Description
| - Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost pokládá za danou zásadním právním významem napadeného rozhodnutí ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. a důvodnost spatřuje v nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b ) o. s. ř. Zásadně právně významným činí dle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu následující otázky. Předně, od kdy začala běžet subjektivní promlčecí doba k vymáhání pohledávky dlužnice za žalovaným. Dovolatel si žádá objasnění, zda se tak stalo již učiněním neplatného právního úkonu mezi dlužnicí a jejím synem ( tj. 1. 1. 2006 ), nebo až zjištěním úpadku dlužnice ( tj. 10. 12. 2009 ), neboť až od tohoto data mohl žalobce jako insolvenční správce podat kvalifikovanou výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Dovolatel se v této souvislosti táže i na to, jestli je v daném případě možné aplikovat tříletou objektivní promlčecí dobu dle § 107 odst. 2 obč. zák. k vymáhání pohledávky dlužnice za svým synem. Zásadní právní význam přikládá dále otázce, zda v případě, že právní úkon činila na jedné straně jako dárce dlužnice a na druhé straně jako obdarovaný žalovaný, za nějž jednala jako zákonný zástupce opět dlužnice, je třeba zkoumat okolnosti uzavření smlouvy a úmysl obou smluvních stran, nebo pouze dlužnice. Další zásadně právně významnou otázkou je dle dovolatele posouzení rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy s ohledem na příbuzenský vztah mezi žalovaným a dlužnicí i na okolnosti případu a úmysl stran při poskytnutí půjčky.
|