(1) Úkoly Bezpečnostní informační služby plní příslušníci Bezpečnostní informační služby (dále jen „příslušníci“), kteří jsou k ní ve služebním poměru.

(2) Příslušníci jsou povinni při plnění úkolů dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní, jakož i toho, aby osobám v souvislosti s jejich činností nevznikla škoda nebo jiná nepřiměřená újma.

(1) Do služebního poměru může být po přijímacím řízení přijat občan České republiky starší 18 let, který o přijetí písemně požádá (dále jen „uchazeč“) a

(2) O výsledku přijímacího řízení musí být uchazeč písemně vyrozuměn do 90 dnů od podání žádosti o přijetí do služebního poměru.

(1) Služební poměr se zakládá dnem uvedeným v rozhodnutí služebního orgánu o přijetí uchazeče do služebního poměru.

(2) Rozhodnutí o přijetí uchazeče do služebního poměru musí obsahovat údaj o dni vzniku služebního poměru, jinak je neplatné. Dále musí obsahovat ustanovení do funkce, jmenování do hodnosti, ustanovení o zkušební době podle § 26 a místo služebního působiště.

(3) Služební poměr nevznikne, pokud uchazeč nenastoupí službu v den určený v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž mu v tom bránila překážka ve službě (§ 73), nebo do týdne neuvědomí o této překážce služební orgán, který vydal rozhodnutí o přijetí do služebního poměru.

(4) Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru musí být vydáno písemně a doručeno uchazeči, jinak je neplatné.

(1) Příslušník skládá při nástupu do služby služební přísahu.

(2) Služební přísaha zní: „Slavnostně slibuji, že budu věrný České republice. Budu čestným, statečným, ukázněným a nestranným příslušníkem Bezpečnostní informační služby. Služební povinnosti budu plnit podle svých nejlepších schopností a ve své činnosti se budu řídit Ústavou a zákony a budu chránit ústavní zřízení České republiky, jakož i práva občanů. K tomu jsem připraven vynaložit všechny síly a schopnosti a nasadit i svůj život. Tak přísahám!“.

(3) Odmítne-li příslušník složit služební přísahu, skončí jeho služební poměr dnem, kdy k odmítnutí došlo.

(1) Při přijetí do služebního poměru se stanoví zkušební doba, a to nejdéle na 12 měsíců.

(2) Stanovenou zkušební dobu lze se souhlasem příslušníka zkrátit, dosahuje-li příslušník v průběhu zkušební doby velmi dobrých výsledků ve výkonu služby.

(3) Doba, po kterou byl příslušník uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz, se započítává do zkušební doby v rozsahu nejvýše deseti dnů.

(1) Příslušník má nárok na povýšení do vyšší hodnosti, splňuje-li současně tyto podmínky:

(2) Příslušník v praporčické hodnosti má nárok na

(1) Příslušníky jmenuje a povyšuje do praporčických a důstojnických hodností ředitel a jím určené služební orgány.

(2) Ředitele jmenuje nebo povyšuje do důstojnických hodností vláda.

(1) Příslušníkovi lze propůjčit vyšší hodnost, než kterou skutečně má, na dobu, po kterou to vyžaduje funkce nebo služební úkoly, jimiž byl pověřen.

(2) Příslušníkovi, jemuž byla propůjčena vyšší hodnost, náleží práva a povinnosti spojené s touto hodností.

(3) Hodnost propůjčuje ředitel.

(1) Služební hodnocení je jedním z podkladů pro rozhodování ve věcech služebního poměru příslušníka.

(2) Služební hodnocení spočívá v posouzení způsobilosti příslušníka pro výkon funkce, zejména odborné, a způsobu plnění služebních povinností.

(1) Služební orgány ustanovují příslušníky do volných funkcí podle dosaženého vzdělání, závěru služebního hodnocení, zdravotního stavu a potřeb Bezpečnostní informační služby.

(2) Ustanovení příslušníka do volné funkce může být spojeno s podmínkou výběrového řízení.

