http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2012/11-Tdo-684-2012/expression/cz/decision/2012/11-Tdo-684-2012/cs">

11 Tdo 684/2012-31 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 15. listopadu 2012 dovolání obviněného V. P.proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 8 To 442/2011 ze dne 31. 10. 2011 jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 4 T 176/2004 ze dne 7. 9. 2011, a rozhodl takto : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se ve věci obv. V. P. v celém rozsahu zrušují usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 8 To 442/2011, ze dne 31. 10. 2011, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 176/2004 ze dne 7. 9. 2011. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na rušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 4T 176/2004 byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b ) tr. zák., za který byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 2 ( dvou ) let. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 ( čtyř ) let. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl současně uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodních organizací na dobu 2 ( dvou ) let. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 2 obv. P. jako jednatel společnosti Alkon Plus, s.r.o., se sídlem Praha 6, Muchova 11/231,nyní se sídlem Praha 6, K Trninám 34, dne 30. 8. 2001, v P., uzavřel leasingovou smlouvu č. ........ s Raiffeisen-Leasing, s.r.o., se sídlem Praha 2. Francouzská 28/171, na předmět leasingu, jímž údajně byla strojní pila typu HL 12650/001, SKP 24.40.42, rok výroky 2001, údajně zakoupena za 3.396.480,- Kč, od firmy H+L spol. s.r.o., se sídlem Praha 3, Jiřího z Lobkovic, a přestože věděl, že předmět leasingu nebyl dodán a instalován, z majetku Alkon Plus, s.r.o., dne 31. 8. 2001 ve prospěch údajného dodavatele uhradil 1.700.831,- Kč, z toho v hotovosti 835.200,- Kč následně toliko ve 13 splátkách po 66.587,- Kč, a ke dni ukončení leasingové smlouvy dne 11. 12. 2002, společnosti Raiffeisen-Leasing, s.r.o., na neuhrazených splátkách způsobil škodu ve výši 1.439.858,- Kč. Tento rozsudek napadl obv. V. P. odvoláním. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 8 To 442/2011, toto odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Projednávání tohoto případu však sahá až do r. 2004 ( obžaloba Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 18. 12. 2004 byla doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 21. 12. 2004 – č.l. 593 ). Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci poprvé rozhodl rozsudkem sp. zn. 4 T 176/2004 ze dne 20. 3. 2006, ve kterém uznal V.P. vinného ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b ) tr. zák., a proto byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trávní 3 ( tří ) roků s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu se zkušební dobou 3 ( tří ) let, za současného vyslovení dohledu a současně tento soud zprostil obviněného obžaloby ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se předmětný skutek stal ( č.l. 872 ). Poté, co obviněný tento rozsudek napadl odvoláním a Městský soud v Praze napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání rozhodnutí, bylo soudem I. stupně opakovaně rozhodnuto o zproštění obv. P. pro trestný čin podvodu, neboť v provedeném trestním řízení dle jeho rozhodnutí nebylo prokázáno, že předmětný skutek je trestným činem ( viz. rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 176/2004 ze dne 11. 6. 2007 ( č.l. 987 ), z 14. 4. 2009 ( č.l. 1060 ) a 7. 12. 2009 ( č.l. 1093 ). Proti těmto rozhodnutím podal státní zástupce odvolání a Městský soud v Praze opakovaně svými usneseními [usnesením sp. zn. 8 To 473/2007 z 29. 11. 2007 ( č.l. 1003 ) a sp. zn. 8 To 247/2009 z 29. 6. 2009 ( č.l. 1084 )] rozhodl o zrušení napadeného rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci k novému projednání. Usnesením sp. zn. 8 To 67/2010 z 4. 3. 2010 pak tento soud nejen napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí a současně podle § 262 tr. řádu nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu ( č.l. 1117 ). Následně nový předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 2 JUDr. Havlín ( doposud v této věci rozhodoval senát pod vedením JUDr. Horkého ) rozhodl usnesením sp. zn. 4 T 176/2004 z 9. 