| Description
| - Rovněž při zjištění obsahu společenské smlouvy odvolací soud nepochybil. Neodchýlil se od výslovného projevu vůle smluvních stran zachyceného v písemné formě daného právního úkonu. Ze společenské smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a T. M. dne 7. 7. 1998 v souvislosti se založením obchodní společnosti AVAL MZ s.r.o. se podává, že „ společnost ve smyslu ustanovení § 531 obč. zák. převezme dluh ( půjčku ) dlužníka Ing. Z. Z. poskytnutý věřitelem arch. T. M. v celkové částce 6.000.000,- Kč s termínem splatnosti do 31. 12. roku 2007 a úrokem v procentech ročně rovnajících se míře inflace vyhlašované za uplynulý rok ČSÚ. Dluh byl investován dlužníkem do rekonstrukce a oprav domu v P. Tímto převzetím dluhu zanikne označený závazek dlužníka a dlužníkem se stane společnost, s čímž věřitel a dlužník bezvýhradně souhlasí a svými podpisy na této společenské smlouvě potvrzují. “ Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že již jazykový výklad uvedeného textu umožňuje bez pochybností uzavřít, že účastníci společenské smlouvy akceptovali, že dluh z půjček, které T. M. poskytl žalobkyni na rekonstrukci jejího domu ( tedy i z půjčky ve výši 2.200.000,- Kč ) je splatný dne 31. 12. 2007. Naopak ve smlouvě není nikterak slovy vyjádřeno, že by se uvedený termín splatnosti dluhu z půjček sjednával pouze pro případ, že dojde k realizaci jeho převzetí zakládanou obchodní společností, popř. že by „ neplatil “ v případě, že by žalobkyně a T. M. nebyli ( přestali být ) společníky obchodní společnosti, jak v dovolání prosazuje žalobkyně. Termín splatnosti, ať již byl dohodnut při uzavření společenské smlouvy či dříve, slouží pouze jako jeden z identifikátorů dluhu žalobkyně vůči T. M., jenž měl být zakládanou společností převzat ( k čemuž nedošlo ), a to vedle údajů o jeho výši, osobě dlužníka, právním důvodu a určení účelu, k němuž půjčky sloužily. Lze tedy uzavřít, že odvolací soud při výkladu kvitance ani společenské smlouvy nepochybil ( obsah právních úkonů interpretoval správně nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale rovněž za použití logického výkladu a při zvážení všech okolností, přičemž se neodchýlil od výslovného projevu vůle účastníků zachycené v písemné formě ) a následně správně uzavřel, že smluvní závazek z půjčky 2,200.000,- Kč, jejíž část T. M. dne 23. 11. 2006, resp. 9. 4. 2009 postoupil žalované ( a žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce toto postoupení řádným a v průběhu řízení prokázaným způsobem oznámil ), byl v otázce jeho splatnosti dohodou smluvních stran změněn ( a to bez ohledu na to, že není postaveno na jisto, zda tento termín byl ujednán při uzavírání společenské smlouvy nebo dříve a ve smlouvě byl pouze následně zaznamenán ). Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. nebyl naplněn. Výtka žalobkyně, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže „ nedoplnil důkazní řízení, resp. neprovedl listinné důkazy ( spisy Okresního soudu v Pardubicích
sp. zn. 15 C 89/2010, 17 C 158/2010 a 4 T 20/2009 ), jejichž provedení navrhovala ve svém vyjádření k odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně, a jimiž mínila prokázat „ rozdílnost projevů vůle Ing. T. M. “ souvisejících s jeho pohledávkou za ní, představuje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Podle § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. To znamená, že soud není vázán důkazním návrhem účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy. Soud je oprávněn posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede. Soud především neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci, jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby byl účelově prodloužen spor ( srov. Bureš J., Drápal L., Krčmář Z., a kol. : Občanský soudní řád. Komentář - I. díl. 7. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, strana 570 ). Nejvyšší soud se již v řadě rozhodnutí zabýval námitkou směřující proti procesnímu postupu soudu, který nevyhověl účastníku řízení a neprovedl jím navrhovaný důkaz. Ve své rozhodovací činnosti již opakovaně uvedl, že soud není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení ( srov. např. rozsudek ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006, usnesení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3983/2008 ), provedení navrhovaných důkazů záleží na jeho hodnocení ( § 120 odst. 1 o. s. ř. ), které důkazy je nezbytné provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. Soud se však vždy při odůvodnění musí vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl ( k tomu srov. též rozhodnutí Ústavního soudu ČR
sp. zn. III. ÚS 68/99, IV. ÚS 582/01, III. ÚS 52/2000, II. ÚS 127/96, II. ÚS 56/95 ).
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)