(3) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může být příslušník dočasně pověřen výkonem funkce, nejdéle však na dobu tří měsíců v kalendářním roce.

(1) Jestliže příslušník nemůže nadále vykonávat dosavadní funkci, protože

(2) Příslušník může být převeden na stejnou nebo jinou funkci v témže místě služebního působiště nebo přeložen na stejnou nebo jinou funkci v jiném místě služebního působiště, je-li to v důležitém zájmu služby. Příslušníku, který byl převeden nebo přeložen na nižší funkci podle tohoto odstavce, náleží dosavadní plat po dobu jednoho roku, jestliže je to pro něj výhodnější.

(3) Příslušník může být převeden na jinou funkci v témže místě služebního působiště nebo přeložen do jiného místa služebního působiště na vlastní žádost po předchozí dohodě s nadřízeným služebním orgánem.

(4) Ustanovení o převedení na jinou funkci a přeložení se nevztahují na příslušníky zařazené do záloh ředitele (§ 36).

(1) Příslušník může být vyslán na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na dobu pěti měsíců během kalendářního roku, na služební cestu.

(2) Příslušník může být pověřen na dobu nezbytně nutnou zastupováním jiného příslušníka ve funkci vyšší úrovně. O pověření zastupováním rozhodne příslušný služební orgán písemnou formou.<span class="poznamka-link" resource="footnote/10">¹⁰)</span>

(1) Stane-li se příslušník podezřelým, že se dopustil hrubého porušení služební kázně nebo trestného činu, a další ponechání ve výkonu služby by v obou případech ohrožovalo důležitý zájem služby nebo průběh objasňování jeho činu, může být rozhodnutím služebního orgánu dočasně zproštěn výkonu služby.

(2) Příslušníka lze zprostit výkonu služby jen na dobu nezbytně nutnou k objasňování jeho činu, nejdéle však na dobu šesti měsíců, jde-li o podezření z trestného činu, a při hrubém porušení služební kázně maximálně na dobu 30 dnů ode dne, kdy se služební orgán o tomto porušení dozví. V případě, že je proti příslušníkovi vedeno trestní řízení, zprostí se výkonu služby do pravomocného skončení trestního řízení nebo do podmíněného zastavení trestního stíhání.<span class="poznamka-link" resource="footnote/11">¹¹)</span>

(3) Příslušníkovi, který byl zproštěn výkonu služby, náleží ode dne zproštění 50 % platu, nejméně však ve výši minimální mzdy stanovené zvláštními předpisy.<span class="poznamka-link" resource="footnote/12">¹²)</span> Tato část platu se zvyšuje o 10 % platu za každou vyživovanou osobu, nejvíce však do výše 80 % platu.

(4) Pominou-li důvody pro zproštění výkonu služby, služební orgán rozhodnutí o zproštění výkonu služby zruší; příslušníkovi se doplatí rozdíl, o který byl jeho plat zkrácen; to neplatí, bylo-li jednání, pro které byl zproštěn výkonu služby, úmyslným trestným činem, za který byl pravomocně odsouzen, nebo byl-li pro jednání, pro něž byl zproštěn výkonu služby, propuštěn ze služebního poměru. V případě důvodu pro zproštění výkonu služby, spočívajícím v podmíněném zastavení trestního stíhání, se tento rozdíl doplatí pouze, bylo-li vydáno pravomocné rozhodnutí o tom, že se příslušník osvědčil.

(1) Příslušník musí být uvolněn ze služebního poměru, jestliže o to požádá. Žádost musí být písemná a doručena příslušnému služebnímu orgánu, jinak je neplatná.

(2) Služební poměr podle odstavce 1 skončí uplynutím dvou měsíců, pokud se služební orgán a příslušník nedohodnou jinak; tato doba počíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení žádosti o uvolnění služebnímu orgánu a končí uplynutím posledního dne druhého kalendářního měsíce.

