http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2012/20-Cdo-2621-2012/expression/cz/decision/2012/20-Cdo-2621-2012/cs">

20 Cdo 2621/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení Uherské Hradiště, se sídlem v Uherském Hradišti, Stojanova 484, identifikační číslo osoby 000 06 963, proti povinné J. K., zastoupené JUDr. Jarmilou Koudelovou, advokátkou se sídlem v Uherském Brodě, Babí Louka 2503, pro 94.781,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 35 E 43/2010, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 5. dubna 2012, č. j. 58 Co 550/2011 - 76, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění ( § 243c odst. 2 o. s. ř. ): V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 4. 2011, č. j. 35 E 43/2010 - 53, jímž Okresní soud v Uherském Hradišti zamítl návrhy povinné „ na odklad výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné a na zastavení tohoto výkonu ohledně sepsaného osobního automobilu Fiat Marea “ a kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil jak se závěrem soudu prvního stupně, že nejsou dány podmínky pro odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 1 o. s. ř. ani podle § 266 odst. 2 o. s. ř., tak se závěrem, že nejsou dány důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. d ) o. s. ř., podle nějž bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a § 322 o. s. ř. vyloučeny. S odkazem na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 698/2000 uzavřel, že podniká-li povinná v oboru hostinská činnost, nelze osobní automobil považovat za majetek, který k tomuto podnikání nezbytně nutně potřebuje, a že bez osobního automobilu se sice provozování její podnikatelské činnosti nepochybně ztíží, ale i bez něj bude schopna tuto činnost provozovat alespoň v minimálním rozsahu. Návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí neshledal opodstatněným ani proto, že povinná ( podle jejího tvrzení ) automobil potřebuje z důvodu péče o bezmocnou matku a pro její dopravu na lékařská vyšetření, neboť osobní automobil obecně nelze považovat za věc, která je nezbytně potřebná k uspokojování hmotných potřeb povinné a její rodiny, když přepravu matky povinné na lékařská vyšetření lze realizovat sanitním vozem, příp. využitím taxislužby. Výslovně pouze proti výroku II. usnesení odvolacího soudu ( jímž potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí ohledně sepsaného osobního automobilu Fiat Marea ) podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b ) o. s. ř., neboť je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že předmětný osobní automobil potřebuje ke svému podnikání, tedy k plnění svých pracovních úkolů, přičemž jeho prodejem by jistě došlo ke znemožnění dalšího podnikání, neboť jím zabezpečuje zásobování a rozvoz jídel, a umožňuje jí provozovat podnikání alespoň v minimálním rozsahu v souladu s podnikatelskou činností. Předmětný automobil používá též k dopravě své bezmocné matky na častá lékařská vyšetření, jelikož si taxislužbu ani ona ani její matka nemohou z nedostatku finančních prostředků dovolit. Argumentuje tím, že nemá vůbec žádnou jinou možnost, jak matku k lékaři dopravit, a jen těžko si lze představit, že by ji nechala bez náležité lékařské péče a ( mnohdy ) placených lékařských prostředků. Takové jednání by bylo zcela v rozporu se zásadami morálky a slušnosti, z čehož dovozuje, že splňuje podmínku stanovenou v § 322 o. s. ř., neboť automobil potřebuje, jeho prodej by byl v rozporu s morálními pravidly, čímž je naplněna zákonná podmínka podle § 268 odst. 1 písm. d ) o. s. ř. pro zastavení výkonu rozhodnutí. Má za to, že soudy obou stupňů z provedených důkazů náležitě nezjistily skutkový stav věci, že věc nesprávně posoudily po právní stránce a nevzaly v potaz pravidla morálky, která stojí vedle právního řádu. Dále nesouhlasí s tím, že nejsou dány důvody k odkladu výkonu rozhodnutí. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c ), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. ( jež bylo sice dnem 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu téhož soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné ) přípustné. Dovolatelka žádnou právní otázku, jež by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., v dovolání nevymezila, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Nesouhlasí-li dovolatelka se závěrem odvolacího soudu, že nejsou splněny podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. d ) o. s. ř., pak jde o námitky nedůvodné, neboť v tomto ohledu je rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2000, sp. zn. 21 Cdo 698/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2000, pod číslem 140, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2002, sp. zn. 20 Cdo 1766/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2002, pod číslem 141, či usnesení téhož soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 20 Cdo 1461/2003, a ze dne 26. února 2004, sp. zn. 20 Cdo 2547/2003, v nichž dospěl mj. k závěru, že „ k výkonu své podnikatelské činnosti - vymezené předmětem podnikání - nezbytně nutně potřebuje povinný, který je podnikatelem ( § 322 odst. 3 o. s. ř. ), jen takové věci, které mu - alespoň v minimálním rozsahu - umožní pokračovat v podnikání “], od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v této věci. Obtíže ( ekonomické, organizační, apod. ) spojené s pokračováním podnikání bez osobního automobilu přitom nejsou z hlediska § 322 odst. 3 o. s. ř. významné; rozhodující je, že další podnikání povinné, jehož předmětem je hostinská činnost, není - alespoň v minimálním rozsahu - vyloučeno. Pokud dovolatelka dále namítá, že prodej předmětného osobního automobilu by byl v rozporu s morálními pravidly ( § 322 odst. 1 o. s. ř. ), neboť jej používá také k dopravě své bezmocné matky na častá lékařská vyšetření, pak ani tomuto názoru nelze přisvědčit. Jak správně podotkl již odvolací soud, může povinná přepravu své matky realizovat sanitním vozem, případně o převoz požádat osobu z okruhu jejích přátel či známých. Ani tato námitka tudíž není způsobilá přípustnost dovolání založit. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve ( výslovně ) dovoláním napadeném výroku, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c ), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009 není tudíž přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c ) o. s. ř. odmítl. Pokud jde o nesouhlas povinné se zamítnutím návrhu na odklad výkonu rozhodnutí, jež v dovolání taktéž ( ovšem bez jakýchkoli konkrétních námitek ) vyjádřila, pak dovolací soud pouze pro úplnost konstatuje, že případné dovolání proti výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad výkonu rozhodnutí, není podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustné, neboť v jejich taxativních výčtech není uvedeno. Přípustnost dovolání proti tomuto výroku nelze dovodit ani z § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť rozhodnutí o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí ( exekuce ) není rozhodnutím ve věci samé ( k pojmu „ věc sama “ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2004 pod číslem 233 ). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinná na jejich náhradu nemá právo a oprávněné v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. listopadu 2012 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu