http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2013/28-Nd-228-2013/expression/cz/decision/2013/28-Nd-228-2013/cs">

28 Nd 228/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v exekuční věci oprávněné J. B., zastoupené Mgr. Alexandrou Juráčkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Markétská 1, proti povinné : STAY ACTIVE INC., se sídlem Victoria, Independence Avenue, Seychelská republika, pro 7.986,- Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 25 EXE 5598/2013, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu takto :Věc vedená u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 25 EXE 5598/2013, se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Litoměřicích. O d ů v o d n ě n í :A. Předchozí průběh řízeníExekutor požádal dne 13. 5. 2013 Okresní soud v Litoměřicích o pověření k provedení exekuce na majetek povinné na základě usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. 110 EC 398/2011. Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 30. 5. 2013, č. j. 25 EXE 5598/2013-9, vyslovil svou místní nepříslušnost ve věci s tím, že po marném uplynutí lhůty k podání odvolání bude věc podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů ( dále též jen „ o. s. ř. “ ), předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne. Okresní soud v Litoměřicích v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že povinná je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Seychelské republice. Konstatoval, že podle § 45 odst. 2 z. č. 120/2001 Sb., exekuční řád, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li právnickou osobou, sídlo. Nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Protože v souzené věci povinná nemá sídlo v České republice, je pro určení příslušného exekučního soudu rozhodující, kde má povinná majetek. Dále uvedl, že podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, soud při vydávání pověření exekutora nemůže a ani není povolán zkoumat, zda a kde má povinný majetek. Následně uzavřel, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Nejvyššímu soudu k určení podle § 11 odst. 3 o.s.ř., který soud věc projedná a rozhodne. B. Pravomoc soudů České republikyPodle § 103 o. s. ř. „ kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé ( podmínky řízení ). “ Jednou z tzv. podmínek řízení podle § 103 o. s. ř. je i pravomoc soudů a proto se Nejvyšší soud napřed zabýval právě otázkou pravomoci českých soudů. Nedostatek pravomoci soudů danou věc projednat a rozhodnout je totiž neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který v každé fázi řízení vede k jeho zastavení podle § 104 o. s. ř. ( srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200 za, Komentář, 1. vydání Praha C. H. Beck 2009 str. 26 a str. 670 ). Ve věci jde o nařízení exekuce českého exekučního titulu vydaného v soudním řízení, a to proti právnické osobě se sídlem v Seychelské republice. Pravomoc českých civilních soudů ve vztahu k cizině pak může být obecně založena několika způsoby : ( srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za, Komentář, 1. vydání Praha C. H. Beck 2009 s. 26 ). a ) přímo použitelným předpisem ESb ) v souladu s čl. 10 Ústavy České republiky a ustanovením § 2 zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním mezinárodní smlouvou uzavřenou Českou republikou před jejím vstupem do Evropské unie, která buď nespadá do oblasti působnosti přímo použitelných předpisů ES, nebo má před takovým předpisem aplikační přednostc ) zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, a to zejména ustanovením § 37, který v odst. 1 váže pravomoc českých soudů v majetkových věcech na jejich příslušnost, ( míněno místní příslušnost ), a dále ustanoveními § 38 - § 46. Pravomoc založená ad a ), přímo použitelným předpisem ESProtože souzenou věc lze považovat za věc občanskoprávní, neboť stranami sporu v řízení před soudem jsou soukromé subjekty, zabýval se Nejvyšší soud otázkou aplikace nařízení Rady ES č. 44/2001 - Brusel I., o soudní příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních ( dále jen „ Nařízení Brusel I “ ), resp. otázkou, zda v případě výkonu usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. 110 EC 398/2011, kterým byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné náhradu nákladů řízení ve výši 7.986,- Kč, může být pravomoc a příslušnost českých soudů založena podle Nařízení Brusel I. V uvedeném směru je třeba vycházet z čl. 38 bod 1 Nařízení Brusel I, který stanoví, že „ Rozhodnutí vydané v jednom členském státě, které je v tomto státě vykonatelné, bude vykonáno v jiném členském státě poté, co zde bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášeno za vykonatelné “. Protože v souzené věci jde o výkon rozhodnutí vydaného v České republice, které má být vykonáno v České republice, nejedná se o výkon rozhodnutí vydaného v jednom členském státě, které má být vykonáno v jiném členském státě a úprava obsažená v Nařízení Brusel I proto na souzenou věc nedopadá. Pravomoc založená ad b ), mezinárodní smlouvouNejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda pravomoc soudů České republiky není v daném případě založená mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána. V praxi by se tedy mohlo jednat o takové mnohostranné či dvoustranné mezinárodní smlouvy, jejímiž signatáři jsou Česká i Seychelská republika, a které by založily pravomoc soudů České republiky vymáhat pohledávku přiznanou v českém soudním řízení proti právnické osobě se sídlem v