(1) Příslušník bude propuštěn ze služebního poměru, jestliže

(2) Příslušník může být ze služebního poměru propuštěn, jestliže

(3) O propuštění z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. c), d) a f) a v odstavci 2 písm. b) musí být rozhodnuto do dvou měsíců ode dne, kdy se služební orgán o důvodu propuštění dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl; v těchto dobách musí být rozhodnutí příslušníkovi též doručeno. Jde-li o propuštění z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. c), nezapočítává se do doby dvou měsíců doba, po kterou je příslušník uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz.

(4) O propuštění z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. e) musí být rozhodnuto neprodleně poté, kdy se služební orgán o důvodu propuštění dozvěděl.

(1) Rozhodnutí o propuštění musí být vyhotoveno písemně a musí v něm být uveden důvod propuštění a skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, a musí být příslušníkovi doručeno, jinak je neplatné.

(2) Při propuštění skončí služební poměr uplynutím dvou měsíců, pokud se služební orgán a příslušník nedohodnou jinak; tato doba počíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení rozhodnutí o propuštění a končí uplynutím posledního dne příštího kalendářního měsíce. Jde-li o propuštění z důvodů uvedených v § 40 odst. 1 písm. d), e) a f), anebo o propuštění z důvodu uvedeného v § 40 odst. 2 písm. b), skončí služební poměr dnem doručení rozhodnutí o propuštění.

(1) Příslušník nesmí být propuštěn ze služebního poměru v ochranné době, to je v době

(2) Zákaz propuštění se nevztahuje na propuštění z důvodů uvedených v § 40 odst. 1 písm. d), e) a f) a v § 40 odst. 2 písm. b).

(3) Bylo-li rozhodnutí o propuštění doručeno příslušníkovi před počátkem ochranné doby a služební poměr by měl skončit v této době, ochranná doba se do dvouměsíční doby uvedené v § 40 odst. 3 nezapočítává, ledaže příslušník písemně prohlásí, že na prodloužení služebního poměru netrvá.

(1) Nejpozději v den skončení služebního poměru je služební orgán povinen příslušníkovi vydat posudek o jeho služební činnosti. Posudek o služební činnosti nesmí obsahovat údaje, na které se vztahuje ustanovení předpisu o státním, hospodářském nebo služebním tajemství.<span class="poznamka-link" resource="footnote/13">¹³)</span>

(2) Podává-li služební orgán jinému orgánu nebo organizaci posudek o služební činnosti příslušníka, musí příslušníka s jeho obsahem seznámit a na požádání mu vydat jeho opis. Jiné informace o příslušníkovi je služební orgán oprávněn podávat pouze s jeho souhlasem.

(3) Při skončení služebního poměru je služební orgán povinen vydat příslušníkovi, popřípadě zaměstnavateli na jeho žádost potvrzení o služebním poměru a uvést v něm zejména dobu jeho trvání, skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho nároku na dovolenou, závazky příslušníka vůči Bezpečnostní informační službě, a zda, v jaké výši, v jakém pořadí a v čí prospěch jsou prováděny z platu příslušníka srážky, a skutečnosti rozhodné pro hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání poskytované podle zvláštních předpisů.<span class="poznamka-link" resource="footnote/14">¹⁴)</span>

(1) Příslušník je povinen

(2) Domnívá-li se příslušník, že rozkaz jeho nadřízeného je v rozporu s právním předpisem, je povinen nadřízeného na to upozornit; trvá-li nadřízený na splnění rozkazu, je příslušník povinen jej splnit. Tuto skutečnost může příslušník oznámit řediteli.

(3) Příslušník je povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, jestliže by jeho splněním spáchal trestný čin; tuto skutečnost ohlásí písemně bez zbytečného odkladu vyššímu nadřízenému. V případě, že se odepření týká rozkazu ředitele, příslušník oznámí tuto skutečnost Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

(1) Příslušníci nesmějí být členy politických stran nebo politických hnutí a odborových organizací.

