| Description
| - Jestliže se umělec chce vztáhnout nejen k uspořádanosti a stabilitě světa, tj. nejen k segmentované skutečnosti (rozmístění okamžiků vedle sebe), ale k probíhajícímu dění a dění mnohosti, pak musí zvolit takovou uměleckou formu, která umožní, aby se vedle organizovanosti a uměleckého záměru mohla projevit také oblast neorganizovanosti a nezáměrnosti, které nejsou pod autorskou kontrolou. Trvání chápeme jako stav, který se neustále děje, utváří, v němž se neustále prolíná uspořádané a neuspořádané a který je stavem nepřetržitého pohybu a proměny. Máme na mysli oblast spontánního, živelného, která jako by se bezprostředně rodila, kdy mezi jistými víceméně znakově stabilními významy slov a jejich póly vzniká dynamické napětí a rodí se představa dění, trvání, pohybu, kontinua. Živel pak vnímáme jako součást nekonečného pohybu, který nepředpokládá, že by jeden z jeho elementů měl privilegované postavení, a liší se tak od organizované reality, která předpokládá organizující, usměrňující impuls. Autorská vůle štěpí prostřednictvím formálních postupů text do jednotlivých významových vektorů, jejichž síly se potom nezávisle na autorské vůli ve vzájemné interakci skládají do různých směrů, jejichž výsledný směr nebyl a ani nemohl být apriorně předznamenán a organizován. Tuto oblast významového dění struktury považujeme za živel, který nepodléhá organizujícím intencím zvenčí. Za rozhodující příznak živlu pokládáme absenci jakéhokoli privilegovaného organizujícího a usměrňujícího elementu.Živel pak vnímáme jako součást nekonečného pohybu, který nepředpokládá, že by jeden z jeho elementů měl privilegované postavení, a liší se tak od organizované reality, která předpokládá organizující, usměrňující impuls zvenčí. V literárním díle jde o privilegovanou a záměrnou autorskou organizaci, která ovšem rodí na tomto původním nadřazeném impulsu nezávislý děj a vytváří tak představu trvání a kontinua.
- Jestliže se umělec chce vztáhnout nejen k uspořádanosti a stabilitě světa, tj. nejen k segmentované skutečnosti (rozmístění okamžiků vedle sebe), ale k probíhajícímu dění a dění mnohosti, pak musí zvolit takovou uměleckou formu, která umožní, aby se vedle organizovanosti a uměleckého záměru mohla projevit také oblast neorganizovanosti a nezáměrnosti, které nejsou pod autorskou kontrolou. Trvání chápeme jako stav, který se neustále děje, utváří, v němž se neustále prolíná uspořádané a neuspořádané a který je stavem nepřetržitého pohybu a proměny. Máme na mysli oblast spontánního, živelného, která jako by se bezprostředně rodila, kdy mezi jistými víceméně znakově stabilními významy slov a jejich póly vzniká dynamické napětí a rodí se představa dění, trvání, pohybu, kontinua. Živel pak vnímáme jako součást nekonečného pohybu, který nepředpokládá, že by jeden z jeho elementů měl privilegované postavení, a liší se tak od organizované reality, která předpokládá organizující, usměrňující impuls. Autorská vůle štěpí prostřednictvím formálních postupů text do jednotlivých významových vektorů, jejichž síly se potom nezávisle na autorské vůli ve vzájemné interakci skládají do různých směrů, jejichž výsledný směr nebyl a ani nemohl být apriorně předznamenán a organizován. Tuto oblast významového dění struktury považujeme za živel, který nepodléhá organizujícím intencím zvenčí. Za rozhodující příznak živlu pokládáme absenci jakéhokoli privilegovaného organizujícího a usměrňujícího elementu.Živel pak vnímáme jako součást nekonečného pohybu, který nepředpokládá, že by jeden z jeho elementů měl privilegované postavení, a liší se tak od organizované reality, která předpokládá organizující, usměrňující impuls zvenčí. V literárním díle jde o privilegovanou a záměrnou autorskou organizaci, která ovšem rodí na tomto původním nadřazeném impulsu nezávislý děj a vytváří tak představu trvání a kontinua. (cs)
- When an artist wants to relate not only to the arrangement and stability of the world, to its segmented reality (moments placed next to each other), but also to duration, in which the arranged and disarranged is constantly happening and mingling; when an artist want to come closer to a state of continuous movement and change, then he or she has to chose such an art form, which allows the areas of disorganised and unintentional to talk next to the organised and intentionally artistic. We think of the realm of spontaneity, unrestrainedness, as if currently born, which creates a notion of action, duration, movement, continuum and a dynamic tension emerging between them and the more or less stable meanings of word and signs. Author's will splits the text with formal techniques into various vectors of meaning, with their forces combining - regardless of author's intention - into various directions. The resulting direction was not and could not have been a priori foreseen or organised. This sphere of activity within the structure of meaning is regarded as elementary, i.e. one that does not succumb to organising intentions from the outside. The decisive feature of element is the total absence of any privileged organisation or guiding tendencies. Element is then considers part of an infinite movement, which does not suppose any of the elements has a privileged position and thus differs from the organised reality, which expects an organising, guiding impulse from the outside. In a literary work of art, it is a privileged and intentional author's organisation, however, this originally superior impulse bears an independent action and thus creates the idea of duration and continuum. (en)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)