salt:hasText
| - Doxorubicin lze podávat
intravenózní injekcí (bolus) v trvání 2-5 minut nebo jako kontinuální infuzi v probíhající infuzi chloridu sodného v koncentraci 0,9%, intravenózní injekcí dextrózy v koncentraci 5% nebo intravenózní injekcí chloridu sodného a dextrózy,
intravenózní infuzí po naředění 0,9% roztokem chloridu sodného, intravenózní injekcí 5% glukózy w/v nebo intravenózní injekcí chloridu sodného a dextrózy.
Pomalé intravenózní injekce vyvolávají vyšší maximální plazmatické koncentrace, a proto jsou pravděpodobně více kardiotoxické.
Dávkování pro dospělé
Monoterapie
Dávkování závisí na typu nádoru, jaterní funkci a souběžné chemoterapii.
Doporučená dávka při monoterapii
Při monoterapii se obecně doporučuje dávkování v rozmezí 60 – 75 mg/m² intravenózní injekcí jednou za tři týdny. Jinak lze dávkování rozvrhnout po 20 mg/m² podávaných nitrožilně během tří po sobě následujících dnů každé tři týdny.
Neměla by být překročena maximální souhrnná celoživotní dávka 550 mg/m².
Podávání doxorubicinu v týdenním režimu se prokázalo být stejně účinné jako v 3týdenním režimu při současném snížení kardiotoxocity. Doporučená dávka je 20 mg/m² týdně, objektivní odpověď však byla pozorována již u dávek v rozmezí 6 až 12 mg/m².
Kombinovaná terapie
Používají-li se další cytostatika s toxicitou obdobného typu, mělo by se dávkování snížit.
Absolvoval-li pacient radioterapii mediastina, trpí-li průvodním srdečním onemocněním nebo je současně léčen jinými kardiotoxickými neantracyklinovými cytostatiky, doporučuje se maximální souhrnná dávka 400 mg/m².
Přizpůsobení dávkování u speciálních skupin pacientů
Jaterní dysfunkce
U pacientů se zhoršenou jaterní funkcí by se mělo dávkování snížit. Dávkování doxorubicinu by se mělo upravit následovně:
bilirubin v séru 12 až 30 mg – podat 50 % běžné dávky,
bilirubin > 30 mg – podat 25 % běžné dávky.
Renální dysfunkce:
U zhoršené renální funkce není obecně nutné snižovat dávkování.
Pacienti s kardiálním rizikem
U pacientů se zvýšeným rizikem projevů kardiotoxicity by se měla zvážit léčba 24hodinovou kontinuální infuzí namísto injekčního podávání léčiva. Takto lze omezit projevy kardiotoxicity, aniž by došlo ke snížení terapeutického účinku. Před každým podáním měla být měřena ejekční frakce.
Riziko vzniku kardiomyopatie se postupně zvyšuje s dávkováním. Neměla by být překročena souhrnná dávka 450 - 550 mg/m².
V případě existujícího onemocnění srdce nebo předcházející radioterapie srdce by neměla být překročena souhrnná dávka 400 mg/m² (monitorování srdeční funkce viz bod 4.4).
V kombinaci s jinými cytostatiky se podávají dávky ve výši 50 - 75 mg/m². Vzhledem k aditivním účinkům těchto léčiv se může více projevit útlum krvetvorby.
Dávkování u dětí
Dávkování u dětí by mělo být sníženo, protože u nich existuje větší riziko kardiotoxicity (zejména pozdní kardiotoxicity). Proto se doporučuje následné kardiologické vyhodnocení účinků.
Je nutno očekávat myelotoxicitu, která dosahuje vrcholu 10 až 14 dnů po zahájení léčby, pak však díky velké rezervě kostní dřeně u dětí v porovnání s dospělými obvykle následuje rychlé zotavení.
Superficiální karcinom močového měchýře a karcinom močového měchýře in situ
Doporučené dávkování pro výplach močového měchýře je 50 mg v 50 ml běžného fyziologického roztoku podávaných sterilním katétrem. Zpočátku je tato dávka podávána týdně, později v měsíčních intervalech. Optimální trvání léčby dosud nebylo stanoveno, pohybuje se však v rozsahu 6 až 12 měsíců.
Omezení maximální souhrnné dávky, která platí pro intravenózní podávání, se netýkají intravezikálního podávání, neboť systémová absorbce doxorubicinu je zanedbatelná.
Při podávání je nutná opatrnost, aby nedošlo k perivenózní infiltraci s následnou místní nekrózou a tromboflebitidou.
Doxorubicin se nesmí podávat do míšního kanálu, intramuskulárně, podkožně nebo v dlouhodobých infuzích. Jelikož o doxorubicinu je známo, že v kombinaci s heparinem a 5‑fluorouracilem tvoří sraženiny, neměl by být mísen s jinými léčivy.
(cs)
|