3. 2011 ( č.l. 1231 ) tak, že trestní stíhání obv. P. se zastavuje pro jeho nepřípustnost, ale i proti tomuto závěru podal státní zástupce stížnost, a o té rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 5 To 147/2011 ze dne 3. 5. 2011 tak, že napadené usnesení opět zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí ( č.l. 1239 ). V dalším období ve věci rozhodoval nový senát JUDr. Havlína a dne 7. 9. 2011 Obvodní soud pro Prahu 2 vydal rozsudek sp. zn. 4 T 176/2004, ve kterém obv. P. uznal vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b ) tr. zák. a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání 2 ( dvou ) let, s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 ( čtyř ) roků. Současně tento soud vyslovil zákaz činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodních organizací na dobu 2 ( dvou ) let ( č.l. 1263 ). Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, a proto věc znovu projednal Městský soud v Praze dne 31. 10. 2011, který svým rozhodnutím věc podle § 256 tr. řádu zamítnul ( č.l. 1278 ). Proti výše uvedeném rozhodnutí obviněný podal prostřednictvím svého advokáta JUDr. Františka Novotného ( u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 21. 3. 2012 ) k Nejvyššímu soudu ČR dovolání, konkrétně proti výrokům o vině i o trestu, a své argumenty subsumoval pod důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g ) a l ) tr. řádu, neboť dle jeho mínění napadená rozhodnutí soudů nižších instancí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a rovněž vyjádřil své přesvědčení, že rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku bylo neoprávněné [v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle ust. § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu]. Ve svém obsáhlém dovolání obviněný za klíčovou námitku označil vadné právní posouzení skutku a zdůraznil, že považuje za vyloučené, aby svým jednáním spáchal trestný čin podvodu, neboť k naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu je třeba úmyslu, který musí být pachateli prokázán, stejně jako musí být prokázán vznik škody. K otázce neprokázaného úmyslu obviněný uvedl, že podle jeho názoru nebyla vyjasněna zásadní otázka „ neexistence předmětu leasingu “, ze které soudy I. a II. instance odvodily jeho podvodné jednání. K tomu však došlo tím, že oba soudy ve svých rozhodnutích zcela pominuly řadu provedených důkazů – zejména ignorovaly výpovědi svědků, kteří neexistenci předmětu leasingu „ v podstatě potvrzují “. K doložení této námitky dovolatel Nejvyššímu soudu předložil vlastní vyhodnocení vybraných svědeckých výpovědí. Obviněný zdůraznil, že soudy obou stupňů pominuly fakt, že Ing. B. de facto znemožnil případnou identifikaci předmětu leasingu ( jedná se o pilu ), kterou nechal odvézt na neznámé místo. Znalecký posudek Josefa Brože byl zpracován k přístroji, který znalci označil Ing. B., ale nebyla jím konkrétní pila, o kterou se v tomto případě fakticky jedná. Naopak výpověď tohoto znalce z 26. 4. 2005, soud vůbec nehodnotil, ačkoliv jeho znalecký posudek ( na Ing. B. označené zařízení ) označuje za jeden ze stěžejních důkazů. Dále dovolatel uvádí, že soudy obou stupňů z výpovědi svědka Ing. Š. vyvodily skutečnosti, které vůbec neuvedl, takže je jeho výpověď zcela deformována. Obviněný poukazuje na své vyjádření ze dne 25. 1. 2011, kterému přisuzuje velký význam, ale soudy obou stupňů jej neakceptovaly a ani se k němu nevyjádřily. Dále dovolatel uvedl, že v rámci tohoto trestního řízení prokazatelně nebylo zjištěno, zda byla někomu způsobena škoda, a pokud ano, tak komu, v jaké výši, či zda jí způsobil odsouzený. Soud I. stupně se podle dovolatele omezil pouze na konstatování, že se žádný poškozený se svým nárokem nepřipojil v adhezním řízení, ačkoli způsobení škody a zjištění její výše je významné z hlediska právní kvalifikace jednání. Také odvolací soud tuto vadu neodstranil. Tím však nebyl naplněn jeden ze základních znaků trestného činu podvodu, což dovolatel považuje za nezákonné. V otázce hodnocení důkazů proto dovolatel uvedl, že odvolací soud dospěl k chybnému názoru, že soud I. stupně v daném případě provedené důkazy vyhodnotil ve smyslu ust. § 2 odst. 6 tr. řádu, a to přesto, že tento soud některé důkazy hodnotil zcela v rozporu