| Description
| - Nalézací soudy zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a ke které byl povinen dovolací soud přihlédnout, i když nebyla v dovolání uplatněna. Žalovaný u jednání soudu prvního stupně konaného dne 1. prosince 2009 namítal, že žalobkyní uplatněná námitka relativní neplatnosti právního úkonu – kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými – je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně – ačkoliv věděla o „ majetkových přesunech “ nezajistila správnost zápisu v katastru nemovitostí, ačkoliv jí takovou povinnost ukládá „ katastrální zákon “. Uvedená argumentace dovolatelky odráží přesvědčení, že žalobkyně mohla dosáhnout – ve vztahu k nabývacím titulům k předmětným nemovitostem – souladu mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí, tj. dosáhnout zápisu uvedených nemovitostí do katastru nemovitostí jakožto majetku tvořícího součást společného jmění. Pokud by tak učinila, bylo by žalovanému č. 2 ) zřejmé, že nemovitosti jsou součástí společného jmění a z této skutečnosti by při nabývání vycházel. Jestliže však tímto způsobem žalobkyně nepostupovala, ač jí v tom podle přesvědčení dovolatelky žádná skutečnost nebránila a následně se dovolává neplatnosti kupní smlouvy pro absenci souhlasu s touto smlouvou mimo jiné vůči žalovanému č. 2 ), který z údajů obsažených v katastru nemovitostí vycházel, je uplatněná námitka relativní neplatnosti v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti dovolací soud dodává, že v obecné rovině výkon práva uplatnit relativní neplatnost právního úkonu může být poměřován korektivem vyplývajícím z ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Uvedenou námitkou se však soudy obou stupňů v řízení a ve svých rozhodnutích žádným způsobem nezabývaly a nevypořádaly se s ní, čímž nedostály zákonným požadavkům na přezkoumatelnost rozhodnutí z hlediska jeho náležitostí vyplývajících z ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Tímto postupem pak zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( § 241a odst. 2 písm. a ) o. s. ř. ). Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil v rozsahu jeho napadení, když dovoláním nebyl napaden výrok rozsudku odvolacího soudu týkající se přerušení řízení ( proti takovému rozhodnutí ostatně ani není dovolání přípustné – k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2007, sp. zn. 22 Cdo 2423/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým
); vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( § 243b odst. 2, 3 o. s. ř. ), v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu § 243d odst. 1 věta první o. s. ř.
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)