| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Antiglaukomatika a miotika,
inhibitory karboanhydrázy,
ATC kód: S 01 EC 03
Mechanismus účinku
Karboanhydráza (CA) je enzym vyskytující se v mnoha tkáních těla včetně oka. U lidí se karboanhydráza nalézá jako mnoho izoenzymů, z nichž nejaktivnějším je karboanhydráza II (CA‑II), hlavně v červených krvinkách, ale i v ostatních tkáních. Inhibice karboanhydrázy v ciliárním výběžku oka snižuje sekreci komorové vody. Výsledkem je snížení nitroočního tlaku (IOP, intra‑ocular pressure).
Jednodávkový TRUSOPT free bez konzervačních přísad obsahuje dorzolamid‑hydrochlorid, účinný inhibitor lidské karboanhydrázy II. Po vkápnutí do oka dorzolamid snižuje zvýšený nitrooční tlak, ať je nebo není ve spojitosti s glaukomem. Zvýšený nitrooční tlak je hlavním rizikovým faktorem v patogenezi postižení očního nervu a ztráty zorného pole. Dorzolamid nevyvolává pupilární konstrikci a snižuje nitrooční tlak bez nežádoucích účinků, jako jsou šeroslepost nebo akomodační spasmus. Dorzolamid ovlivňuje velmi málo nebo neovlivňuje vůbec tepovou frekvenci nebo krevní tlak.
Beta-adrenergní blokátory podávané lokálně rovněž snižují nitrooční tlak snižováním sekrece komorové vody, ale jiným mechanismem účinku. Studie prokázaly, že je‑li dorzolamid přidáván k lokálně podávanému beta‑blokátoru, lze pozorovat další snížení nitroočního tlaku; tento nález je v souladu s hlášenými aditivními účinky beta‑blokátorů a perorálních inhibitorů karboanhydrázy.
Farmakodynamické účinky
Klinické účinky
U pacientů s glaukomem nebo oční hypertenzí byla prokázána účinnost dorzolamidu obsáhlými klinickými studiemi trvajícími až jeden rok. Při těchto studiích byl dorzolamid podáván 3( denně v monoterapii (základní nitrooční tlak ≥ 23 mmHg) nebo 2( denně jako doplňková léčba při podávání očních beta‑blokátorů (základní nitrooční tlak ≥ 22 mmHg). Účinek dorzolamidu na snížení nitroočního tlaku v monoterapii a v doplňkové terapii byl prokázán během celého dne a tento účinek se udržoval i během dlouhodobého podávání. Účinnost během dlouhodobého podávání v monoterapii byla podobná účinnosti betaxololu a o něco nižší než účinnost timololu. Když byl dorzolamid podáván v doplňkové terapii k očním beta‑blokátorům, prokazoval dodatečné snížení nitroočního tlaku podobné podávání 2% pilokarpinu 4( denně.
V multiklinické, dvojitě zaslepené, kontrolované studii s opakovanými dávkami, aktivní léčbou (vícedávkovým přípravkem TRUSOPT) a s dvojitě překříženým uspořádáním vykazoval jednodávkový TRUSOPT free bez konzervačních přísad (forma bez konzervační látky) u 152 pacientů se zvýšeným základním nitroočním tlakem (základní nitrooční tlak > 22 mmHg) v jednom nebo obou očích podobný vliv na snížení nitroočního tlaku jako vícedávkový TRUSOPT. Profily bezpečnosti jednodávkového přípravku TRUSOPT free bez konzervačních přísad (forma bez konzervační látky) a vícedávkového přípravku TRUSOPT byly podobné.
Pediatričtí pacienti
Na 184 pediatrických pacientech (122 bylo léčeno dorzolamidem) ve věku od 1 týdne do méně než 6 let s glaukomem nebo zvýšeným nitroočním tlakem (výchozí hodnoty IOP > 22 mmHg) byla provedena 3‑měsíční, dvojitě maskovaná, aktivním komparátorem kontrolovaná multicentrická studie k vyhodnocení bezpečnosti přípravku TRUSOPT (forma s konzervační látkou) při topickém podávání třikrát denně. Přibližně polovina pacientů v obou léčených skupinách měla diagnózu kongenitálního glaukomu; ostatními společnými etiologiemi byly Sturge‑Weberův syndrom, iridokorneální mezenchymální dysgeneze, afakičtí pacienti. Distribuce podle věku a způsobu léčby v monoterapeutické fázi byla následující:
Dorzolamid 2%
Timolol
Věková kohorta <2 roky
N=56
Věkové rozmezí: 1 až 23 měsíců
Timolol GS 0,25% N=27
Věkové rozmezí: 0,25 až 22 měsíců
Věková kohorta >2-<6 roky
N=66
Věkové rozmezí: 2 až 6 let
Timolol 0,50% N=35
Věkové rozmezí: 2 až 6 let
V obou věkových kohortách bylo přibližně 70 pacientů léčeno po dobu alespoň 61 dní a přibližně 50 pacientů bylo léčeno 81 až 100 dní.
Pokud byl nitrooční tlak dorzolamidem nebo gel tvořícím roztokem timololu v monoterapii nedostatečně zvládán, byla provedena změna na nemaskovanou (open‑label) léčbu podle následujícího schématu: 30 pacientů ve věku < 2 roky bylo převedeno na současnou léčbu gel tvořícím 0,25% roztokem timololu denně a dorzolamidem 2% třikrát denně; 30 pacientů ve věku > 2 roky bylo převedeno na fixní kombinaci 2% dorzolamid/0,5% timolol dvakrát denně.
Celkově tato studie neodhalila u pediatrických pacientů žádná dodatečná bezpečnostní rizika: u přibližně 26 % (20 % ve skupině léčené dorzolamidem v monoterapii) pediatrických pacientů byly pozorovány nežádoucí účinky související s léčivem, většina z nich byla lokálními, nezávažnými očními účinky, jako jsou pálení a píchání v oku, oční injekce a bolest. U malého procenta (< 4 %) byl pozorován edém nebo zákal rohovky. Lokální reakce byly, pokud jde o frekvenci, podobné jako u komparátoru. Ve studiích po uvedení přípravku na trh byla hlášena metabolická acidóza u velmi mladých pacientů, zejména u pacientů s nevyzrálými ledvinami nebo s poruchou funkce ledvin.
Výsledky studií účinnosti u pediatrických pacientů naznačují, že střední hodnota poklesu nitroočního tlaku zjištěná ve skupině léčené dorzolamidem byla srovnatelná se střední hodnotou poklesu nitroočního tlaku zjištěnou ve skupině léčené timololem, dokonce i když byla zjištěna mírná číselná výhoda u timololu.
Dlouhodobé studie účinnosti (> 12 týdnů) nejsou k dispozici.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)