| Description
| - Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou ( účastníkem řízení ), při splnění podmínek povinného zastoupení předepsaných ustanovením § 241 o. s. ř., Nejvyšší soud dovodil, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a ) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Nejvyšší soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jsa jimi v zásadě vázán, včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila ( srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. ), a dovolání shledal důvodným. Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud postupoval nedůsledně při výkladu právního úkonu a v důsledku toho neobstojí jeho závěry o tom, co bylo ujednáno, pak oproti svému očekávání nezpochybňuje zjištěný skutkový stav věci, nýbrž správnost právního posouzení odvolacího soudu ( k tomu srov. blíže např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 1247/2009, a ze dne 21. května 2013, sp. zn. 32 Cdo 1679/2011, které jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ). Dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 1 písm. b ) o. s. ř., který prostřednictvím této námitky uplatnila, je opodstatněn, neboť odvolací soud k závěrům o obsahu podnájemní smlouvy ( o tom, co bylo stranami ujednáno v jejím článku I ) nedospěl postupem, jenž by vyhověl zákonným požadavkům vyloženým v dlouhodobě ustálené judikatuře Nejvyššího soudu a zdůrazňovaným též v rozhodovací praxi Ústavního soudu. Jsou-li pochybnosti o obsahu právního úkonu ( o vůli jím projevené ), zjišťuje se jeho obsah za použití pravidel stanovených obecně pro soukromoprávní vztahy v § 35 odst. 2 obč. zák. a pro obchodní závazkové vztahy ( o něž se jedná v souzené věci ) speciálně v § 266 obch. zák. O smyslu ( významu ) ujednání obsaženého ve 4. odstavci článku I ( na který v otázce způsobu určení výše podnájemného odkazuje článek VI ) smlouvy označené jako Dohoda o ukončení nájmu, Podnájemní smlouva ( dále též jen „ smlouva “ ) tu objektivně dané pochybnosti jsou, neboť se jedná o ujednání z hlediska srozumitelnosti problematické. To se nakonec zřetelně odráží nejen v diametrálně odlišném pohledu žalobkyně a dovolatelky na jeho smysl, nýbrž též v rozdílném uchopení jeho podstaty soudy nižších stupňů. S takovým závěrem se – v intencích judikatorních závěrů Nejvyššího soudu – pojí požadavek aplikovat zákonem stanovená interpretační pravidla. Podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)