Seychelské republice. Takovou mezinárodní smlouvu zakládající popsanou pravomoc soudů České republiky vůči právnickým osobám se sídlem v Seychelské republice však Česká republika uzavřenou nemá. Pravomoc založená ad c ), zákonem o mezinárodním právu soukromém a procesnímProtože mezinárodní příslušnost ( pravomoc ) soudů České republiky pro předmětné řízení není upravena ani unijním právem, ani mezinárodní smlouvou ( čl. 10 Ústavy České republiky ), Nejvyšší soud zkoumal, zda není pravomoc českých soudů založena na základě části II., oddílu 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „ ZMPS “ ). Podle § 1 ZMPS se tento zákon vztahuje na „ občanskoprávní, rodinné, pracovní a jiné podobné vztahy s mezinárodním prvkem “. Ustanovení § 37 odst. 1 ZMPS stanoví, že „ pravomoc československých soudů v majetkových sporech je dána, je-li dána podle československých předpisů jejich příslušnost “. V souzené věci jde o exekuční řízení na majetek povinné na základě usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. 110 EC 398/2011, kterým byla povinné uložena povinnost náhrady nákladů řízení v částce 7.986,- Kč. Protože souzená věc má soukromoprávní majetkovou povahu, lze § 37 odst. 1 ZMPS aplikovat. Dovolací soud proto zkoumal, zda je v souzené věci dána příslušnost českých soudů. Podle § 45 odst. 2 ex. ř., je místně příslušným exekučním soudem v případě povinného, který je právnickou osobou „ soud, v jehož obvodu má povinný sídlo, “ přičemž „ nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek “ Z návrhu na zahájení řízení i z obsahu spisu se podává, že povinný na území České republiky nemá sídlo. Oprávněná však v exekučním návrhu uvedla, že povinná má majetek na bankovním účtu vedeném u Unicreditbank a.s. pobočka nám. Republiky 3a, Praha 1. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná závěr rozhodnutí ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, podle něhož „ s ohledem na účel exekučního řízení není [ani] případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek. “. Okresnímu soudu v Litoměřicích proto nepříslušelo prověřovat, zda povinná skutečně má majetek na bankovním účtu vedeném u Unicreditbank a.s. tak, jak tvrdí oprávněná. Pokud by však exekuční soud při zkoumání místní příslušnosti nikdy nemohl přihlížet k tvrzením oprávněné osoby ohledně majetku osoby povinné, ztratil by opodstatnění způsob určení místně příslušného exekučního soudu podle majetku povinné osoby, který je uvedený v § 45 odst. 2 ex. ř. Zároveň však není možné vycházet z pouhého tvrzení oprávněné osoby o majetku osoby povinné, protože tvrzení účastníka řízení nemusí být pravdivé. Proto pokud oprávněná své tvrzení o majetku povinné nijak neosvědčila, nelze z tohoto tvrzení při určení místně příslušného exekučního soudu vycházet. Protože tvrzení oprávněné o majetku povinné osoby nebylo osvědčené, nelze z něj při určení místně příslušného exekučního soudu vycházet, a tudíž nelze zjistit podmínky místní příslušnosti, jak vyžaduje výše citované ustanovení § 37 odst. 1 ZMPS. Protože není možné zjistit podmínky místní příslušnosti, není možné z § 37 odst. 1 ZMPS dovodit ani pravomoc českých soudů v souzené věci. Aplikace vnitrostátního právaV návaznosti na uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že pravomoc soudů České republiky vychází z ústavněprávního principu územní výsosti ( pars in parem non habet iurisdictionem ), který se projevuje ve výlučné svrchovanosti státní moci ( kompetence ) nad státním územím a těmi, kdo se na takovém území nachází bez ohledu na jejich státní příslušnost ( srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 28 Nd 276/2012 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2012, sp. zn. 28 Nd 153/2012 ). Vzhledem k tomu, že státní moc může být v souladu s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky uplatňována jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon ( lex fori ), je zřejmé, že princip územní výsosti umožňuje v případě výkonu veřejné moci zakládat pravomoc ( jurisdikci ) orgánů příslušného státu podle vnitrostátního zákona i ve vztahu k cizincům nebo osobám s bydlištěm v cizině. V tomto kontextu Nejvyšší soud následně dospěl k závěru, že v souzené věci je pravomoc soudů České republiky s ohledem na princip územní výsosti dána ( jak předpokládá ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. ), a to právě s ohledem na skutečnost, že exekučním titulem je usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. 110 EC 398/2011, kterým byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné 7.986,- Kč jako náhradu nákladů soudního řízení. Jak již dovolací soud uvedl, nelze v souzené věci s ohledem na specifické skutkové okolnosti zjistit podmínky místní příslušnosti. V tomto směru Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uvedl, že „ v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 o. s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno. Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení ( např. od místa vzniku pohledávky ). “. Okresní soud v Litoměřicích, u něhož byl podán návrh oprávněné na zahájení exekuce, se již s věcí seznámil, a proto je Nejvyšší soud toho názoru, že se zřetelem na zásadu hospodárnosti řízení bude nejvhodnější, aby daná věc byla projednána a rozhodnuta právě tímto soudem. S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je Okresní soud v Litoměřicích. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 8. října 2013JUDr. Iva B r o ž o v ápředsedkyně senátu