| salt:hasText
| - Způsob podání:
Přípravek je určen pro intravenózní infuzi nebo pro perorální užití, nikoli pro intramuskulární podání.
Vankomycin se může podávat pouze pomalou intravenózní infuzí v koncentracích nepřesahujících 5 mg/ml (0,5 g rozpuštěno v nejméně 100 ml, nebo 1 g v nejméně 200 ml vhodného rozpouštědla) a rychlostí infuze nepřekračující10 mg/min.
U některých pacientů vyžadujících omezený přívod tekutin je možné použít koncentraci 10 mg/ml (500 mg/50 ml nebo 1 g/100 ml). Použití vyšších koncentrací však může zvýšit riziko vzniku nežádoucích účinků (viz bod 4.8).
Dávkování je třeba upravit podle stavu renálních funkcí.
Použití prášku pro přípravu infuzního roztoku k přípravě roztoku pro perorální podání (viz bod 6.6)
Intravenózní infuze:
Pacienti s normální funkcí ledvin
Dospělí a děti starší než 12 let:
Obvyklá intravenózní dávka je 0,5 g každých 6 hodin nebo 1 g každých 12 hodin (2 g denně).
Maximální denní dávka je 2 g.
Trvání léčby závisí na závažnosti infekce a na klinické odpovědi pacienta. U většiny pacientů s infekcí, vyvolanou mikroorganismy citlivými na vankomycin, se zlepšení projeví do 48-72 hodin.
Při bakteriální endokarditidě je obecně přijatý postup podávat 0,5 g vankomycinu intravenózně každých 6 hodin po dobu 4 až 6 týdnů (minimálně 3 týdnů); podává se buď vankomycin samotný nebo v kombinaci s jinými antibiotiky.
Starší pacienti:
Vzhledem k ototoxicitě a nefrotoxicitě je třeba používat vankomycin opatrně u pacientů s renální insuficiencí nebo předchozími poruchami sluchu. Obzvlášť rizikoví jsou starší pacienti. Přirozené snížení glomerulární filtrace s postupujícím věkem může vést ke zvýšení koncentrací vankomycinu v séru, jestliže se dávka neupraví nebo dávkovací interval neprodlouží. Je třeba monitorovat hladiny v krvi a pravidelně provádět testy jaterních funkcí; dávkování je nutno titrovat na základě hladin vankomycinu v séru (viz Dávkovací tabulka pro dospělé s poruchou renálních funkcí).
Starší pacienti jsou obzvlášť vnímaví k poruše sluchu a je třeba provádět pravidelné testy sluchových funkcí u pacientů starších než 60 let.
Je třeba vyhnout se simultánnímu nebo sukcesivnímu podávání jiných neurotoxických látek.
Děti mladší než 12 let:
Obvyklá intravenózní denní dávka je 40 mg/kg tělesné hmotnosti (většinou rozděleně do 4 jednotlivých dávek, tj. 10 mg/kg každých 6 hodin). Každou dávku je třeba podávat po dobu nejméně 60 minut.
Novorozenci (včetně předčasně narozených):
Doporučuje se podat úvodní dávku 15 mg/kg, pak udržovací dávkování 10 mg/kg každých 12 hodin v průběhu prvního týdne života, a každých 8 hodin do věku jednoho měsíce.
Každou dávku je třeba podávat po dobu nejméně 60 minut.
U těchto pacientů je nutné pečlivě monitorovat koncentrace vankomycinu v plazmě.
U předčasně narozených dětí a někdy u starších pacientů může být nutné pro sníženou funkci ledvin provést i větší než očekávané snížení dávek.
Perioperativní profylaxe:
Dospělí dostanou 1 g vankomycinu intravenózně před chirurgickým výkonem (v průběhu indukce anestézie) a v závislosti na trvání a typu výkonu se dávka 1 g vankomycinu i.v. může podat za 8 hodin po chirurgickém výkonu.
Profylaxe endokarditidy:
U pacientů alergických na penicilin se podá 1 g vankomycinu jednorázově 1 hodinu před chirurgickým výkonem v ústní dutině nebo horních dýchacích cestách. Před výkonem v oblasti střev nebo močových cest se podá 1 g vankomycinu v kombinaci s aminoglykosidem. Je-li to nutné, může se podání opakovat za 8 hodin po výkonu.
Dětem se podává intravenózně 20 mg vankomycinu/kg tělesné hmotnosti ve stejných časových odstupech jako dospělým.
