| Description
| - Despite pharmacologic advances, the treatment of schizophrenia remains a challenge, and suboptimal outcomes are still all too frequent. Although treatment goals of response, remission, and recovery have been defined more uniformly, a good %22effectiveness%22 measure mapping onto functional outcomes is still lacking. There is an ongoing debate whether, and which, firstor second-generation antipsychotics should be used. However, an individualized treatment approach needs to consider current symptoms, comorbid conditions, past therapeutic response, and adverse effects, as well as patient choice and expectations. Moreover, acute and long-term goals and effects of medication treatment need to be balanced. While the acute response to appropriately dosed first-generation antipsychotics may not differ much from second-generation antipsychotics, advantages of lower rates of extrapyramidal side effects, tardive dyskinesia, and, possibly, relapse may favor second-generation antipsychotics. On the other hand, we can not accept the simple division between the antipsychotics first or second generation, because both groups are internally heterogeneous. When selecting antipsychotics according to individual profiles of adverse effects is needed more differentiated view. To date, clozapine is the only evidence-based treatment for refractory patients, and the role of antipsychotic polypharmacy and other augmentation strategies remains unclear, at best. To improve the treatment outcomes in schizophrenia, research efforts are needed that elucidate biomarkers of the illness and of treatment response . Moreover, new treatment options are needed that affect nondopaminergic targets with relevance for symptom reduction, relapse prevention, enhanced efficacy for nonresponders, and reduced key adverse effects. The use of medication in both the acute phase of long-term treatment of schizophrenia remains a fundamental and irreplaceable strategies. (en)
- Přes pokroky ve farmakologii, jsme až příliš často svědky neuspokojivých výsledků a tak terapie schizofrenie zůstává stále výzvou. I když jako cíle léčby byly definovány dobrá odezva na léčbu, remise a úzdrava, stále nemáme k dispozici nástroj pro měření funkčních výsledků, který by odrážel skutečnou efektivitu léčby. Stále pokračuje diskuse o tom, kdy a která antipsychotika první nebo druhé generace používat. Nicméně léčba schizofrenie vyžaduje individuální přístup, kdy je třeba zvážit aktuálně přítomné příznaky, komorbidní poruchy, šance na terapeutickou odpověď, ale i přání a očekávání pacienta. Navíc by měly být v rovnováze účinky léčby akutní i dlouhodobé. Zatímco akutní reakce na přiměřenou dávku antipsychotika první generece se nemusí příliš lišit od odezvy na antipsychotikum druhé generace, nižší riziko výskytu extrapyramidového nežádoucího účinku - tardivní dyskineze - může posílit volbu ve prospěch antipsychotika druhé generace. Na druhé straně nemůžeme přijmout zjednodušené dělení na na antipsychotika první nebo druhé generace, protože obě skupiny jsou vnitřně heterogenní. Při výběru antipsychotika podle jednotlivých profilů nežádoucích účinků je potřeba diferencovanější pohled. Do dnešních dní zůstává klozapin jediným antipsychotikem, který má na základě důkazů ověřen účinek i u refrakterních pacientů, role kombinace antipsychotik či případná augmentace dalšími látkami v nejlepším případě zůstáva nejasná. Mají-li být zlepšeny výsledky léčby schizofrenie, bude potřeba znát její biomarkery i biomarkery odpovědi na léčbu. Kromě toho je potřeba se zaměřit i na jiné než dopaminergní cíle, které mají také vztah k redukci symptomů a prevenci relapsu, posílení účinnosti u nonrespondérů a snížení nežádoucích účinků. Užívání medikace jak v akutní fázi, tak dlouhodobě zůstává v léčbě schizofrenie základní a nenahraditelnou strategií.
- Přes pokroky ve farmakologii, jsme až příliš často svědky neuspokojivých výsledků a tak terapie schizofrenie zůstává stále výzvou. I když jako cíle léčby byly definovány dobrá odezva na léčbu, remise a úzdrava, stále nemáme k dispozici nástroj pro měření funkčních výsledků, který by odrážel skutečnou efektivitu léčby. Stále pokračuje diskuse o tom, kdy a která antipsychotika první nebo druhé generace používat. Nicméně léčba schizofrenie vyžaduje individuální přístup, kdy je třeba zvážit aktuálně přítomné příznaky, komorbidní poruchy, šance na terapeutickou odpověď, ale i přání a očekávání pacienta. Navíc by měly být v rovnováze účinky léčby akutní i dlouhodobé. Zatímco akutní reakce na přiměřenou dávku antipsychotika první generece se nemusí příliš lišit od odezvy na antipsychotikum druhé generace, nižší riziko výskytu extrapyramidového nežádoucího účinku - tardivní dyskineze - může posílit volbu ve prospěch antipsychotika druhé generace. Na druhé straně nemůžeme přijmout zjednodušené dělení na na antipsychotika první nebo druhé generace, protože obě skupiny jsou vnitřně heterogenní. Při výběru antipsychotika podle jednotlivých profilů nežádoucích účinků je potřeba diferencovanější pohled. Do dnešních dní zůstává klozapin jediným antipsychotikem, který má na základě důkazů ověřen účinek i u refrakterních pacientů, role kombinace antipsychotik či případná augmentace dalšími látkami v nejlepším případě zůstáva nejasná. Mají-li být zlepšeny výsledky léčby schizofrenie, bude potřeba znát její biomarkery i biomarkery odpovědi na léčbu. Kromě toho je potřeba se zaměřit i na jiné než dopaminergní cíle, které mají také vztah k redukci symptomů a prevenci relapsu, posílení účinnosti u nonrespondérů a snížení nežádoucích účinků. Užívání medikace jak v akutní fázi, tak dlouhodobě zůstává v léčbě schizofrenie základní a nenahraditelnou strategií. (cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)