| salt:hasText
| - Léčba karbamazepinem se nasazuje postupně - od počátečních nízkých dávek, podle druhu a závažnosti klinického obrazu a podle individuálního přístupu dávku postupně zvyšovat až k dosažení optimálně účinné udržovací dávky. Obvyklý rozptyl denní dávky se pohybuje mezi 300 až 1200 mg. Zpravidla by se neměla překročit celková denní dávka 1600 mg, protože při vyšším dávkování se zmnožuje výskyt nežádoucích účinků. Je vhodné nastavit terapeutickou dávku za kontroly hladiny plazmatické koncentrace, zvláště při kombinované terapii. Terapeutická plazmatická hladina se podle klinických zkušeností pohybuje mezi 4 - 12 µg/ml. Výjimečně je nutná dávka výrazně vyšší, než doporučená počáteční a udržovací, např. při urychleném odbourávání karbamazepinu v důsledku enzymatické indukce anebo při interakci, resp. kombinaci s jinými léky. Denní dávka se obvykle dělí do 2 jednotlivých dávek. V některých případech je však výrazně účinnější rozdělení denní dávky na 4-5 jednotlivých dávek. K tomu účelu se však lépe hodí neretardované formy.
Antikonvulzivní terapie
K léčbě epilepsie se karbamazepin nasazuje především jako monoterapie.
Léčbu má sledovat odborník (neurolog, neuropediatr). Při vysazování medikace je nutno dávku postupně nahrazovat jiným antiepileptikem. Obvyklá počáteční dávka u dospělých je 300 mg/den, od níž se pozvolna stoupá až k udržovací dávce 600 - 1200 mg/den.
U dětí se obvykle podává jako udržovací dávka průměrně 10 - 20 mg/kg tělesné hmotnosti/den a nemá překročit dávku 35 mg/kg/den.
Lze doporučit následující dávkovací schéma :
Timonil - počáteční dávka Timonil - udržovací dávka
v jedné dávce v 1-2 jednotlivých dávkách
___________________________________________________________________________
dospělí : 300 mg 600 - 1200 mg
děti: 6 - 10 let 150 mg 300 - 600 mg
11 - 15 let 150 mg 600 - 900 mg
Neuralgie trigeminu, genuinní neuralgie
Iniciální denní dávka je 150 -300 mg/den, postupně zvyšovaná až k ústupu bolesti - průměrně 300 - 900 mg denně (ve 2 jednotlivých dávkách). V závěru léčby je možné u některých pacientů pokračovat v udržovací terapii 300 - 450 mg denně, rozdělené do 2 jednotlivých dávek. U starších a citlivých pacientů je někdy postačující iniciální denní dávka 150 mg (rozděleně ráno a večer).
Bolestivé stavy u diabetických neuropatií
Průměrná denní dávka bývá 600 mg, výjimečně až 1200 mg/den (rozdělená do 2 jednotlivých dávek).
Neepileptické záchvaty u roztroušené sklerózy
Průměrná denní dávka činí 300 - 900 mg (v 1 - 2 jednotlivých dávkách).
Prevence záchvatů při stacionární léčbě alkoholových abstinenčních syndromů
Průměrná denní dávka je 600 mg rozděleně ve 2 jednotlivých dávkách. V těžších případech může být dávka již v prvém dni zvýšena na 1200 mg. Kombinace karbamazepinu se sedativně-hypnotickými léčivy se nedoporučuje. Ve shodě s klinickými zkušenostmi lze však karbamazepin kombinovat v případě potřeby s jinými farmaky používanými při léčbě alkoholového abstinenčního syndromu. Důležité jsou pravidelné kontroly plazmatické hladiny karbamazepinu. Vzhledem k centrálním a vegetativním nežádoucím účinkům je v průběhu léčby nezbytné soustavné klinické sledování (viz upozornění, bod 4.8.).
Profylaxe a léčba manicko-depresivních fází
Iniciální dávka je 300 mg karbamazepinu (obvykle 2 x 150 mg denně), která zpravidla bývá dostačující. V případě nutnosti lze dávku zvýšit až na 2x denně 300 - 450 mg.
Upozornění: U pacientů s těžšími poruchami kardiovaskulárního systému, chorobami jater nebo ledvin a u starších pacientů se doporučuje nižší dávkování. Při GF nižší než 10 ml/min a u dialýzovaných pacientů podávat cca 75% obvyklé denní dávky.
Upozornění:
Před rozhodnutím o zahájení léčby pacientů čínského (etnikum Han) a thajského původu, je zapotřebí, kdykoliv je to možné, provést screening na HLA-B*1502, protože tato alela silně předpovídá riziko závažného Stevens-Johnsonova syndromu spojené s karbamazepinem (viz bod 4.4).
Způsob a trvání léčby
Retardované tablety jsou dělitelné a podávají se po jídle nebo během jídla, nerozkousané s trochou tekutiny, také lze je nechat rozpadnout ve vodě a vzniklou suspenzi vypít, bez ovlivnění retardovaného účinku. Délka podávání se řídí podle indikace a individuální terapeutické odpovědi (reakce) pacienta.
V žádném případě nemá pacient přípravek svévolně vysazovat. Antiepileptická terapie je v zásadě dlouhodobá. O nasazení léčby, jejím trvání a vysazení vždy rozhoduje odborný lékař (neurolog, neuropediatr). Vzhledem k tomuto vymezení se nemá dávka měnit, a to i u pacientů bez záchvatů, není-li k tomu jiný závažný medicínský důvod. Vzhledem k úzké terapeutické šíři již zcela nepatrná změna plazmatické hladiny může vést k recidivě záchvatů anebo naopak k intoxikaci. Všeobecně platí, že o redukci dávek nebo vysazení medikace lze uvažovat nejdříve po 2-3-letém období bez záchvatů. Vysazování musí být pozvolné - redukcí dávky po dobu 2 - 3 let. U dětí se může stát, že dávce, stanovené pro kg tělesné hmotnosti "odrostou" , při čemž se však nesmí zhoršit EEG nález.
Při léčbě neuralgií se osvědčilo po vymizení bolesti pokračovat ještě po dobu několika týdnů v léčbě dostatečnou udržovací dávkou. Opatrným snižováním dávky lze poté ověřit, zda mezitím již došlo ke spontánní remisi. Při recidivě bolestí je nutno pokračovat v původní udržovací dávce. Totéž platí i pro léčbu bolestivých stavů u diabetické polyneuropatie a neepileptických záchvatů u roztroušené sklerózy. Při profylaxi záchvatů u alkoholového abstinenčního syndromu lze léčbu karbamazepinem při postupném snižování dávky po 7-10 dnech ukončit. Profylaxe manicko-depresivních fází je dlouhodobá.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)