(1) Legalizací výnosů se rozumí jednání sledující zakrytí nezákonného původu výnosu s cílem vzbudit zdání, že se jedná o příjem nabytý v souladu se zákonem. Uvedené jednání spočívá zejména

(2) Výnosem podle tohoto zákona (dále jen „výnos“) se rozumí jakákoliv ekonomická výhoda z jednání, které vykazuje znaky trestného činu; za ekonomickou výhodu podle tohoto zákona se nepovažuje důsledek nesplnění daňové, poplatkové a jiné obdobné povinnosti vyplývající ze zvláštního zákona.

(3) Identifikací se rozumí:

(4) Obchodem se pro účely tohoto zákona rozumí každé jednání, které směřuje k pohybu peněz nebo přesunu majetku nebo je přímo vyvolává, s výjimkou jednání, spočívajícího v plnění povinnosti stanovené v zákoně nebo rozhodnutí státního orgánu.

(5) Neobvyklým obchodem je jednání, které svojí povahou, obsahem nebo výjimečností zjevně vybočuje z běžného rozsahu nebo charakteru obchodů určitého druhu nebo určité osoby.

(6) Finančními institucemi se podle tohoto zákona rozumějí banky,<span class="poznamka-link" resource="footnote/1">¹)</span> investiční společnosti a investiční fondy,<span class="poznamka-link" resource="footnote/2">²)</span> penzijní fondy,<span class="poznamka-link" resource="footnote/3">³)</span> obchodník a organizátor trhu s cennými papíry,<span class="poznamka-link" resource="footnote/4">⁴)</span> pojišťovny,<span class="poznamka-link" resource="footnote/5">⁵)</span> středisko cenných papírů<span class="poznamka-link" resource="footnote/4">⁴)</span> a jiné právnické nebo fyzické osoby provozující herny, kasina, sázkové kanceláře, dražby mimo exekuci, obchody s nemovitostmi, finanční pronájem nebo finanční činnosti.<span class="poznamka-link" resource="footnote/6">⁶)</span>

(7) Hodnotou obchodu nebo neobvyklého obchodu v české měně se rozumí hodnota stanovená kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou pro den, ve kterém je plněna povinnost podle tohoto zákona.

(1) Jestliže finanční instituce uzavírá obchod v hodnotě přesahující částku 500 000 Kč, je povinna identifikovat účastníky obchodu. Není-li v době uzavření obchodu nebo v kterémkoliv pozdějším okamžiku přesná výše celého plnění známa, vzniká uvedená povinnost v době, kdy je zřejmé, že stanovené hranice bude dosaženo; je-li obchod sjednán formou opakujícího se plnění, je rozhodující součet dílčích plnění za dvanáct po sobě jdoucích měsíců.

(2) Za obchod, s nímž je spojena povinnost finanční instituce identifikovat jeho účastníky, se zejména považuje

(1) Zjistí-li finanční instituce při své činnosti neobvyklý obchod, je povinna o tom učinit oznámení příslušné organizační složce Ministerstva financí (dále jen „ministerstvo“) s uvedením všech zjištěných identifikačních údajů.

(2) Oznámení je třeba učinit bez zbytečného odkladu, nejpozději do pěti dnů od uzavření obchodu. Vyžadují-li to okolnosti případu, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení, je oznamovatel povinen ministerstvo upozornit ihned po zjištění neobvyklého obchodu.

(3) (zrušen)

(4) Při plnění oznamovací povinnosti podle odstavců 1 až 3 je třeba sdělit identifikační údaje finanční instituce, která vystupuje jako oznamovatel, včetně jména, příjmení a trvalého pobytu osoby, která činí oznámení, předmět a podstatné okolnosti uzavření obchodu, jakož i identifikační údaje toho, koho se oznámení týká, a připojit další údaje, zejména čísla účtů, na nichž jsou soustředěny peněžní prostředky, ohledně kterých se oznámení podává.

(5) Oznámením neobyklého obchodu není dotčena povinnost stanovená ve zvláštním zákoně oznámit skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu.

(6) Splnění oznamovací povinnosti podle předchozích ustanovení není porušením zákonné povinnosti mlčenlivosti uložené podle zvláštního zákona.

(1) Zjistí-li celní orgány při výkonu své pravomoci nebo v souvislosti s ní převoz platných bankovek a mincí, šeků a cestovních šeků v hodnotě nad 200 000 Kč, jsou povinny tuto skutečnost podle § 4 odst. 2 oznámit ministerstvu s uvedením identifikace osoby, která převoz prováděla.

(2) Oznamovací povinnost uvedenou v odstavci 1 má rovněž osoba provozující v rámci svého podnikání poštovní služby podle zvláštního zákona, pokud je jí předán poukaz k převodu peněžní částky nad 200 000 Kč do ciziny.

