Description
| - Sample and methodology: 111 patients (54 men) with atrioventricular stimulation of an average age 56.5 14.3 were examined. Permanent cardiostimulation was indicated in 56 patients for sick sinus syndrome and in 55 patients for complete AV blockade. Average LV EF was 52.1 5.7 % and LA endsystolic dimension was 39.8 4.0 mm. All patients were done esophageal electrocardiography under synchronous atrioventricular stimulation regimen. Values of interatrial conduction were compared in relation to placement of stimulation electrode in atrium. Results: Interatrial conduction in the whole sample was 79.8 19.5 (40 - 150) ms, for placement of an electrode in heart auricle, in lateral or in anteroseptal wall of the right atrium it was 79,9 17,9 ms, 108,3 16,3 ms, 61,5 16,2 ms. Difference between programmed AV interval and AV interval set up via esophageal electrocardiography was 40,9 19,7 (5 - 95) ms. Value of interatrial conduction in the monitored sample depended on placement of (en)
- Soubor a metodika: Bylo vyšetřeno 111 nemocných s 666 stimulací (54 mužů), průměrného věku 56,5 14,3 let. Indikace trvalé kardiostimulace byla u 56 nemocných pro sick sinus syndrom a u 55 pro kompletní AV blokádu. Průměrná EF LK činila 52,1 5,7 %, endsystolický rozměr LS 39,8 4,0 mm. U všech nemocných byl v režimu synchronní síňokomorové stimulace proveden elektrokardiografický záznam z jícnu. Hodnoty interatriálního vedení byly srovnány v závislosti na umístění síňové stimulační elektrody. Výsledky: Interatriální vedení v celém souboru činilo 79,8 19,5 (40 - 150) ms, pro umístění elektrody v oušku, na bočné a anteroseptální stěně pravé síně (79,9 17,9 ms, 108,3 16,3 ms, 61,5 16,2 ms). Rozdíl mezi programovaným AV intervalem a AV intervalem stanoveným pomocí elektrokardiografického záznamu z jícnu činil 40,9 19,7 (5 - 95) ms. Ve sledovaném souboru byla hodnota interatriálního vedení závislá na umístění síňové elektrody a velikosti levé síně (r = 0,24, p < 0,009). Neprok
- Soubor a metodika: Bylo vyšetřeno 111 nemocných s 666 stimulací (54 mužů), průměrného věku 56,5 14,3 let. Indikace trvalé kardiostimulace byla u 56 nemocných pro sick sinus syndrom a u 55 pro kompletní AV blokádu. Průměrná EF LK činila 52,1 5,7 %, endsystolický rozměr LS 39,8 4,0 mm. U všech nemocných byl v režimu synchronní síňokomorové stimulace proveden elektrokardiografický záznam z jícnu. Hodnoty interatriálního vedení byly srovnány v závislosti na umístění síňové stimulační elektrody. Výsledky: Interatriální vedení v celém souboru činilo 79,8 19,5 (40 - 150) ms, pro umístění elektrody v oušku, na bočné a anteroseptální stěně pravé síně (79,9 17,9 ms, 108,3 16,3 ms, 61,5 16,2 ms). Rozdíl mezi programovaným AV intervalem a AV intervalem stanoveným pomocí elektrokardiografického záznamu z jícnu činil 40,9 19,7 (5 - 95) ms. Ve sledovaném souboru byla hodnota interatriálního vedení závislá na umístění síňové elektrody a velikosti levé síně (r = 0,24, p < 0,009). Neprok (cs)
|