Perorální podání:
Obvyklé podávání pacientům podstupujícím léčbu pseudomembranózní kolitidy vyvolané Clostridium difficile jako následku použitých antibiotik se pohybuje mezi 0,5 g až 2 g vankomycinu denně, rozdělených do 3-4 jednotlivých dávek podávaných po dobu 7-10 dní.
Přípravek roztoku pro perorální užití: 0,5 g vankomycinu se rozpustí ve 30 ml nebo 1 g vankomycinu v 60 ml vody. Roztok se podá pacientovi k vypití anebo se může podat nasogastrickou sondou (viz bod 6.6).
Děti dostávají celkovou denní dávku 40 mg/kg, rozdělenou do 3-4 jednotlivých dávek v průběhu dne, a to po dobu 7-10 dní.
Celková denní dávka 2 g by neměla být překročena.
Pacienti s poruchou renálních funcí
U pacientů s poruchou renálních funkcí se dávkování vankomycinu musí upravit v závislosti na míře poškození ledvin, na závažnost infekce, na vnímavosti vyvolávajícího mikroba a koncentrací látky v séru, podle exkreční kapacity ledvin.
Navrhovaná úvodní dávka u pacientů s poruchou renálních funkcí má být vždy alespoň 15 mg/kg, následující dávky mají být určeny hlavně na základě renálních funkcí a koncentrací látky v séru.
Při prolongované léčbě se látka může kumulovat, a je třeba pravidelné monitorování hladin v séru.
Je třeba pravidelně monitorovat hladiny vankomycinu v séru.
Je třeba dodržovat tyto hodnoty: Cmax: 30-40 mg/l; Cmin: 5-10 mg/l; Css (průměrná hladina v krvi za rovnovážného stavu) 15 mg/l
Následující tabulku je možno použít pro většinu pacientů s poruchou renálních funkcí. Clearance kreatininu je možno určit anebo přibližně odhadnout. Celková denní dávka vankomycinu (v miligramech) je přibližně 15násobek glomerulární filtrace (v ml/min).
Dávkovací tabulka pro dospělé s poruchou renálních funkcí:
Clearance kreatininu (ml/s)
Denní dávka vankomycinu (mg)
1,67
1545
1,50
1390
1,33
1235
1,17
1080
1,00
925
0,83
770
0,67
620
0,50
465
0,33
310
0,17
155
Tabulku nelze použít pro anefrické pacienty. Tito pacienti musí dostat nárazovou dávku 15 mg/kg, aby se dosáhlo terapeutické koncentrace v séru rychle, a pak následující dávkování 1,9 mg/kg každé 24 hodiny.
Pro usnadnění aplikace dospělým pacientům se závažnou poruchou renálních funkcí se může namísto každodenní udržovací dávky podávat dávka 250 mg až 1000 mg v intervalech několika dní.
Při anurii byla doporučena dávka 1 g každých 7-10 dní.
Dávkování při hemodialýze
Látka se hemodialýzou významně neodstraňuje. Dávka 1 g vankomycinu každého sedmého dne udrží účinné hladiny v séru. Hladiny v séru je třeba monitorovat, aby nevznikla kumulace látky a následná toxicita. Poločas v séru se pohybuje mezi 120 až 216 hodinami.
U pacientů s peritoneální dialýzou byl popsán poločas vankomycinu přibližně 18 hodin. Aby se předešlo nežádoucímu snížení hladin v séru v průběhu peritoneální dialýzy, je možné přidat k dialyzátu dodatečně množství vankomycinu v koncentraci 25 µg/ml..
Jestliže se při hemodialýze používají polysulfonové membrány („high flux“ dialýza), poločas vankomycinu se zkracuje. U pacientů na pravidelné hemodialýze může být nutná dodatečná udržovací dávka.
Jestliže je známa pouze hodnota kreatininu v séru, dá se hodnota clearance kreatininu přibližně vypočítat použít tohoto vzorce:
Muži
Clkr = tělesná hmotnost v kg x (140 minus věk v rocích)
72 x koncentrace kreatininu v séru (v mg/100 ml)
Ženy
Clkr = 0,85 x hodnota uvedená pro muže
Hodnoty kreatininu v séru musí být stanoveny za stabilizovaných podmínek renálních funkcí. U dále uvedených skupin pacientů bývá přibližně vypočítaná hodnota často vyšší než skutečná clearance kreatininu: u pacientů se snižující se funkcí ledvin (např. při šoku, při těžkém srdečním selhání anebo oligurii), u obézních pacientů anebo pacientů s chorobami jater, s edémem nebo ascitem, u pacientů oslabených, podvyživených nebo nehybných. Kdykoli je to možné, má se clearance kreatininu stanovit přímo.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)