s provedeným dokazováním ( zkreslil výpověď Ing. Š., nezhodnotil věrohodnost svědka Ing. B., některé důkazy nehodnotil či nezmínil vůbec ). Soudy obou stupňů se tak dopustily vadných skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, a proto došly k vadnému rozhodnutí ve věci. Odsouzený od počátku trestního řízení rovněž poukazuje na řadu procesních pochybení, která se nachází již v usnesení o zahájení trestního stíhání, které trpí podstatnou vadou, spočívající v absenci subjektivní stránky předmětného trestného činu. Také obžaloba obsahuje tvrzení ( která jsou v rozporu s realitou ) a která nebyla po celou dobu trestního řízení prokázána. Po celou dobu trestního řízení má obviněný za to, že dozorující státní zástupce JUDr. Švec je podjatý, neboť v průběhu trestního řízení vyšlo najevo manipulování s podpisy odsouzeného na firemních dokladech, které měl v držení Ing. B., na což ale státní zástupce adekvátně nezareagoval. Navíc dovolatel v dovolání zdůraznil, že celé jeho trestní stíhání trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, neboť bylo zahájeno už v r. 2003 a týká se jednání, kterého se měl obviněný dopustit v r. 2001, tedy před 11 lety. Proto se dovolatel domnívá, že napadená rozhodnutí jsou ústavně nekomfortní i z tohoto hlediska. V závěru svého podání dovolatel cituje judikaturu Ústavního soudu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR jeho dovolání vyhověl a aby z jeho podnětu ve smyslu ust. § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 4 T 176/2004, i usnesení Městského soudu v Praze z 31. 10. 2011, sp. zn. 8 To 442/2011, a vydal rozsudek, že obv. V. P. se podle § 226 písm. a ) nebo b ) tr. řádu zprošťuje obžaloby, nebo aby Nejvyšší soud ČR po zrušení napadených rozhodnutí ve smyslu ust. § 265l odst. 1 tr. řádu rozhodl, že věc přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 2, příp. Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K projednávanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce, činný u Nejvyššího státního zastupitelství ( dále jen „ státní zástupce “ ). Ten k tomuto případu uvedl, že námitky obviněného považuje částečně za důvodné. Z dostupných spisových materiálů totiž vyplývá extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 2 ( která v napadeném usnesení akceptoval i odvolací soud ) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Podle stanoviska státního zástupce je rozhodnutí soudu I. stupně v podstatě nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, na základě jakých právních úvah a jakých provedených důkazů soud dospěl k závěru o vině obviněného, k použité právní kvalifikaci a k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. Z tohoto důvodu považuje státní zástupce dovolání obviněného za důvodné, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze z 31. 10. 2011, sp. zn. 8 To 442/2011, i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 4 T 176/2004, vč. dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně však vyjádřil svůj souhlas pro případ, že by Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. c ) tr. řádu, tedy že by věc projednal v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky ( dále Nejvyšší soud ) jako soud dovolací ( § 265c tr. řádu ) nejprve zjišťoval, zda toto dovolání odpovídá všem procesním zákonným požadavkům. Po této kontrole konstatoval, že všechny podmínky, které jsou stanoveny trestním řádem pro přípustnost tohoto podání jsou splněny, a proto vyhodnotil dovolání obv. P. jako přípustné. Dovolatel vznesl své námitky s odkazem na dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ). V obecné rovině je nutné nejprve zdůraznit, že podstatou právního posouzení skutku je aplikace hmotného ( trestního ) práva na skutkový stav, který zjistily soudy I. a II. stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je podle tohoto dovolacího důvodu možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy nižších instancí, nenaplňuje znaky trestného činu, jimiž byl ten který obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Z toho prakticky vyplývá, že mimo rámec tohoto dovolacího důvodu jsou jednak námitky na porušení procesních předpisů ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 ) a dále výhrady skutkové povahy, tj. námitky, jimiž se dovolatelé domáhají jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sami prosazují. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze výjimečně o dovolacím důvodu ust. § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu uvažovat, a to v případech, když objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, zejména pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud skutková zjištění nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Až na tuto výjimku samozřejmě platí, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů I. a II. stupně byla přezkoumávána ještě III. instancí ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. IV. ÚS 76/03 ). Jak bylo řečeno výše, podstatou dovolání obv. P. je jeho opakované kategorické odmítání toho, že by se svým skutkem dopustil trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., protože k naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu je nutné prokázat podvodný úmysl a vyčíslit způsobenou škodu, což se však dle jeho názoru nestalo. Touto argumentací dovolatel implicitně namítl existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, a z nich plynoucími právními závěry. Na základě toho se Nejvyšší soud při svém přezkumu zaměřil na prověření toho, zda při rozhodování soudů nižších instancí došlo k natolik závažnému právnímu pochybení. Ze spisového materiálu vyplývá, že soudy nižších stupňů se při hlavních líčeních a veřejných zasedáních zaměřily především na prokazování otázky, zda předmět leasingu skutečně existoval, aby od tohoto faktu odvodily, zda se obv. P. dopustil úmyslného podvodného jednání. K tomu Nejvyšší soud uvádí toto. O faktické neexistenci předmětu leasingu svědčí řada důkazů. Jsou to především výpovědi společníků firmy Alkon Plus, spol. s r. o. – Ing. O. B. ( č.l. 618 ), V. K. ( č.l. 623, 1017 ) a Ing. E. P. ( č.l. 628 ), dále zaměstnanců firmy Alkon Plus, spol. s r. o. – zejména O. P., J. F. a L. P., kteří měli přímo přístup na pracoviště v D. Účetní O. P. ( č.l. 625 ), byla obv. P. informována o záměru uzavřít leasingovou smlouvu mezi prvními, s čímž však vyjádřila nesouhlas vzhledem k neuspokojivému ekonomickému stavu společnosti, který jí byl znám z účetních dokladů. Fakt, že leasingový podvod je možné realizovat i bez reálné existence předmětu leasingu, tj. pouze na základě předložených falzifikátů ze strany žadatelů, soudům potvrdili pracovníci leasingové společnosti Raiffeisen Leasing, spol. s r. o. – svědci Ing. J. P. ( č.l. 816 ), Ing. M. K., Bc. P. T. ( č.l. 815 ), Ing. J. Š. ( č.l. 732 ). Z jejich výpovědí mj. vyplynulo, že obv. P. leasingové společnosti předložil všechny doklady nutné pro uzavření leasingové smlouvy, přičemž společnost předmět leasingu neprověřovala, neboť – touto činností byl v leasingové smlouvě pověřen nájemce leasingu ( což byl Ing. P. ). Ten svým podpisem na předávacím protokolu leasingové společnosti potvrdil, že předmět leasingu převzal, čímž doložil, že předmět leasingu existuje, že jde skutečně o ten předmět leasingu, na kterém se dohodl s dodavatelem, a také to, že tento přístroj byl zapojen a řádně odzkoušen. Leasingový nájemce je tedy ten, kdo si ve vlastním zájmu hlídá, zda dodaný stroj je skutečně ten přístroj, o který uzavřením předmětné smlouvy usiloval ( č.l. 733 ). Z toho vyplývá, že pokud prodejce a leasingový nájemce v rozporu se skutečností potvrdí leasingové společnosti, že zařízení bylo dodáno, tak ta v danou chvíli v podstatě nemá jak zjistit, že se ze strany těchto subjektů stala obětí podvodného jednání, a proto na základě tohoto písemného ujištění a v dobře víře předložené faktury uhradí, což se stalo v projednávaném případě ( č.l. 816 -817 ). K faktické neexistenci předmětu leasingu se rovněž vyjádřila Mgr. M. B. ( č.l. 693 ), která jako zaměstnanec leasingové společnosti potvrdila, že poté, co ze strany Alkonu Plus došlo k výpadku hrazení domluvených měsíčních splátek, tak byl učiněn ze strany agentury Exit ( se kterou Raiffeisen Leasing, spol. s r. o. v takových případech spolupracovala ) učiněn pokus o dohledání předmětné pily. Tento pokus však byl neúspěšný, neboť předmět leasingu se dohledat nepodařilo ( č.l. 815 ). K výpovědím, které vyvracejí obhajobu obv. P., patří také vyjádření znalce Josefa Brože a svědka Ing. Š. Znalec Josef Brož ( č.l. 659, 694 ) pilu z provozovny v D. ( fotodokumentace na č.l. 662, 697 ) osobně prohlédl dne 28. 