Description
| - K problematice údajně neprokázaného doručení rozhodnutí o vyvlastnění, resp. nedostatku souhlasu předchůdců žalobců se stavbou, se uvádí : Jde o otázku skutkových zjištění; dovolatelé tak uplatňují dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., který podle výslovného znění § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. v tomto řízení uplatnit nelze; dovolací soud tak vychází ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Jen na okraj se dodává, že „ právo na spravedlivý proces zahrnuje i jistotu, že rozhodnutí vynesená před řadou let a účastníky respektovaná, nebudou po letech zpochybněna prostřednictvím tvrzených závad v doručování “ ( usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 3028/2006, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „ Soubor “ –
). „ Není-li důvod k pochybnostem, že se určité věci v době dávno minulé ( tj. když časový odstup od rozhodných skutečností podstatně překračuje i vydržecí lhůty nebo lhůty skartační ) dály obvyklým či pravidelným způsobem, resp. ( úředním ) postupem, je důkazní břemeno o tom, že v daném případě tomu tak nebylo, na tom, kdo to tvrdí ( rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. 22 Cdo 1400/2004, Soubor
). Nelze důvodně argumentovat skutečností, že žalobci jsou v takovém případě povinni prokazovat tzv. negativní skutečnost. Takový argument je v zásadě poukazem na tzv. negativní teorii důkazního břemene, která vychází z předpokladu, že dokazování neexistujících skutečností je vyloučeno povahou věci, neboť dokázat lze jen to, co existuje, nikoliv to, co neexistuje ( např. Bekch, H. : Die Beweislast nach dem Bürgerlichen Gesetzbuch, 1899 nebo Fitting, H. : Die Grundlagen der Beweislast, Zeitschrift für Zivilprozess 13, ročník 1889, str. 1 a násl. ). Tato teorie je však současnou civilistickou doktrínou – s podrobnou argumentací – považována za překonanou se zdůrazněním, že negativní skutečnosti lze v řízení dokazovat a v soudní praxi k tomu také často dochází, a s tím, že jako určité specifikum se v takových případech uplatňuje „ snad jen častější použití nepřímých důkazů. “ ( Macur, J. : Dělení důkazního břemena v civilním soudním sporu, Brno, Masarykova univerzita, 1996, str. 34 ).
|