(1) Finanční instituce může splnit příkaz klienta týkající se neobvyklého obchodu nejdříve po uplynutí 24 hodin od přijetí oznámení ministerstvem, pokud hrozí nebezpečí, že bezodkladným splněním by mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo zajištění výnosu.

(2) Jestliže si prověření neobvyklého obchodu vyžádá delší dobu, může ministerstvo ve lhůtě uvedené v odstavci 1 uložit finanční instituci, aby splnění příkazu dále odložila nejdéle na dobu 72 hodin od doby, kdy přijalo oznámení. Jestliže ministerstvo v této lhůtě finanční instituci nesdělí, že podalo trestní oznámení, finanční instituce po uplynutí lhůty příkaz provede; v opačném případě vyčká, zda do tří dnů od podání trestního oznámení orgán činný v trestním řízení nerozhodne o předmětu obchodu.

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, má oznamovatel povinnost o oznámení neobvyklého obchodu nebo o úkonech učiněných ministerstvem podle tohoto zákona zachovávat mlčenlivost ve vztahu ke třetím osobám, včetně osob, jichž se sdělené informace týkají; povinnost mlčenlivosti se vztahuje na každého zaměstnance oznamovatele i na osobu, která je pro něj na základě smlouvy činná.

(2) Povinnost zaměstnanců ministerstva zachovávat mlčenlivost o úkonech učiněných podle tohoto zákona a o informacích získaných při jeho provádění stanoví zvláštní zákon.<span class="poznamka-link" resource="footnote/7">⁷)</span> Organizační složka, která plní úkoly a vykonává pravomoce, které jí podle tohoto zákona přísluší, musí být technicky oddělena od jiných pracovišť Ministerstva financí a musí v ní být uplatňována taková organizační, personální a jiná opatření, která zaručují, že s informacemi získanými při aplikaci tohoto zákona nepřijde do styku nepovolaná osoba.

(3) Povinnost mlčenlivosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2 nezaniká skončením pracovněprávního vztahu k finanční instituci nebo ministerstvu nebo tím, že fyzická osoba přestala vykonávat činnost uvedenou v § 1 odst. 6.

(4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost se nelze dovolávat vůči

(5) Porušení povinnosti mlčenlivosti uložené podle odstavců 1 a 3 je přestupkem, za který lze v řízení podle zvláštního zákona<span class="poznamka-link" resource="footnote/9">⁹)</span> uložit pokutu až do výše 200 000 Kč; tím není dotčena odpovědnost za škodu, která tím osobě, jíž se vyzrazené údaje týkají, vznikla, ani případná trestní odpovědnost toho, kdo porušil povinnost mlčenlivosti.<span class="poznamka-link" resource="footnote/10">¹⁰)</span>

(6) Údaje shromážděné ministerstvem podle tohoto zákona mohou být použity jinak jen v řízení před orgány uvedenými v odstavci 4.

(1) Finanční instituce je na požádání povinna ministerstvu sdělit údaje o obchodech, na něž se vztahuje identifikační povinnost a ohledně nichž ministerstvo provádí šetření, předložit doklady o těchto obchodech, nebo k nim umožnit přístup pověřeným zaměstnancům ministerstva při prověřování oznámení nebo provádění kontrolní činnosti a poskytnout informace o osobách, které se jakýmkoliv způsobem účastnily takových obchodů.

(2) Při prováděném šetření může ministerstvo vyžadovat nezbytné údaje od správců daní, pokud nelze věc dostatečně objasnit jiným způsobem.

(1) Finanční instituce, které zaměstnávají nejméně tři osoby, jsou povinny do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona vypracovat a uplatňovat systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření k předcházení legalizace výnosů jejich prostřednictvím; vznikne-li taková finanční instituce až po uplynutí této lhůty, je povinna uvedený systém vypracovat a uplatňovat již od svého vzniku. Součástí systému je i stanovení konkrétní osoby, určené k zajišťování průběžného styku s ministerstvem podle tohoto zákona, pokud jej nebude zajišťovat přímo statutární orgán. Ostatní finanční instituce jsou povinny přijmout opatření zajišťující řádné plnění povinností uložených tímto zákonem.

(2) Finanční instituce jsou povinny na vyžádání ministerstvu poskytnout informace o opatřeních provedených podle odstavce 1.

(1) Ministerstvo podle tohoto zákona plní funkce sběru a analýzy údajů. Kromě oprávnění uvedených v § 6 odst. 2, § 8 a § 9 odst. 2 může

(2) Zjistí-li ministerstvo skutečnosti, které odůvodňují podezření, že byl spáchán trestný čin, učiní oznámení podle trestního řádu a současně orgánu činnému v trestním řízení poskytne všechny údaje a důkazy o nich, které má k dispozici, jestliže s oznámením souvisejí.

(3) Zjistí-li ministerstvo skutečnosti významné pro plnění úkolů v systému certifikace surových diamantů a není-li důvod k postupu podle odstavce 2, informuje o těchto zjištěních správní orgán, který plní úkoly v systému certifikace surových diamantů podle zvláštního právního předpisu.

(4) Státní orgány jsou povinny ministerstvu při výkonu jeho pravomoci podle tohoto zákona poskytnout potřebné údaje, pokud jim to zvláštní zákon nezakazuje.

(5) Ministerstvo je oprávněno vést údaje získané při provádění tohoto zákona v informačním systému za podmínek, které stanoví zvláštní zákon.<span class="poznamka-link" resource="footnote/11">¹¹)</span>

(6) V rozsahu stanoveném mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, ministerstvo spolupracuje se zahraničními orgány se stejnou věcnou příslušností, zejména při předávání a získávání údajů sloužících k dosažení účelu stanoveného tímto zákonem.

(1) Není-li stanoveno jinak, na řízení prováděné ministerstvem podle tohoto zákona se obdobně užijí ustanovení zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, pokud se týkají

(2) Kde se v zákoně České národní rady č. 337/ /1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, hovoří o správci daně, daňovém řízení a daňovém subjektu, rozumí se tím pro účely tohoto zákona ministerstvo, řízení prováděné ministerstvem podle tohoto zákona a ten, kdo má podle tohoto zákona stanovenou povinnost.

(3) Řízení vedené ministerstvem podle tohoto zákona je vždy neveřejné.

(1) Tomu, kdo poruší nebo nesplní povinnost stanovenou tímto zákonem, pokud nejde o porušení povinnosti mlčenlivosti nebo pokud takové jednání není činem přísněji trestným, může ministerstvo uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč a při opětovném porušení nebo nesplnění povinnosti v období 12 po sobě jdoucích měsíců až do výše 10 000 000 Kč.

(2) Při stanovení výměry pokuty je třeba přihlížet k osobním a majetkovým poměrům toho, komu se pokuta ukládá, a k povaze a závažnosti povinnosti, která byla porušena nebo nesplněna, době trvání a následkům protiprávního jednání.

(3) Pokutu nelze uložit, jestliže uplynuly dva roky od konce roku, ve kterém došlo k jednání zakládajícímu právo na uložení pokuty. Právo vyměřenou pokutu vymáhat se promlčuje po pěti letech od vykonatelnosti rozhodnutí. Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu.

(4) Proti rozhodnutí o uložení pokuty, které musí obsahovat odůvodnění, může ten, komu byla pokuta uložena, podat odvolání. Odvolání je třeba doručit ministerstvu do 30 dnů od doručení rozhodnutí o pokutě. Včas podané odvolání má odkladný účinek. O odvolání rozhoduje ministr financí.

(1) Zjistí-li ministerstvo, že právnická nebo fyzická osoba mající příjmy z podnikatelské a jiné samostatné výdělečné činnosti dlouhodobě nebo opakovaně porušovala některou z povinností stanovenou v tomto zákoně nebo uloženou rozhodnutím vydaným podle tohoto zákona, předloží podnět k odnětí oprávnění k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti orgánu, který je podle zvláštního předpisu oprávněn o jeho odnětí rozhodnout. Tento orgán je povinen do 30 dnů od doručení podnětu ministerstvo vyrozumět o svých opatřeních a o způsobu vyřízení podnětu.

(2) Dlouhodobé nebo opakované porušení povinnosti stanovené tímto zákonem nebo uložené rozhodnutím na jeho základě vydaným je důvodem k odnětí oprávnění k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti podle zvláštního předpisu.

(1) Splněním povinnosti uvedené v § 6 nevzniká odpovědnost toho, kdo tak učinil, nahradit škodu<span class="poznamka-link" resource="footnote/13">¹³)</span> vzniklou v souvislosti s těmito úkony; odpovědnost za takovou škodu nese stát.

(2) Nárok na náhradu škody nepřísluší, jestliže obchod, o němž bylo učiněno oznámení nebo další úkon podle tohoto zákona, byl proveden v úmyslu dosáhnout legalizace výnosu.

(3) Nestanoví-li tento zákon jinak, užije se na řízení o náhradě škody, za niž odpovídá stát, přiměřeně ustanovení zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.<span class="poznamka-link" resource="footnote/14">¹⁴)</span> Ústředním orgánem, s nímž je podle uvedeného zákona třeba nárok na náhradu škody projednat, je Ministerstvo financí.