2. 2003 a identifikoval ji jako vertikální formátovací pilu Holz-her, přičemž rok výroby přístroje odhadnul na r. 1996 a k tomuto datu ji ocenil částkou 216.000,- Kč. Pila neměla elektrický posun a obsluhovala se mechanicky. Důležité informace v rámci dokazování pak doplnil Ing. Š. ( č.l. 1083, 1092b ), který uvedl, že u pil vyšší cenové kategorie je běžnou součástí počítač ( dříve byly takové přístroje vybavené obrazovkou s klávesnicí, dnes notebookem ). Z tohoto důvodu je nutné, aby truhláři byli k práci na tomto přístroji proškoleni, což si zpravidla vyžádá určité období. Po instalaci takové pily je tedy nutné dělníky proškolit a současně toto zařízení bývá podrobeno zkušebnímu provozu, takže truhláři zcela samostatně ovládají přístroj až zhruba po sedmi měsících. Z výše uvedených důkazů vyplynulo, že v provozovně v D. nikdy nebyla instalována nová pila. Z dokazování dále vyplynulo, že původní pila ani nebyla sešrotována, jak tvrdil obviněný, ale byla v provozovně dále užívána, což doložili nejen svědek L. P., ale také znalec Josef Brož, když pilu v D. koncem února 2003 popsal jako pilu zn. Holz-her a ocenil ji ( bez odsávacího zařízení ) na částku 216.000,- Kč. Až v následujícím období byla tato pila odprodána firmě Top střechy a fasády CZ a instalována v provozovně ve S. ( č.l. 979 ). Soud prvního stupně k důkazní situaci ještě konstatoval, že obviněný v průběhu trestního řízení svou výpověď měnil ( ve smyslu, že se vlastně nejedná o zařízení řízené počítačem, které by vyžadovalo zaškolení pracovníků ). Tento soud také zdůraznil, že přestože byl jediným jednatelem společnosti a předmětné zařízení sám objednal, tak nikdy nebyl schopen uvést podrobnější údaje k tomu přístroji ( a to nejen technického, ale i obchodního rázu – investiční záměr, zpeněžení těchto výrobků, možný zisk, což postrádá logiku ). Obviněný ve svém podání zdůraznil, že soudy nižších instancí se nezabývaly důkazy, svědčícími v jeho prospěch. Výslovně upozornil na svědectví svědků L. a K. E., P. J., znalce Ing. Brože, Ing. P. Z výpovědí těchto svědků však nevyplynuly žádné zásadní skutečnosti. Pokud tedy soudy I. a II. stupně konstatovaly, že předmět leasingu fakticky neexistoval, Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Obviněný ve svém dovolání dále uvádí, že trestného činu podvodu se nemohl dopustit mj. také proto, že po celou dobu trestního řízení nebylo prokázáno, zda obohatil sebe nebo někoho jiného, resp. zda způsobil škodu, a pokud ano, tak komu a v jaké výši ( č.l. 1305 ). V této souvislosti také zdůraznil, že žádný poškozený se nepřipojil se svým nárokem na náhradu škody v adhezním řízení, Nejvyšší soud však tuto námitku ověřil a zjistil, že je nepravdivá. Ze spisového materiálu jednoznačně vyplynulo, že společnosti Raiffeisen Leasing, spol. s r. o., jak vyplývá z dopisu této společnosti Policii ČR, měla nevrácením předmětu leasingu vzniknout škoda 1.439.587,- Kč. S touto částkou se leasingová společnost připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, a to již v přípravném řízení. Soud I. stupně proto měl o uplatněném nároku rozhodnout. Nicméně přes nesporný fakt, že bylo soudy nižších instancí prokázáno, že předmět leasingu nebyl dodán a instalován v provozovně firmy Alkon Plus, s. r. o., pouze tato skutková zjištění ještě nestačí k tomu, aby byl obviněný P. uznán vinným ze spáchání předmětného trestného činu. Legální definice podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. uvádí, že tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Po subjektivní stránce je třeba prokázat úmyslné zavinění, neboli to, že pachatel již v době sjednávání leasingu ( tedy kupní a následné leasingové smlouvy ) jednal v úmyslu předmět leasingu neuhradit podle podmínek sjednaných s leasingovou společností. Objektivní stránka tohoto trestného činu je naplněna tehdy, pokud bylo prokázáno, že pachatel jiného uvedl v omyl, nebo zamlčel podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici, čímž na cizím majetku vznikne škoda nikoli nepatrná a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel tehdy, pokud při svém podvodném jednání neuvede skutečnosti, které jsou pro rozhodnutí poškozeného rozhodující a které kdyby mu byly známy, tak by k obchodní transakci nedošlo. Důležité je