(2) Příslušníci nesmějí být členy řídicích nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost a nesmějí rovněž sami podnikatelskou nebo živnostenskou činnost vykonávat. Toto omezení se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární, uměleckou, na správu vlastního majetku a na činnosti, které příslušník vykonává v souladu s úkoly a ve prospěch Bezpečnostní informační služby.

(1) Kázeňskými odměnami jsou

(2) Odměnu podle odstavce 1 písm. b) lze udělit jen příslušníkovi vykonávajícímu funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost.

(3) Kázeňská odměna musí být úměrná záslužnému činu nebo příkladnému plnění služebních povinností.

(1) Kázeňským přestupkem je zaviněné porušení základních povinností příslušníka, pokud nejde o trestný čin.

(2) Jako kázeňský přestupek se vyřizuje též jednání příslušníka, které má znaky přestupku, pokud tak stanoví zvláštní předpis.<span class="poznamka-link" resource="footnote/15">¹⁵)</span>

(1) Kázeňskými tresty jsou

(2) Kázeňský trest snížení hodnosti o jeden stupeň nelze uložit příslušníkovi v hodnosti rotného, poručíka nebo generálmajora Bezpečnostní informační služby.

(3) Kázeňský trest zákazu činnosti a propadnutí věci lze uložit jen za jednání mající znaky přestupku a za podmínek stanovených zvláštními předpisy.<span class="poznamka-link" resource="footnote/16">¹⁶)</span> Tyto kázeňské tresty je možno uložit samostatně nebo společně, a to i s kázeňským trestem snížení platu nebo snížení hodnosti o jeden stupeň.

(4) Kázeňským trestem zákazu činnosti nelze příslušníkovi uložit zákaz výkonu funkce.

(5) Kázeňský trest zákazu činnosti se vykonává i tehdy, jestliže příslušníkovi, kterému byl tento kázeňský trest uložen, skončil služební poměr. O upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu zákazu činnosti rozhoduje služební orgán, který trest uložil, nejdříve však po uplynutí poloviny uloženého trestu.

(6) Doba, na kterou byl příslušníkovi uložen kázeňský trest snížení hodnosti o jeden stupeň, se nezapočítává do doby výsluhy let v hodnosti.

(1) Před uložením kázeňského trestu musí být úplně a přesně zjištěn skutkový stav. Příslušný služební orgán musí vyslechnout též toho, kdo podal podnět. Příslušníkovi musí být dána před uložením kázeňského trestu možnost se k podnětu vyjádřit, hájit se a navrhnout důkazy.<span class="poznamka-link" resource="footnote/16">¹⁶)</span>

(2) Postačí-li k nápravě příslušníka a k obnovení služební kázně vytknutí méně závažného jednání, které má znaky kázeňského přestupku nebo přestupku, kázeňský trest se neuloží.

(3) Za jednání mající znaky přestupku ublížení na cti a přestupků ublížení na zdraví z nedbalosti, úmyslného narušení občanského soužití nebo proti majetku spáchaného mezi blízkými osobami může být uložen kázeňský trest jen tehdy, podala-li podnět postižená osoba nebo její zákonný zástupce anebo opatrovník; jde-li o přestupek ublížení na cti, může být kázeňský trest uložen teprve po neúspěšném pokusu o smír příslušníka a ublíženého na cti.

(4) Při rozhodování o uložení kázeňského trestu se přihlíží k povaze protiprávního jednání, k jeho okolnostem, k následkům, k míře zavinění a k dosavadnímu plnění služebních povinností.

(1) Za kázeňský přestupek lze kázeňský trest uložit nejdříve následující den po jeho spáchání, nejpozději však do 30 dnů ode dne, kdy se o jeho spáchání dověděl nejbližší nadřízený příslušníka. Je-li jednání příslušníka, v němž lze spatřovat naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku, předmětem šetření jiného orgánu, počíná lhůta 30 dnů pro uložení kázeňského trestu dnem, kdy se kterýkoli z nadřízených příslušníka dověděl o výsledku tohoto šetření. Kázeňský trest lze uložit nejpozději do jednoho roku ode dne spáchání kázeňského přestupku.

