| Description
| - In 1997, the American director James Cameron realized the film Titanic. Jack (Leonardo DiCaprio) and Rose (Kate Winslet) represent socially very different characters: Rose rich top class, which carries to New York paintings by Monet, Degas, Cézanne and Picasso, Jack is a poor boy with some artistic talent. One of the main themes of the film is sinking and depth. Places of extreme depths in the sea are similarly extreme, as was Picasso´s creation in 1907 (Les Demoiselles d´Avignon), 1910 (Portrait of Ambroise Vollard) and 1912 (creation of the first spatial structure and the first collage). Journey into the depth with sinking Titanic is comparable to the traveling into the past, but also to the limits of the radical possibilities of human creativity, whether technical (Titanic) or artistic (Picasso). Richard Read is convinced that Cameron used a Picasso biography by John Richardson published in 1996 for his Picasso allusions. Picasso was not directly affected by the tragedy of the Titanic, but his %22sea%22 poetics just culminated in the spring of 1912, i.e. in the period immediately after the tragedy. Cameron used Picasso and his paintings on the board his Titanic as the example of the radical modernity. Modern art survives, whether Cameron intended it or not. He demonstrated the power of modern art through a cyclic variation, repetition of motifs, copies, quotes and technical reproducibility. Titanic is a unique, unrepeatable, cannot be built again. Modern art is unsinkable, lives despite the fact that in the film is sunk a few paintings of Picasso. (en)
- V roce 1997 dokončil americký režisér James Cameron film Titanic. Jack (Leonardo DiCaprio) a Rose (Kate Winsletová) zastupují naprosto odlišné sociální třídy: Rose nejvyšší bohatou vrstvu, která si do New Yorku veze obrazy Moneta, Degase, Cézanna a Picassa, Jack je chudý chlapec s jistým výtvarným talentem. Jedním z hlavních témat filmu je ztroskotání a hloubka. Místa extrémních hloubek a neprozkoumaného podvodního terénu a podmořského života jsou prostory podobně extrémní, jako byla Picassova tvorba v roce 1907 (Avignonské slečny), 1910 (Portrét Ambroise Vollarda) a 1912 (vytvoření první prostorové lepenkové konstrukce a první koláže). Cesta do hlubin je v případě Titanicu cestou do minulosti, ale také cestou k hraničním (radikálním) možnostem lidské kreativity, ať už technické, nebo umělecké. Richard Read je přesvědčen, že Cameron čerpal z biografie Johna Richardsona z roku 1996 při svých picassovských aluzích. Picasso nebyl tragédií Titaniku bezprostředně ovlivněn, nicméně jeho %22námořní%22 poetika kulminovala právě na jaře 1912, tj. v době těsně po tragédii. Cameron pracuje s Picassem a jeho obrazy na palubě svého filmového Titaniku jako s tematizací radikální modernosti, která ve filmu jde ke dnu jako celý parník. Moderní umění však přežívá, ať už to Cameron zamýšlel nebo ne. Je zde demonstrována síla moderního umění prostřednictvím variací a cyklických opakování motivů a současně doba modernity, v níž vzrůstá role kopie, citace a technické reprodukovatelnosti. Titanic je jedinečný, neopakovatelný, nelze jej postavit znova. Moderní umění je nepotopitelné, žije navzdory tomu, že ve filmu je potopeno pár obrazů Picassa.
- V roce 1997 dokončil americký režisér James Cameron film Titanic. Jack (Leonardo DiCaprio) a Rose (Kate Winsletová) zastupují naprosto odlišné sociální třídy: Rose nejvyšší bohatou vrstvu, která si do New Yorku veze obrazy Moneta, Degase, Cézanna a Picassa, Jack je chudý chlapec s jistým výtvarným talentem. Jedním z hlavních témat filmu je ztroskotání a hloubka. Místa extrémních hloubek a neprozkoumaného podvodního terénu a podmořského života jsou prostory podobně extrémní, jako byla Picassova tvorba v roce 1907 (Avignonské slečny), 1910 (Portrét Ambroise Vollarda) a 1912 (vytvoření první prostorové lepenkové konstrukce a první koláže). Cesta do hlubin je v případě Titanicu cestou do minulosti, ale také cestou k hraničním (radikálním) možnostem lidské kreativity, ať už technické, nebo umělecké. Richard Read je přesvědčen, že Cameron čerpal z biografie Johna Richardsona z roku 1996 při svých picassovských aluzích. Picasso nebyl tragédií Titaniku bezprostředně ovlivněn, nicméně jeho %22námořní%22 poetika kulminovala právě na jaře 1912, tj. v době těsně po tragédii. Cameron pracuje s Picassem a jeho obrazy na palubě svého filmového Titaniku jako s tematizací radikální modernosti, která ve filmu jde ke dnu jako celý parník. Moderní umění však přežívá, ať už to Cameron zamýšlel nebo ne. Je zde demonstrována síla moderního umění prostřednictvím variací a cyklických opakování motivů a současně doba modernity, v níž vzrůstá role kopie, citace a technické reprodukovatelnosti. Titanic je jedinečný, neopakovatelný, nelze jej postavit znova. Moderní umění je nepotopitelné, žije navzdory tomu, že ve filmu je potopeno pár obrazů Picassa. (cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)