prokázání zamlčení podstatných skutečností pachatelem. Omyl je chápán jako rozpor mezi představou a skutečností, kdy podváděná osoba se domnívá, že se nemá čeho obávat. Mezi omylem u podváděné osoby, majetkovou dispozicí, kterou podvedený provede a následně mezi vzniklou škodu u poškozeného a obohacením pachatele ( event. třetí osoby ) musí být dána příčinná souvislost. Následkem takového jednání je škoda – majetková újma, která není nepatrná. Škodě vzniklé na jedné straně odpovídá dokonané obohacení pachatele, tedy neoprávněné rozmnožení jeho majetku, nebo majetku třetí osoby. Obohacení se nemusí shodovat s výší škody, která vznikla poškozenému. Subjektem je pachatel, který vyvolal nebo využil omylu a v důsledku toho došlo ke škodě na cizím majetku a k jeho obohacení, nebo obohacení třetí osoby. Objektem trestného činu je cizí majetek, tedy majetek, který nenáleží pachateli. Obecně platí, že každé meritorní rozhodnutí soudu musí ve své výrokové části mj. obsahovat slovní vyjádření těch skutkových okolností, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu ( srov. např. R 41/2002-I. ). Proto je nutné, aby tzv. skutková věta vždy obsahovala všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného ustanovení tr. zákona, a to v rozsahu, který nevyvolává důvodné pochybnosti. Aby tedy mohl být obv. V. P. uznán vinným za spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b ) tr. zák., je nutné, aby bylo soudem prokázáno, že byla bezezbytku naplněna skutková podstata tohoto trestného činu. V projednávaném případě však popis skutku ve výroku rozsudku soudu I. stupně neobsahuje základní zákonné znaky trestného činu podvodu. Ze skutkové věty rozsudku soudu I. stupně není zřejmé, kdo vlastně byl uveden v omyl, ( zda leasingová společnost nebo noví vlastníci firmy Alkon Plus, s. r. o. ), jakým jednáním byl uveden v omyl, kdo měl provést majetkovou dispozici a jakou ( z výroku rozsudku vlastně plyne, že to byl obviněný, který pilu prodávajícímu platil. Část v hotovosti, část ve splátkách ). V důsledku toho je taky nejasné, kdo byl vlastníkem předmětu leasingu a kdo je vlastně poškozený a jaká škoda mu měla jednáním obviněného vzniknout. Skutková věta rozsudku I. stupně sice uvádí údajnou výšku škody vzniklou neuhrazenými splátkami, ta však neodpovídá rozdílu mezi údajnou cenou předmětu leasingu a tím co mělo být na předmět leasingu zaplaceno. Rozdíl činí cca 261.000,- Kč. Rovněž je nejasné, kdo se jednáním obviněného vlastně neoprávněně obohatil. Rozsudek vychází z toho, že obviněný svým jednáním obohatil „ jiného “ ( viz právní věta ), ale ze skutkové věty ani odůvodnění rozsudku není jasné, koho vlastně má rozsudek pod tímto termínem na mysli a obohacená osoba není určená ani obecně. Jak je to např. v rozhodnutí publikovaném pod R18/1991 Sb. rozhodnutí, kde se jednalo o zákazníky. K případné argumentaci k těmto rozhodnutím je třeba ještě dodat, že vycházelo ještě z úplně jiné situace a otázkou naplnění znaků skutkové podstaty se zabývalo z hlediska subjektivní stránky. Popis posuzovaného skutku soudem I. stupně je tedy formulován nedostatečně. Ani z odůvodnění tohoto rozhodnutí není jasné, na základě jakých důkazů soud dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, jakými právními úvahami se řídil, jaké měl důvody pro použití této právní kvalifikace, apod. Odůvodnění rozsudku se totiž soustředilo výlučně na otázku, zda předmět leasingu reálně existoval nebo byl pouze fiktivní. Kromě toho se lze zcela ztotožnit s názorem státního zástupce, že z rozhodnutí jeho výroku a jeho odůvodnění není zřejmé na základě jakých právních úvah a jakých provedených důkazů dospěl soud k závěru o vině obviněného použitou právní kvalifikací a k závěru o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. Rozhodnutí soudu I. stupně tedy zákonným požadavkům nevyhovuje, a je z výše uvedených důvodů nepřezkoumatelné. Odvolací soud na tuto situaci adekvátně nezareagoval a odvolání obviněného zamítnul. Jelikož rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 i Městského soudu v Praze spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, Nejvyšší soud svým usnesením tato rozhodnutí zrušil, a vrátil soudu I. stupně, aby ten věc znovu v potřebném rozsahu projednal, provedl potřebné dokazování, na jeho základě doplnil skutková zjištění