(2) Za jednání mající znaky přestupku lze uložit kázeňský trest do jednoho roku ode dne jeho spáchání.

(1) Kázeňský trest nelze uložit, byl-li příslušník za týž skutek již pravomocně odsouzen soudem; byl-li kázeňský trest uložen dříve, zruší se s účinností ode dne uložení.

(2) Kázeňský trest nelze uložit, popřípadě vykonat, byl-li kázeňský trest prominut nebo vztahuje-li se na přestupek amnestie.

(3) Kázeňské tresty promíjí ředitel.

(1) Nedopustil-li se příslušník během jednoho roku od pravomocného uložení kázeňského trestu dalšího kázeňského přestupku nebo jednání majícího znaky přestupku, je kázeňský trest zahlazen a příslušník se posuzuje, jako by mu kázeňský trest nebyl uložen. Jestliže kázeňský trest zákazu činnosti neskončil v této době, zahlazuje se jeho vykonáním.

(2) Nadřízený může i před uplynutím doby uvedené v předchozím odstavci rozhodnout o zahlazení vykonaného kázeňského trestu, jestliže příslušník výkonem služby a chováním prokázal, že si toho zasluhuje; byl-li však uložen kázeňský trest zákazu činnosti, může tak učinit nejdříve po uplynutí poloviny výkonu tohoto trestu.

(1) Délka základní doby služby v týdnu se řídí právními předpisy platnými pro zaměstnance v pracovním poměru.

(2) Služební orgán může stanovit příslušníkovi kratší dobu služby v týdnu nebo ji jinak vhodně upravit, jestliže o to příslušník požádá ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů a nebrání-li tomu důležitý zájem služby.

(1) Základní doba služby v týdnu se rozvrhuje zpravidla na pět dnů služby tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadaly pokud možno na sobotu a neděli. Pokud to povaha služby vyžaduje, může být služba rozvržena nerovnoměrně; průměrná týdenní doba služby nesmí přitom v určeném období, zpravidla čtyřtýdenním, přesahovat hranici stanovenou pro délku základní doby služby v týdnu.

(2) O rozvržení základní doby služby v týdnu rozhoduje příslušný služební orgán; stanoví též začátek a konec doby služby v jednotlivých dnech; doba nepřetržité služby může přitom činit nejvýše 24 hodin.

(3) Ředitel stanoví podmínky, za nichž může být doba služby v týdnu rozvržena jinak než podle předchozích odstavců.

(1) Příslušník má nejdéle po každých pěti hodinách nepřetržitého výkonu služby nárok na přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být příslušníkovi i bez přerušení výkonu služby zajištěna přiměřená doba na jídlo a oddech.

(2) Ředitel stanoví, v jakém rozsahu se přestávky na jídlo a oddech započítávají do základní doby služby.

(1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, je příslušník povinen konat službu nad stanovenou základní dobu služby v týdnu.

(2) Při službě konané nad základní dobu služby v týdnu lze nepřetržitý odpočinek mezi dvěma službami zkrátit až na šest hodin; nepřetržitý odpočinek v týdnu musí vždy činit nejméně 24 hodin.

(3) Nocí se rozumí doba od 22 hodin do 6 hodin.

(1) Příslušník má nárok na dovolenou za kalendářní rok, jestliže v něm vykonával službu alespoň 60 dnů.

(2) Za kalendářní rok, v němž vznikl nebo skončil služební poměr, náleží příslušníkovi poměrná část dovolené, i když nesplnil podmínku uvedenou v odstavci 1.

(1) Základní délka dovolené činí 37 kalendářních dnů.

(2) Poměrná část dovolené se určí tak, že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru v kalendářním roce náleží jedna dvanáctina dovolené. Vznikne-li služební poměr nejpozději 15. den v měsíci, náleží příslušníkovi poměrná část dovolené i za tento kalendářní měsíc. Za kalendářní měsíc, v němž služební poměr skončil, náleží příslušníkovi poměrná část dovolené, jen jestliže v tomto měsíci trval služební poměr nejméně 15 dnů.

