http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2013/23-Cdo-1952-2013/expression/cz/decision/2013/23-Cdo-1952-2013/cs">

23 Cdo 1952/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce V. H., zastoupeného JUDr. Michalem Filipínským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 18, proti žalovanému PROFI-CZ, spol. s r.o., se sídlem v Plzni, Plovární 1, identifikační číslo osoby 26 34 78 81, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 200/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2012, č. j. 6 Cmo 24/2012-89, takto : Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2012, č. j. 6 Cmo 24/2012-89, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. října 2011, č. j. 4 Cm 200/2010-59, rozhodl o zrušení rozhodčího nálezu Dražební a vymáhací kanceláře s. r. o. se sídlem Václavské náměstí 802/56, 110 00 Praha 1, rozhodce Ing. Jana Joklová, ve věci žalobce PROFI-CZ spol. s r.o., se sídlem Plovární 1, 301 00 Plzeň, IČ : 26 34 78 81, proti žalovanému V. H., o zaplacení 220.000,- Kč s příslušenstvím ( výrok I. ). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky ( výrok II. ). Soud prvního stupně shledal důvody pro zrušení rozhodčího nálezu vydaného Dražební a vymáhací kanceláří s. r. o., když tato obchodní společnost nebyla oprávněna vydávat statuty a řády, které by upravovaly způsob rozhodčího řízení, případně vymezovaly způsob jmenování rozhodců. Soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2001, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, a rozhodčí smlouvu shledal neplatnou podle § 39 občanského zákoníku. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem shora citovaným rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Podle odvolacího soudu se žalobce domáhal zrušení rozhodčího nálezu proto, že rozhodčí smlouva je neplatná, přičemž jde o důvod pro zrušení rozhodčího nálezu předvídaný § 31 písm. b ) zákona č. 216/1994 Sb. ( dále jen „ zákona o rozhodčím řízení “ ). Podle § 33 citovaného zákona soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody § 31 písm. b ) zákona o rozhodčím řízení, jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé. Odvolací soud z obsahu rozhodčího spisu zjistil, že žalobce uvedený důvod v rozhodčím řízení neuplatnil. Protože žalobce neuplatnil důvod pro zrušení rozhodčího nálezu v rozhodčím řízení, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu o zrušení rozhodčího nálezu zamítl. Odvolací soud neshledal ani další důvod zrušení rozhodčího nálezu spočívající v tvrzené podjatosti rozhodce. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž shledává jeho přípustnost podle § 237 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sbírky ( dále též jen „ o. s. ř. “ ). Odvolací soud podle dovolatele rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně usnesením sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Rozhodčí smlouva uzavřená podle § 2 zákona o rozhodčím řízení ve prospěch obchodní společnosti, která není stálým rozhodčím soudem, je absolutně neplatná podle § 39 občanského zákoníku. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož by se měl této neplatnosti dovolat v rozhodčím řízení. Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné, případně nedůvodné. Rozebírá vývoj judikatury k otázkám ( ne )platnosti rozhodčích smluv sjednaných pro nikoli stálý rozhodčí soud. Podle žalované by měl dovolací soud přihlédnout k tomu, že v době uzavření rozhodčí smlouvy bylo judikatorně tolerováno ujednání o rozhodcích, kteří nebyli stálými rozhodčími soudy podle zákona o rozhodčím řízení. Pro dovolací řízení v této věci je rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013, což se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Nejvyšší soud České republiky ( dále jen „ Nejvyšší soud “ ) jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) konstatuje, že dovolání proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou oprávněnou ( účastníkem řízení ), v zákonné lhůtě ( § 240 odst. 1 o. s. ř. ). Dovolání je přípustné a je i důvodné, když odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. června 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, uveřejněném pod č. 93/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že soudy jsou povinny posuzovat neplatnost rozhodčí doložky, když spotřebitel ( tohoto postavení se žalobce v řízení dovolával ) její neplatnost uplatnil nikoli v rámci rozhodčího řízení, ale až v řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Nejvyšší soud přitom, stejně jako v nyní projednávané věci, rozhodoval podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění do 31. března 2012. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněného pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak na rozdíl od ad hoc ustanovených rozhodců mohou stálé rozhodčí soudy vydávat svá vlastní pravidla ( statuty a řády ), která mohou určit jak jmenování a počet rozhodců ( rozhodci mohou být vybíráni ze seznamu ), tak i způsob vedení řízení a též náklady rozhodčího řízení. Uvedená pravidla musí být publikována v Obchodním věstníku. Rozhodováno je pak podle zmíněných pravidel stálého rozhodčího soudu, platných v době zahájení rozhodčího řízení, přičemž nedohodnou-li se účastníci jinak, postupuje stálý rozhodčí soud podle těchto pravidel. Jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na „ rozhodčí řád “ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem ( a nikoliv pro neurčení rozhodce nebo způsobu, jak má být určen ). Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se tak odchýlil od právního názoru vysloveného v usnesení téhož soudu sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, podle něhož „ strany smlouvy si mohou platně dohodnout, že spory vzniklé z jejich smlouvy budou rozhodovány vybraným rozhodcem žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného soukromým subjektem, jenž není stálým rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných takovým soukromým subjektem “, neboť tento názor nesdílel. K tomu je třeba uvést, že z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že změna rozhodovací praxe je jev sice nežádoucí, ale přípustný, dochází-li k ní na základě zvláštních pravidel pro její změnu ( srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. května 2009, sp. zn. IV. ÚS 2170/08 ). Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy změna rozhodovací praxe byla učiněna postupem podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněným pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2013, sp. zn. 23 Cdo 3737/2011 ). Uvedené závěry se tak projeví i v nyní projednávané věci. Žalobci se tak prostřednictvím dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení podařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než napadený rozsudek zrušit podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( § 243e odst. 2 věta první o. s. ř. ). Právní názor dovolacího soudu je pro dovolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( § 243g odst. 1 o. s. ř. ). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. ledna 2014 JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D. předseda senátu