tak, aby tzv. skutková věta obsahovala všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu dovolatel dále subsumoval celou řadu námitek, které však nepatří pod tento, ani žádný jiný dovolací důvod. Mezi takové námitky patří dovolatelovy výhrady procesního charakteru ( vč. otázky údajné podjatosti státního zástupce JUDr. Švece ) nebo námitka nepřiměřené délky projednávání případu. Uplatňování takových výhrad zákonodárce taxativním výčtem dovolacích důvodů v § 265b odst. 1 tr. řádu vyloučil, a aby nedocházelo k jejich opakovanému vznášení, tak výslovně v § 265d odst. 2 tr. řádu určil, aby dovolání obvinění podávali výhradně prostřednictvím osoby znalé práva, tj. prostřednictvím svého obhájce. To samé platí i o vyjádření, které dovolatel připojil ke svému dovolání jako přílohu, a které obsahuje pouze námitky skutkové povahy, které navíc již bylo do spisu založeno jeho dřívější advokátkou JUDr. Dudášovou. Dovolatel podal dovolání také z důvodu podle ust. § 265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu. Toto ustanovení obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Pod první spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí nalézacího soudu z ryze formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu, bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. řádu. Pod druhou variantu spadají případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 256 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. I když dovolatel ve svém podání explicitně nevyjádřil, kterou variantu má na mysli, tak z výroku rozhodnutí Městského soudu v Praze z 31. 10. 2011, sp. zn. 8 To 442/2011 vyplývá, že tento soud věc zamítnul podle § 256 tr. řádu, což odpovídá variantě druhé. Jinými slovy – dle náhledu dovolatele v řízení, které zamítavému rozhodnutí předcházelo, byl dán důvod dovolání uvedený pod § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu. Tím dovolatel dovolacímu soudu sděluje, že mu jako odvolateli sice nebyl odepřen přístup k II. stupni, ale tento soud, přestože napadené rozhodnutí soudu I. stupně v řádném opravném řízení věcně přezkoumal, tak vytýkanou vadu neodstranil. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolatelovy námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu uznal za oprávněné, uznal jako opodstatněnou i námitku subsumovanou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, a to pro provázanost a právní návaznost obou dovolacích důvodů. Jelikož rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 i Městského soudu v Praze spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, Nejvyšší soud svým usnesením tato rozhodnutí zrušil, a vrátil soudu I. stupně. Věc se tak vrací do stádia řízení před soudem Obvodního soudu pro Prahu 2, a tento soud se bude předmětnou věcí znovu zabývat. V daném případě tento soud doplní důkazy, jejichž provedení vyvstane jako potřebné. Poté je v souladu s ust. § 2 odst. 6 tr. ř. důkladně vyhodnotí podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu. V případě, že uzná obviněného vinným ze spáchání projednávaného skutku, tak ve svém rozhodnutí v rámci tzv. skutkové věty doplní popis projednávaného skutku tak, aby obsahovala všechny zákonem požadované obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, jak bylo uvedeno výše. V odůvodnění svého rozhodnutí pak obvodní soud vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Stejně tak se vyjádří k osobě pachatele, zhodnotí míru jeho zavinění, jeho pohnutky, polehčující i přitěžující okolnosti, dobu, která uplynula od spáchání trestného činu, apod. To samé platí pro případ výroku zprošťujícího. Tímto postupem bude obvodním soudem konečně jasně rozhodnuto o tom, zda je obv. P. vinen či nikoliv, tj. zda na základě provedených a důkladně vyhodnocených důkazů je vinným, nebo jestli bude viny zproštěn, neboť dokazováním nebylo dostatečně prokázáno, že tento skutek opravdu spáchal. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. b ) tr. řádu. ( Pokud se v textu tohoto rozhodnutí používá termín trestní zákon nebo zkratka tr. zák., má se na mysli zákon č. 140/1961 Sb. Zkratka tr. zákoník odkazuje na zákon č. 40/2009 Sb. ) Poučení : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( viz § 265n tr. řádu ). V Brně dne 15. listopadu 2012 Předseda senátu : JUDr. Stanislav Rizman