(1) Nástup dovolené určuje služební orgán, a to s přihlédnutím k zájmům služby i k oprávněným požadavkům příslušníka. Den nástupu dovolené musí být příslušníkovi oznámen nejméně sedm dnů předem; tato lhůta může být zkrácena, jestliže s tím příslušník souhlasí.

(2) Dovolenou lze příslušníkovi poskytnout (určit nástup) ještě před splněním podmínky stanovené v § 66 odst. 1. Jestliže však příslušník do konce kalendářního roku tuto podmínku nesplní, je povinen vrátit plat, který mu byl vyplacen za dobu dovolené, na niž mu nevznikl nárok.

(3) Nástup dovolené je nutno určit tak, aby ji příslušník mohl vyčerpat zpravidla do konce kalendářního roku. Jestliže příslušník nemohl dovolenou v kalendářním roce vyčerpat, je služební orgán povinen určit nástup dovolené tak, aby ji příslušník vyčerpal nejpozději do konce příštího kalendářního roku. Služební orgán je však povinen určit příslušníkovi čerpání alespoň v rozsahu 14 dnů dovolené v kalendářním roce, pokud na ně má nárok.

(4) Služební orgán nemůže určit čerpání dovolené na dobu, kdy je příslušník uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz, ani na dobu, po kterou je příslušnice na mateřské dovolené. Na dobu trvání ostatních důležitých osobních překážek ve službě může služební orgán určit příslušníkovi čerpání dovolené jen na jeho žádost.

(5) Čerpá-li dovolenou příslušník s dobou služby rozvrženou nerovnoměrně, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.

(6) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může služební orgán změnit příslušníkovi původně určený nástup dovolené nebo ho odvolat z dovolené; příslušník má nárok na náhradu nákladů, které mu tím bez jeho zavinění vznikly.

(1) Dovolená se přerušuje, jestliže příslušník je v době čerpání dovolené uznán neschopným služby pro nemoc nebo úraz, ošetřuje-li nemocného člena rodiny nebo bylo-li mu uděleno nebo poskytnuto služební volno. Dovolená se přerušuje také nástupem mateřské dovolené.

(2) Připadne-li v době dovolené příslušníka svátek na den, který je jinak jeho obvyklým dnem služby, nezapočítává se do dovolené.

(1) Příslušník má za dobu dovolené nárok na plat. Na žádost příslušníka musí být plat, splatný během dovolené, vyplacen již před nástupem dovolené.

(2) Příslušníkovi náleží za nevyčerpanou dovolenou nebo za její poměrnou část náhrada ve výši platu odpovídajícího době nevyčerpané základní délky dovolené, pokud dovolenou nebo její poměrnou část nemohl vyčerpat ze závažných osobních či služebních důvodů anebo mu nebyla určena (§ 68) ani do konce příštího kalendářního roku.

(1) Příslušník, který vykonává po celý kalendářní rok zdraví škodlivou nebo zvlášť obtížnou službu,<span class="poznamka-link" resource="footnote/17">¹⁷)</span> má nárok též na dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne. Vykonává-li tuto službu jen po část kalendářního roku, náleží mu poměrná část dodatkové dovolené.

(1) Jestliže příslušník nemůže pro překážky z důvodu obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky konat službu, má nárok na udělení služebního volna.

(2) Služební volno bez nároku na plat se poskytne příslušníkovi po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc podle právních předpisů o nemocenském pojištění nebo příspěvek podle zákona o rodičovském příspěvku, nejdéle však do tří let věku dítěte.

(3) Příslušníkovi může být poskytnuto, jestliže o to z vážných důvodů požádá, služební volno bez nároku na plat na nezbytně nutnou dobu.

(1) Příslušník má nárok na peněžní náležitosti a též na věcná plnění potřebná pro výkon služby.

