(1) V řízení podle tohoto zákona jednají a rozhodují kárné soudy.

(2) Kárnými soudy jsou

1. Vrchní soud v Praze pro soudce a státní zástupce přidělené nebo přeložené v době podání návrhu na zahájení řízení k výkonu funkce k Vrchnímu soudu v Olomouci nebo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci a pro všechny soudce a státní zástupce přidělené nebo přeložené k výkonu funkce k soudu soustavy soudů nebo ke státnímu zastupitelství soustavy státních zastupitelství, jenž má sídlo v obvodu Vrchního soudu v Praze, 2. Vrchní soud v Olomouci pro soudce a státní zástupce přidělené nebo přeložené v době podání návrhu na zahájení řízení k výkonu funkce k Vrchnímu soudu v Praze nebo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a pro všechny soudce a státní zástupce přidělené nebo přeložené k výkonu funkce k soudu soustavy soudů nebo ke státnímu zastupitelství soustavy státních zastupitelství, jenž má sídlo v obvodu Vrchního soudu v Olomouci; b) v druhém stupni Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), který rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím vrchních soudů.

(1) Kárné soudy jednají a rozhodují v senátech složených z předsedy senátu a 4 soudců, jde-li o řízení ve věcech soudců. V řízení ve věcech státních zástupců jednají a rozhodují kárné soudy v senátech složených z předsedy senátu, soudce a 3 přísedících, které ze seznamu přísedících jmenovaných pro příslušný soud určí losem předseda soudu.

(2) Předsedu senátu pro řízení ve věcech soudců, jeho zástupce, členy senátu a 5 náhradníků soudců v určeném pořadí jmenuje ze soudců kárného soudu předseda příslušného soudu v dohodě se soudcovskou radou tohoto soudu; obdobně jmenuje i předsedu senátu, jeho zástupce, člena senátu a 2 náhradníky soudců v určeném pořadí senátu pro řízení ve věcech státních zástupců. Nedojde-li k dohodě nejpozději 1 měsíc před uplynutím funkčního období dosavadních senátů, předseda soudu jmenuje do funkcí kandidáty navržené soudcovskou radou.

(3) Nejvyšší státní zástupce jmenuje ze státních zástupcůpřidělených k výkonu funkce ke státnímu zastupitelství, působícímu u soudu pro řízení ve věcech soudců a státních zástupců, 8 přísedících, jde-li o soud příslušný k řízení v prvním stupni, a 10 přísedících, jde-li o soud, který jedná a rozhoduje ve druhém stupni.

(4) Funkční období předsedů senátů, jejich zástupců, soudců, náhradníků soudcůapřísedících je tříleté.

(1) Soudcem kárného soudu může být jmenován pouze soudce, který vykonává funkci soudce po dobu nejméně 7 let a je bezúhonný. Funkce soudce kárného soudu je neslučitelná s funkcí předsedy a místopředsedy soudu.

(2) Přísedícím kárného soudu může být jmenován pouze státní zástupce, který vykonává funkci státního zástupce po dobu nejméně 7 let a je bezúhonný. Funkce přísedícího kárného soudu je neslučitelná s funkcí vedoucího státního zástupce a náměstka vedoucího státního zástupce.

(3) Za bezúhonného podle odstavců 1 a 2 není považován ten, komu bylo pravomocným rozhodnutím uloženo kárné opatření, pokud nebylo zahlazeno, nebo kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, nehledí-li se na něj, jako by nebyl odsouzen.

(1) Funkce soudce, náhradníka soudce a přísedícího kárného soudu zaniká

(2) Zánik funkce soudce kárného soudu nemá za následek ztrátu funkce soudce.

(3) Na návrh předsedy senátu nejvyšší státní zástupce přísedícího z funkce odvolá, jestliže závažným způsobem porušil své povinnosti přísedícího.

(4) Pro činy spáchané při výkonu funkce přísedícího nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno přísedícího trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem nejvyššího státního zástupce.

(1) Kárné řízení se zahajuje na návrh.

(2) Návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce je oprávněn podat

(3) Návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti státního zástupce je oprávněn podat

(1) Návrh na zahájení kárného řízení musí být podán nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o kárném provinění, nejpozději však do 2 let ode dne spáchání kárného provinění.

(2) Návrh musí obsahovat jméno a příjmení soudce nebo státního zástupce, proti němuž návrh směřuje, popis skutku, pro který se navrhuje zahájení kárného řízení, a označení důkazů, o které senávrh opírá. K návrhu se připojí důkazy, které má navrhovatel k dispozici.

(3) Účastníky řízení jsou navrhovatel, soudce nebo státní zástupce, proti němuž návrh směřuje, a v řízení před odvolacím soudem též ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce, pokud podali odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

(1) Člen senátu je vyloučen z projednávání a rozhodovánívěci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k soudci nebo státnímu zástupci, proti němuž se řízení vede, jeho obhájci anebo k osobám, kterých se úkon přímo dotýká, lze mít důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti.

