Pacienti s poruchami renálních funkcí, s poruchami metabolizmu fosforu a hořčíku a s poruchami vyprazdňování střev (zácpa, průjem) mohou lék užívat jen v nezbytných případech a za předpokladu, že prospěch z léčby převýší její možná rizika.
U pacientů v chronickém dialyzačním programu je třeba v případě dlouhodobé terapie antacidy brát ohled na přívod hydroxidu hlinitého kvůli riziku vzniku encefalopatie.
Hydroxid hlinitý může během dlouhodobého užívání vyvolat hypofosfatémii a poruchu metabolizmu vápníku a fosforu, vzhledem k vzniku nerozpustných solí s fosfáty z potravy. V závažnějších případech snížení vstřebávání fosfátů ze zažívacího traktu může dojít až k poruše ukládání vápníku a fosforu do kostí. Část vstřebaného magnézia může mít (zvláště u poruch renálních funkcí) neuromuskulární a kardiovaskulární účinky a proto je při dlouhodobé léčbě antacidy s obsahem hydroxidu hlinitého a hydroxidu hořečnatého nezbytné sledovat hodnoty hladin fosforu a hořčíku v krvi. Při dlouhodobém podávání antacid s obsahem hliníku pacientům s renální insuficiencí se uvažuje o souvislosti mezi kumulací hliníku v CNS a vznikem některých encefalopatií (podezření na kauzální spojení aluminia a Alzheimerovy nemoci vyslovené v nedávné minulosti zatím nebylo potvrzeno).
Pacienti s vzácnou dědičnou poruchou snášenlivosti fruktózy, malabsorpci glukózo-galaktózy nebo deficitem sacharózo-isomaltázy by neměli užívat tento přípravek.
(cs)