(2) Příslušníkovi se poskytuje při vzniku služebního poměru jako věcné plnění potřebné pro výkon služby služební stejnokroj; je-li příslušník ustanoven do funkce, která je vykonávána v občanském oděvu, má nárok na příspěvek na slušné ošacení.

(3) Výše příspěvku na slušné ošacení za kalendářní rok činí polovinu hodnoty služebního stejnokroje.

(4) Příslušník má nárok na osobní ochranné prostředky, pokud to výkon jeho služby vyžaduje; pokud je povinen je používat po celou dobu výkonu služby, příspěvek na slušné ošacení mu nenáleží; pokud je povinen je používat po část doby výkonu služby, náleží mu příspěvek na slušné ošacení v poměrné části výše příspěvku stanoveného podle odstavce 3.

(5) Náležitosti platu a odměny za pracovní pohotovost upravují zvláštní předpisy.<span class="poznamka-link" resource="footnote/18">¹⁸)</span>

(1) Péči o bezpečnost a ochranu zdraví příslušníků při výkonu služby zajišťuje služební orgán.

(2) Služební orgán je zejména povinen

(1) Služební orgány vytvářejí podmínky pro řádný, hospodárný a pokud možno bezpečný výkon služby.

(2) Služební orgány jsou pro příslušníky zejména povinny

(1) Bezpečnostní informační služba může s příslušníkem uzavřít dohodu, kterou se Bezpečnostní informační služba zavazuje umožnit mu zvýšení vzdělání a příslušník se zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením vzdělání nebo jejich poměrnou část.

(2) Dohoda o zvýšení vzdělání musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedeny

(1) Příslušníkům se poskytuje k upevnění jejich tělesné zdatnosti a tělesného a duševního zdraví preventivní rehabilitace v délce dvou týdnů v kalendářním roce.

(2) Příslušníkům s oslabeným zdravím se poskytuje na základě lékařského doporučení preventivní rehabilitace v délce dvou až tří týdnů v kalendářním roce formou lázeňského léčení.

(3) Příslušníku vznikne nárok na poskytnutí preventivní rehabilitace podle odstavce 1 poprvé v kalendářním roce, ve kterém dovrší 40 let věku.

(1) Příslušnice nesmí být ustanovena do funkce ani zařazována do služeb, jejichž výkon je pro ni fyzicky nepřiměřený, škodí jejímu organismu nebo ohrožuje její mateřské poslání.

(2) Těhotná příslušnice nesmí být rovněž ustanovena do funkce ani zařazována do služeb, jejichž výkon podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství. To platí obdobně o matce do konce devátého měsíce po porodu.

(1) Těhotná příslušnice, příslušnice nebo příslušník pečující alespoň o jedno dítě mladší než jeden rok mohou být vysláni na služební cestu jen se svým souhlasem.

(2) Příslušnice nebo příslušník pečující alespoň o jedno dítě starší než jeden rok mohou být v době, pokud dítě nedosáhlo věku osmi let, vysíláni na služební cestu mimo obvod obce služebního působiště nebo přeloženi do jiného místa služebního působiště jen se svým souhlasem.

(3) Předchozí odstavec platí i pro osamělé příslušnice a osamělé příslušníky pečující alespoň o jedno dítě mladší než 15 let.

(1) Služební orgán je povinen při zařazování do služby přihlížet též k potřebám příslušnic pečujících o děti mladší 15 let.

(2) Služební orgán určí příslušnici nebo příslušníku pečujícím o dítě mladší 15 let nebo těhotné příslušnici na jejich žádost kratší dobu služby nebo dobu služby jinak vhodně upraví, nebrání-li tomu důležitý zájem služby.

(1) Nárok příslušnic na mateřskou dovolenou a na přestávku ke kojení a příslušnic a příslušníků na rodičovskou dovolenou se řídí předpisy platnými pro zaměstnankyně v pracovním poměru.<span class="poznamka-link" resource="footnote/19">¹⁹)</span>

(2) Požádá-li příslušnice o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, nebo příslušník o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené po dobu, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, je služební orgán povinen jim vyhovět.