(2) Člen senátu, který rozhodoval věc v prvním stupni, je vyloučen z projednávání a rozhodování věci v senátu odvolacím.

(3) Jakmile se člen senátu dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi kárného soudu. Důvod podjatosti podle odstavců 1a2může uplatnit též soudce nebo státní zástupce, proti němuž se řízení vede, i navrhovatel; námitku musí uplatnit neprodleně, jakmile se dozvěděli o důvodu podjatosti. Rozhodne-li předseda soudu, že je dán důvod k vyloučení člena senátu, povolá do funkce předsedy senátu jeho zástupce, a jde-li o člena senátu, určí do senátu soudce v pořadí prvního z počtu náhradníků anebo určí losem jiného přísedícího.

(1) Návrh na zahájení řízení doručí předseda senátu soudci nebo státnímu zástupci, proti němuž se řízení vede, do vlastních rukou, a jde-li o soudce, poučí jej o právu zvolit si obhájce z řad soudců nebo advokátů; jde-li o státního zástupce, poučí ho o právu zvolit si obhájce z řad státních zástupců nebo advokátů. Současně poučí soudce nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede, o jeho právech podle tohoto zákona a přiměřeně i jako obviněného podle trestního řádu; zejména ho poučí o právu uplatnit důvod podjatosti členů senátu, vyjádřit se ke skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o nich, o právu uvádět skutečnosti sloužící v jeho prospěch a navrhnout o nich důkazy, jakož i o jeho právu nevypovídat.

(2) Předseda senátu vyrozumí o zahájení kárného řízení ministra spravedlnosti a předsedu soudu nebo vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, k němuž je soudce nebo státní zástupce přidělen k výkonu funkce, a jde-li o státního zástupce, vyrozumí též nejvyššího státního zástupce, pokud nepodali návrh na zahájení řízení.

(1) Má-li senát zato, že skutečnosti, které se soudci nebo státnímu zástupci kladou za vinu, mají znaky trestného činu nebo přestupku anebo jiného správního deliktu, kárné řízení přeruší a věc postoupí příslušnému orgánu; obdobně postupuje i tehdy, dozví-li se, že pro tentýž skutek je vedeno proti soudci nebo státnímu zástupci trestní stíhání nebo správní řízení.

(2) Přerušení kárného řízení trvá do právní moci rozhodnutí orgánu, jemuž byla věc postoupena podle odstavce 1. Po právní moci tohoto rozhodnutí senát pokračuje v řízení, má-li zato, že postih ve správním nebo trestním řízení není dostačující; jinak kárné řízení zastaví.

(3) Senát kárné řízení přeruší též tehdy, bylo-li zahájeno řízení podle hlavy čtvrté tohoto zákona; v řízení pokračuje po právní moci rozhodnutí, pokud soudci nebo státnímu zástupci, proti němuž se řízení vede, jeho funkce nezanikla.

(1) Po provedení předběžného šetření, nebo není-li takového šetření třeba, určí předseda senátu termín ústního jednání, vyrozumí o něm navrhovatele, soudce nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede, a má-li soudce nebo státní zástupce obhájce, také jeho obhájce.

(2) Je-li třeba vyslechnout svědky, předvolá je předseda senátu k ústnímu jednání.

(3) Termín ústního jednání se stanoví tak, aby soudce nebo státní zástupce a jeho obhájce měli od vyrozumění alespoň 5 pracovních dnů napřípravu obhajoby. Stejnou lhůtu na přípravu je třeba poskytnout navrhovateli.

(4) O termínu ústního jednání se vyrozumí též ministr spravedlnosti a předseda soudu nebo vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, k němuž je soudce nebo státní zástupce, proti kterému se vede kárné řízení, přidělen k výkonu funkce, nejsou-li navrhovatelem; jde-li o státního zástupce, vyrozumí se též nejvyšší státní zástupce.

(1) Ústní jednání se koná zásadně v přítomnosti navrhovatele a soudce nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede. V nepřítomnosti soudce nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede, lze věc projednat pouze tehdy, odmítne-li se před senát dostavit nebo se bez důvodné omluvy nedostaví. Jestliže si soudce nebo státní zástupce zvolí obhájce, má obhájce právo zúčastnit se ústního jednání.

(2) Na počátku ústního jednání přednese navrhovatel návrh na zahájení kárného řízení a odůvodní jej. Není-li navrhovatel přítomen, přednese návrh na zahájení kárného řízení předseda senátu nebo jím určený člen senátu.

(3) Bylo-li provedeno předběžné šetření, předseda senátu nebo jím určený člen senátu seznámí senát a účastníky řízení s jeho výsledky.

(4) Předseda senátu vyslechne soudce nebo státního zástupce, proti němužse kárné řízení vede, a provede další potřebné důkazy. Soudce nebo státní zástupce má právo výpověď odepřít.

(5) Po skončení dokazování se k věci může vyjádřit navrhovatel, obhájce a soudce nebo státní zástupce, proti němuž se kárné řízení vede. Soudci nebo státnímu zástupci, proti němuž se kárné řízení vede, vždy patří poslední slovo.

