| salt:hasText
| - Upozornění:
Při systémových infekcích se má vankomycin podávat pouze intravenózní infuzí.
Rychlé podání ve formě bolu (tj. po dobu několika minut) může být spojeno s těžkou hypotenzí (včetně šoku a vzácně i srdeční zástavy), reakcím podobným histaminovým, makropapulárním nebo erytématózním rashem („syndrom rudého muže“ nebo „syndrom červeného krku“). Vankomycin je třeba infundovat pomalu ve zředěném roztoku (2,5 až 5,0 g/l) rychlostí nejvýše 10 mg/min, aby se zamezilo reakcím spojeným s rychlou infuzí. Po přerušení infuze obvykle tyto reakce rychle pominou. Pomalé infuze trvající déle než 1 hodinu se doporučují pro batolata a děti.
Vzhledem k ototoxicitě a nefrotoxicitě se vankomycin musí používat opatrně u pacientů s poruchou ledvin. Riziko vzniku ototoxicity je zvýšeno při vysokých koncentracích v krvi nebo při prodloužené terapii. Proto je třeba monitorovat hladiny v krvi a upravovat dávkování, jestliže je u takových pacientů nutné vankomycin použít.
Současné nebo následné použití jiných nefrotoxických látek vyžaduje pečlivé monitorování, a je třeba podle možnosti se mu vyhnout.
Někteří pacienti se zánětlivými onemocněními střevní sliznice mohou vankomycin významnou měrou absorbovat, takže se mohou objevit významné koncentrace vankomycinu v séru, a proto může vzniknout riziko vývoje nežádoucích účinků, známých při parenterálním podání vankomycinu. Riziko je větší u pacientů s poruchou ledvin. Je třeba mít na paměti, že celková systémová clearance i renální clearance vankomycinu jsou u starších osob sníženy.
Při akutní anurii a při již poškozeném kochleárním ústrojí se vankomycin může použít jedině ve vitálních indikacích. Doporučuje se pravidelné sledování sluchových funkcí u pacientů ve věku 60 a více let, protože starší pacienti jsou vnímavější na poruchy sluchu. Pokud se u nich vankomycin použije, je velmi důležité dávkování upravit podle výsledků monitorování koncentrace látky v krvi.
Hluchotě může předcházet tinnitus. Zkušenosti s jinými antibiotiky naznačují, že hluchnutí může progredovat i po přerušení aplikace látky.
Upozornění
Vankomycin silně dráždí tkáně a vyvolává nekrózy v místě injekce, jestliže byl podán intramuskulárně. Bolest a tromboflebitida se může objevit u mnoha pacientů, kteří dostávají vankomycin, a může být případně vážná. Frekvenci a závažnost tromboflebitidy je možné minimalizovat pomalou aplikací látky ve zředěném roztoku (viz bod 6.6) a pravidelným střídáním místa infuze.
Vankomycin je třeba podávat opatrně u pacientů alergických na teikoplanin, protože byly publikovány reakce zkřížené hypersenzitivity mezi vankomycinem a teikoplaninem (viz bod 4.5).
U všech pacientů léčených vankomycinem je třeba pravidelně provádět hematologické kontroly, rozbory moči a kontroly jaterních a renálních funkcí.
Vankomycin může prohloubit depresi myokardu vyvolanou anestetikem. V průběhu anestézie se dávky vankomycinu musí podávat silně zředěné a pomalu, za pečlivého monitorování srdečních funkcí. Aby se umožnila adaptace na změnu polohy, je třeba změnu polohy odložit na dobu po skončení infuze.
U pacientů, kteří dostávají vankomycin dlouhodobě anebo spolu s jinými léčivy, která mohou vyvolat neutropenii nebo agranulocytózu, je třeba monitorovat v pravidelných intervalech počet leukocytů. Dlouhodobé podávání vankomycinu může vést k superinfekcím rezistentními mikroby, a proto je třeba tyto pacienty pravidelně monitorovat.
Pacienty, kteří užívají vankomycin perorálně, je třeba upozornit na jeho ofenzívní chuť.
Terapeutický rozsah koncentrací v séru
Požadované maximum koncentrací vankomycinu v séru, měřené 2 hodiny po ukončení infuze, se pohybuje mezi 20 a 30 mg/l. Požadované maximum koncentrací, měřené těsně před další dávkou, se pohybuje mezi 5 a 10 mg/l.
Nefrotoxicita se objevuje hlavně při sérových koncentracích vankomycinu10 mg/l anebo více. Ototoxicita se objeví vzácně u sérových koncentrací vankomycinu nižších než 30 mg/l.
Pravidelné monitorování hladin vankomycinu v séru je indikováno při dlouhodobém užívání, zejména u pacientů s dysfunkcí ledvin anebo s poruchou sluchu, stejně jako při současném podávání nefrotoxicikých nebo ototoxických látek.
Vhodné dávkování je třeba vytitrovat na základě hladin v séru. Hladiny v krvi je třeba monitorovat a testy renálních funkcí je nutno provádět pravidelně.
Existuje všeobecné doporučení kontrolovat koncentrace vankomycinu 2-3krát týdně.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)