http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2013/28-Cdo-437-2013/expression/cz/decision/2013/28-Cdo-437-2013/cs">

28 Cdo 437/2013ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně : obec Číměř, se sídlem v Číměři 12, zastoupena JUDr. Tomešem Vytiskou, advokátem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 1/II, proti žalovanému : Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, zastoupen JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem v Praze 8, Sokolovská 49, o vydání nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 216/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2012, č. j. 7 Co 1627/2012-114, takto : I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žalobkyni se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích shora označeným byl změněn rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 4. 2012, č. j. 6 C 216/2011-62, a to tak, že žalovanému byla uložena povinnost vydat žalobkyni pozemek parc. č. 809 ( parcela ve zjednodušené evidenci, původ : přídělový plán nebo jiný podklad ), nacházející se v kat. úz. L. u S., obci Číměř, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, na LV č. 114. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že je žalobní návrh důvodný. Uzavřel, že ve věci bylo prokázáno vydání návrhu přídělu pozemků a budov v kat. úz. L. v roce 1946; mezi dotčenými pozemky byla uvedena i předmětná parcela č. 809. V řízení bylo doloženo, že návrh přídělu byl přezkoumán dne 5. 5. 1949 a přídělová listina byla ve prospěch obce Lhota jako právní předchůdkyně žalobkyně vydána Ministerstvem zemědělství v roce 1950 ( v témže roce byl schválen i přídělový plán ). Podmínky přechodu majetku ze státu na obec ve smyslu § 2a odst. 1 a § 2b odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, tak byly podle odvolací instance naplněny. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž tomuto soudu vytkl nesprávnost jeho právního závěru v otázce přechodu vlastnického práva státu na obec v intencích zákona č. 172/1991 Sb. Existence přídělu nebyla podle jeho názoru v řízení prokázána. Žalovaný rovněž namítal nesprávnost konstrukce žalobního petitu. Navrhoval, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolací instance a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Současně požadoval odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. Žalobkyně se k dovolání prostřednictvím právního zástupce písemně vyjádřila. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu považovala za věcně správné a dovolání za nedůvodné. Podle článku II. bodu 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. 1. 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo vydáno dne 31. 8. 2012, rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě ( § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř. ). Přípustnost dovolání opíral o diformitu rozsudků nižších instancí ve smyslu § 237 odst. 1 písm. a ) o. s. ř. a dovolací důvody byly uplatněny podle § 241a odst. 2 písm. b ) o. s. ř., tj. pro tvrzenou nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem, a dále ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť podle názoru dovolatele vychází napadené rozhodnutí ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolání je přípustné. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a ) o. s. ř. platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé – což dopadá i na projednávanou věc. Dovolání však není důvodné. Podle § 2a odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obcí dnem 1. července 2000 přecházejí i nemovitosti vyjmenované v § 2 odst. 1 písm. a ) až d ) citovaného předpisu, které a ) byly obcím přiděleny jako přídělcům rozhodnutím příslušného státního orgánu o přídělu vydaným podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. nebo dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., nebo byly vydány obcím podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě ( trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě ), b ) byly schváleny příslušným státním orgánem pro obec jako přídělce přídělovým plánem podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 1 nebo § 2. Podle § 2a odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. přecházejí nemovitosti uvedené v odstavci 1 do vlastnictví obcí bez ohledu na to, že příslušná rozhodnutí o přídělu nebo přídělový plán byly vydány po 31. prosinci 1949, nebo k jejich vydání vůbec nedošlo. Podle § 2a odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb. prokáží obce existenci