(6) Ústní jednání je veřejné.

(1) Dojde-li senát k závěru, že se soudce nebo státní zástupce dopustil kárného provinění, rozhodne, že je vinen, a uloží mu kárné opatření nebo rozhodne o upuštění od uložení kárného opatření za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy.<span class="poznamka-link" resource="footnote/4">⁴)</span>

(2) Senát vynese zprošťující rozhodnutí, dojde-li k závěru, že se soudce nebo státní zástupce kárného provinění nedopustil nebo mu je nelze prokázat nebo nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro kterýseřízení vede, anebo tento skutek není kárným proviněním.

(3) Jestliže senát soudce nebo státního zástupce zprostil podle odstavce 2, má soudce nebo státní zástupce nárok vůči státu na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s kárným řízením. Senát rozhodne o tomto nároku ve svém rozhodnutí podle odstavce 2 nebo, je-li třeba provést další šetření, rozhodne o nároku soudce nebo státního zástupce na náhradu nákladů samostatným rozhodnutím.

(4) Senát zastaví kárné řízení, jestliže při ústním jednání vyjde najevo některý z důvodů zastavení uvedených v § 14.

(5) Předseda senátu rozhodnutí vyhlásí při ústním jednání. Rozhodnutí je třeba písemně vyhotovit. Kromě výroku musí rozhodnutí obsahovat též jeho stručné odůvodnění a poučení o odvolání.

(1) Proti rozhodnutí senátu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Odvolání má odkladný účinek.

(2) Odvolání může podat

(3) V řízení o odvolání se přiměřeně použijí ustanovení § 13 až 20. Nezamítne-li odvolací soud odvolání, napadené rozhodnutí zcela nebo zčásti zruší a sám ve věci rozhodne.

(4) Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné.

(1) Ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu podle § 19 odst. 1 může soudce nebo státní zástupce podat návrh na obnovu kárného řízení.

(2) Jiný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí v kárném řízení není přípustný.

(1) Pravomocné rozhodnutí vydané v kárném řízení se založí do osobního spisu soudce nebo státního zástupce, jehož se týká. Na rozhodnutí se nevztahuje povinnost vydat tuto písemnost soudci nebo státnímu zástupci při zániku jeho pracovního vztahu nebo skončení pracovního poměru.<span class="poznamka-link" resource="footnote/5">⁵)</span>

(2) Opatření potřebná k výkonu uloženého kárného opatření provede, jde-li o soudce, příslušný orgán státní správy soudu, k němuž je soudce přidělen k výkonu funkce soudce; jde-li o státního zástupce, provede opatření potřebná k výkonu uloženého kárného opatření příslušný orgán státní správy státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen k výkonu funkce státního zástupce.

(1) Řízení je zahájeno dnem, kdy kárnému soudu byla postoupena věc orgánem příslušným k projednání přestupku podle zvláštního právního předpisu.<span class="poznamka-link" resource="footnote/6">⁶)</span>

(2) Kárný senát bez ústního jednání řízení též zastaví,

(3) Kárný senát zastaví řízení i tehdy, vyjde-li některý z důvodů zastavení řízení podle odstavce 2 najevo při ústním jednání.

(1) Poškozeného, případně jeho zástupce nebo opatrovníka soud vyrozumí o termínu ústního jednání; termín jednání stanoví tak, aby těmto osobám byla poskytnuta stejná lhůta na přípravu jako soudci, proti němuž se řízení vede.

(2) Poškozený, jemuž byla způsobena majetková škoda, může uplatnit před zahájením dokazování nárok na její náhradu. Předseda kárného senátu poučí poškozeného o jeho právu, pokud se tak už nestalo ve vyrozumění o ústním jednání.

(3) Při ústním jednání má poškozený, případně jeho zástupce nebo opatrovník právo vyjádřit se k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům otázky a podávat návrhy na doplnění dokazování; po jeho skončení mají právo se k věci vyjádřit.

(1) Byl-li soudce uznán vinným přestupkem, kárný senát mu uloží povinnost nahradit škodu, jestliže poškozený nárok na náhradu škody včas uplatnil a škoda a její výše byly spolehlivě zjištěny. Jinak odkáže poškozeného s jeho nárokem na občanské soudní řízení nebo na řízení před jiným příslušným orgánem.

(2) Jestliže kárný senát dojde k závěru, že se soudce přestupku nedopustil nebo mu ho nelze prokázat, vynese zprošťující rozhodnutí a poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody, odkáže s jeho nárokem na občanské soudní řízení nebo na řízení před jiným příslušným orgánem.

(3) Rozhodnutí kárného senátu se doručí také poškozenému, který podal podnět k projednání přestupku, a rovněž i poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody; proti rozhodnutí podle odstavce 2 jim přísluší právo podat odvolání.

(4) Rozhodnutí o povinnosti soudce nahradit škodu lze vykonat podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí.