| Description
| - Stať nejprve stručně popisuje badatelské zaměření Jonathana Dollimora, jež se metodologicky řadí k proudu kulturního materialismu, ale prolíná se i s novým historismem, dějinami idejí, (post)marxismem, GLBTI a queer studies. Za jádro kulturně materialistického přístupu v Dollimorově pojetí lze považovat usouvztažnění literárních i neliterárních textů v rámci angažovaných diskurzivních souřadnic. Dollimorovo myšlení se cíleně nevyhýbá jistému eklekticismu, v němž se prolíná zřetel k literárním, diskursivním, materiálním a institucionálním dobovým politickým činitelům. Primární metodologickým zdrojem pro něj bylo (vedle řady poststrukturalistických inspirací) dílo marxisticky orientovaného literárního badatele Raymonda Williamse. Dále text sumarizuje stěžejní práce Jonathana Dollimora a ve své hlavní části shrnuje základní body předkládané stati “Umění nejvíc cenzurují ti, kdo je nejvíc milují“ (2001). Tam Dollimore ukazuje, jak je cenzura vposled vykonávána foucaultovsky nikoli (explicitním) zákazem, nýbrž především pozitivně tehdy, pokud je literatuře přikládána nadčasová hodnota či osvobodivá síla a zakrývají se její destruktivní, nihilistické aspekty. Sleduje tu dvojí, zdánlivě protikladný cíl: vymezit se jak proti čistě autonomistickému, imanentistickému, estetickému čtení literatury (příznačnému např. pro simplifikovanou verzi strukturalismu či transcendentalistickou glorifikaci jedinečnosti literatury), tak proti zjednodušenému čtení politickému (progresivního i konzervativního ražení), které nebere vážně v potaz, že literatura sice může mít zásadní formativní vliv, avšak tento vliv může být destruktivní vůči hodnotám, kterých si daná společnost nejvíce cení.
- Stať nejprve stručně popisuje badatelské zaměření Jonathana Dollimora, jež se metodologicky řadí k proudu kulturního materialismu, ale prolíná se i s novým historismem, dějinami idejí, (post)marxismem, GLBTI a queer studies. Za jádro kulturně materialistického přístupu v Dollimorově pojetí lze považovat usouvztažnění literárních i neliterárních textů v rámci angažovaných diskurzivních souřadnic. Dollimorovo myšlení se cíleně nevyhýbá jistému eklekticismu, v němž se prolíná zřetel k literárním, diskursivním, materiálním a institucionálním dobovým politickým činitelům. Primární metodologickým zdrojem pro něj bylo (vedle řady poststrukturalistických inspirací) dílo marxisticky orientovaného literárního badatele Raymonda Williamse. Dále text sumarizuje stěžejní práce Jonathana Dollimora a ve své hlavní části shrnuje základní body předkládané stati “Umění nejvíc cenzurují ti, kdo je nejvíc milují“ (2001). Tam Dollimore ukazuje, jak je cenzura vposled vykonávána foucaultovsky nikoli (explicitním) zákazem, nýbrž především pozitivně tehdy, pokud je literatuře přikládána nadčasová hodnota či osvobodivá síla a zakrývají se její destruktivní, nihilistické aspekty. Sleduje tu dvojí, zdánlivě protikladný cíl: vymezit se jak proti čistě autonomistickému, imanentistickému, estetickému čtení literatury (příznačnému např. pro simplifikovanou verzi strukturalismu či transcendentalistickou glorifikaci jedinečnosti literatury), tak proti zjednodušenému čtení politickému (progresivního i konzervativního ražení), které nebere vážně v potaz, že literatura sice může mít zásadní formativní vliv, avšak tento vliv může být destruktivní vůči hodnotám, kterých si daná společnost nejvíce cení. (cs)
- The paper firstly descirbes the research orientation of Jonathan Dollimore who methodology-wise belongs to cultural materialism but also is partly affected by new historicism, (post)Marxism, history of ideas, GLBTI and queer studies. A mutual relationship of both literary and non literary texts within a “politically engagend discursive frameworks can be considered a core of cultural materialist approach. Dollimore’s thinking consciously choose not to stay away from a certain form of eclecticism in which literary, discursive, material and institutional aspects mingle. Apart from the host of post-structuralist influences, a work of Marxist literary researcher Raymond Williams has been the main source of inspiration for him. The text carries on to mention briefly Jonathan Dollimore’s works and in its main part summarises basic points of the study in question. Dollimore understands there the censorship in Foucaldian way not as an explicit ban but paradoxically through an appraisal which points out its timeless value or liberationg power, obscuring its more destructive, nihilistic aspects. He follows twofold, seemingly contradictory goal there: on the one hand to distance himself from the approach that perceives literature in purely autonomist, imanentist way (which afflicts both the simplified version of structuralism as well as the transcendentalist glorification literature’s supposed uniqueness), and on the other against a simplified political reading (liberal or conservative) which ignores the fact that while literature indeed can carry deciding formative influence, this influence however can be profoundly destructive towards values cherished by a society the most. (en)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)