přídělu podle odstavce 1 zejména a ) vydanou přídělovou listinou svědčící obci nebo příslušnému národnímu výboru působícímu na území obce, b ) schváleným přídělovým plánem, nebo c ) schváleným grafickým přídělovým plánem. Podle § 2a odst. 4 zákona č. 172/1991 Sb. nelze-li příděl doložit listinami uvedenými v odstavci 3, považuje se za doklad o přídělu listina vyhotovená příslušným státním orgánem s uvedením jednacího čísla přídělového rozhodnutí, je-li z ní zřejmý rozsah přídělu i přídělce. Podle § 2b odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obcí přecházejí i nemovitosti uvedené v § 2 odst. 1 písm. a ) až d ), které jsou ve vlastnictví České republiky a které byly obcím nebo lesním družstvům obcí přiděleny způsobem uvedeným v § 2a odst. 1. Ustanovení § 2a odst. 2, 3 a 4 zákona se použijí obdobně. Nejvyšší soud úvodem k námitce žalovaného konstatuje, že formulace žalobního petitu užitá žalobkyní není v rozporu s platnou právní úpravou. V restitučních věcech ( viz např. zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích ) se v případě sporů o vlastnictví k nemovitostem žalobní návrh směřující k vydání věci obecně připouští; analogicky lze proto dovozovat jeho aplikovatelnost i ve vztahu k nárokům uplatněným podle zákona č. 172/1991 Sb. Ke stěžejní otázce předložené k dovolacímu přezkumu Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že účelem ustanovení § 2a zákona č. 172/1991 Sb., doplněného do citovaného předpisu zákonem č. 114/2000 Sb. ( s účinností od 1. 7. 2000 ), je umožnit přechod nemovitostí ve vlastnictví České republiky do majetku obce s ohledem na takový stav v dřívějším období, kdy k přídělu nebo k vydání přídělového plánu došlo až po 31. prosinci 1949 nebo k obojímu nedošlo vůbec ( k tomu viz např. rozsudky zdejšího soudu ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2212/2004, a ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1086/2010 ). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2212/2004 lze rovněž dovodit, že do vlastnictví obcí takto přecházely i pozemky, jež měly být podle původního záměru přiděleny lesnímu družstvu, které řádně nevzniklo. Výčet způsobů prokázání přídělu v § 2a odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb. je pouze demonstrativní a závěr o existenci přídělu zůstává věcí posouzení soudu. Bylo-li ve věci prokázáno v roce 1946 uskutečněné vydání návrhu přídělu pozemků a budov v kat. úz. Lhota, k němuž byl přiložen seznam nemovitostí, zahrnující i předmětnou parcelu č. 809, a bylo-li též patrno, že návrh přídělu byl přezkoumán dne 5. 5. 1949, lze se ztotožnit s názorem odvolací instance o ( byť důkazně nepřímém ) naplnění podmínky přídělu ve smyslu § 2a zákona č. 172/1991 Sb. Nedošlo sice k přímému průkazu vydání přídělové listiny ve vztahu ke spornému pozemku, ale okolnosti zjištěné nižšími instancemi svědčí pro to, že příděl této nemovitosti ve prospěch obce Lhota ( právní předchůdkyně žalobkyně, která převzala držbu půdy ke dni 11. 10. 1948, resp. 1. 11. 1948 ) byl v minulosti realizován. Názoru o obecní restituci přisvědčuje skutečnost, že v daném případě byla v letech 1948 a 1950 vydána Ministerstvem zemědělství rozhodnutí o schválení přídělu či přídělového plánu ( byť se jednalo o listiny bez explicitní vazby k pozemku parc. č. 809 ). Odvolací soud tedy dospěl ke správnému právnímu závěru, pokud shledal, že vlastnické právo k předmětné nemovitosti svědčí žalující obci. Předpoklady pro přechod majetku z České republiky na obec podle ustanovení § 2a odst. 1 a § 2b odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. byly splněny. Z výše uvedeného plyne, že uplatněné dovolací důvody nebyly naplněny, odvolací soud rozhodl ve věci správně a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného zamítl ( § 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. ). S ohledem na výsledek dovolacího řízení již Nejvyšší soud v souladu se svou rozhodovací praxí nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ( § 243 o. s. ř. ). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. tak, že Nejvyšší soud s ohledem okolnosti případu ( zohlednil zejména časový faktor – tj. dobu, jež uplynula od zákonem konstruovaného přechodu věci ze státu na obec do podání určovací žaloby v roce 2011 ) nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení o dovolání, na kterou by jinak měla proti procesně neúspěšnému žalovanému právo. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 12. června 2013 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc. předseda senátu