 mmol/l a u 8 680 pacientů (42 %) větší než 3,5 mmol/l.
Léčba simvastatinem v dávce 40 mg/den ve srovnání s placebem významně snížila riziko celkové mortality o 13 % (1328 [12,9 %] pacientů užívajících simvastatin versus 1507 [14,7 %] pacientů užívajících placebo; p = 0,0003), díky snížení počtu úmrtí na ICHS o 18 % (587 [5,7 %] versus 707 [6,9 %]; p = 0,0005; absolutní snížení rizika 1,2 %). Snížení úmrtnosti na nevaskulární příhody nebylo statisticky významné. Simvastatin také snížil riziko závažných koronárních příhod (souhrnný hodnocený parametr zahrnující nefatální IM nebo úmrtí na ICHS) o 27 % (p < 0,0001). Simvastatin snížil potřebu absolvování koronárních revaskularizačních výkonů (včetně koronárního bypassu nebo perkutánní transluminální koronární angioplastiky) o 30 % (p < 0,0001) a revaskularizačních výkonů na tepnách dolních končetin a na jiných než koronárních tepnách o 16 % (p = 0,006). Simvastatin snížil riziko cévních mozkových příhod o 25 % (p < 0,0001), především snížením počtu onemocnění ischemickou mozkovou mrtvicí o 30 % (p < 0,0001). Kromě uvedeného simvastatin snížil v podskupině pacientů s diabetem riziko rozvinutí makrovaskulárních komplikací, včetně revaskularizačních zákroků na tepnách dolních končetin (chirurgických operací nebo angioplastik), amputace dolních končetin, nebo vředů na dolních končetinách o 21 % (p = 0,0293).
Úměrné snížení výskytu příhod bylo v každé podskupině pacientů podobné, včetně podskupiny bez jedinců ischemické choroby srdeční, ale s postižením cerebrovaskulárních nebo periferních tepen, mužů i žen, a to jedinců ve věku pod i nad 70 let při vstupu do studie, s hypertenzí nebo bez ní, a hlavně jedinců se vstupní koncentrací LDL cholesterolu pod 3,0 mmol/l.
Klinická studie 4S (Scandinavian Simvastatin Survival Study) byla zaměřena na hodnocení účinnosti simvastatinu na omezení celkové mortality u pacientů s ICHS a výchozí hladinou celkového cholesterolu 212‑309 mg/dl (5,5‑8,0 mmol/l). Do této multicentrické, randomizované, dvojitě slepé, placebem kontrolované studie bylo zařazeno 4 444 subjektů – pacientů. Nemocní s anginou pectoris nebo prodělaným infarktem myokardu (IM) byli léčeni dietou, standardní péčí a buď simvastatinem v dávce 20‑40 mg/den (n = 2 221) nebo placebem (n = 2 223) po průměrnou dobu trvání studie 5,4 roku. Simvastatin snížil riziko úmrtí o 30 % (absolutní snížení rizika 3,3 %). Riziko úmrtí na ICHS bylo sníženo o 42 % (absolutní snížení rizika 3,5 %).
Ve studiích srovnávajících účinnost a bezpečnost simvastatinu v dávce 10 mg, 20 mg, 40 mg a 80 mg denně u pacientů s hypercholesterolemií bylo dosaženo průměrného snížení LDL‑C o 30 %, 38 %, 41 % a 47 %. Ve studiích s pacienty s kombinovanou (smíšenou) hyperlipidemií, kteří dostávali simvastatin v dávce 40 mg a 80 mg, bylo dosaženo průměrného snížení triglyceridů o 28 a 33 % (u placeba o 2 %). Průměrné zvýšení hodnot HDL‑C dosáhlo 13 a 16 % (u placeba 3 %).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)