Description
| - 2/ Společnost E měla více věřitelů ( cca 150, jak uvádějí v odvolání první a druhý žalovaní ) a ze svého majetku nebyla schopna vůči nim hradit své splatné závazky. Tyto skutečnosti byly dostatečně prokázány tím, že likvidátor společnosti E nabízel jejím věřitelům úhradu jejich pohledávek ve výši 50 % nominální hodnoty ( nikoliv v plné výši ). 3/ Závěr soudu o předlužení společnosti E ( které likvidátoru a statutárním orgánům společnosti E muselo být známo již koncem roku 2005 a v průběhu roku 2006 ) je dostatečně prokázán a provádět další dokazování výpisy z účtů této společnosti nebo účetní závěrkou by bylo nadbytečné. 4/ Společnost E nabízela svým věřitelům úhradu pouze cca 50 % jejich splatných závazků, „ závěr o její předluženosti z toho důvodu, že její závazky byly vyšší, než její majetek “, ve smyslu § 1 odst. 3 ZKV, je vzhledem k tomu prokázán. 5/ Odvolací soud shledal správným též závěr soudu prvního stupně, že žalovaní porušili povinnost uloženou jim ustanovením § 3 odst. 2 ZKV. Společnost E vstoupila do likvidace dne 14. července 2005 a v následujícím období se likvidátor snažil vyrovnat splatné pohledávky jejích věřitelů; nejpozději koncem roku 2005 a v průběhu roku 2006 mu tedy muselo být známo ( stejně jako ostatním žalovaným ), že společnost E je předlužena a není schopna ze svého majetku uhradit splatné závazky svých věřitelů v plné výši. 6/ Tím, že návrh na prohlášení konkursu byl podán až v září 2007, porušili žalovaní povinnost uloženou jim ustanovením § 3 odst. 1 a 2 ZKV, neboť Městský soud v Praze jej zamítl a v takovém případě není tato povinnost splněna ( § 3 odst. 3 ZKV ). 7/ Žalovaní nesplnili povinnost podat bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu na majetek předlužené společnosti E, takže podle § 3 odst. 2 ZKV odpovídají společně a nerozdílně za škodu, když neprokázali, že by škodu nezavinili. 8/ Výše škody odpovídá výši dlužného nájemného za období května 2005 až září 2006 a služeb spojených s užíváním nebytových prostor podle nájemní smlouvy v celkové výši ( s daní z přidané hodnoty ) 2.525.163,60 Kč. V případě prodlení osob uvedených v § 3 odst. 2 ZKV se škodou rozumí rozdíl mezi tím, co dlužníku zbývá splnit věřiteli v době, kdy je návrh na prohlášení konkursu podán a částkou, kterou věřitel posléze obdržel v konkursu na úhradu této pohledávky. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2005; jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ( dále jen „ R 33/2008 “ ), který je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Žalobce v konkursu neobdržel na úhradu své pohledávky ničeho, žalovaní jsou tedy povinni uhradit mu celou částku, „ kterou mu dlužili “ v době podání návrhu na prohlášení konkursu; srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1395/2005 ( jde o rozsudek ze dne 27. září 2007 ). Povinnost likvidátora právnické osoby i jejích statutárních „ zástupců “ je podle § 3 odst. 2 ZKV společná a nerozdílná. Proti rozsudku odvolacího soudu ( výslovně proti všem jeho výrokům ) podali všichni žalovaní dovolání, jehož přípustnost shodně opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( dále též jen „ o. s. ř. “ ), namítajíce, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( odstavec 2 písm. a/ ) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( odstavec 2 písm. b/ ) a požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
|