Description
| - Od roku 2007 je na základních a středních školách v ČR environmentální vzdělávání povinné. Environmentální výchova je zařazena jako průřezové téma, na jehož realizaci se mají podílet učitelé všech aprobací, nejen učitelé přírodních věd jako je biologie nebo zeměpis. Učitelé sami někdy nemají ekologické vzdělání. Jistě, existuje celá řad metodických příruček, která učitele navádí jak mají vyučovat. Cílem tohoto autorského počinu bylo napsat knihu určenou pedagogickým pracovníkům a dalším odborníkům jiných profesí (laikům z pohledu ekologie a přírodních věd), která by byla srozumitelná, vhodného rozsahu, zároveň věcně správná a aktuální. Předkládaná kniha se skládá ze tří logicky na sebe navazujících částí: Ekologie, Environmentalistiky a Environmentální výchovy. V každé z těchto částí jsou informace a fakta proložena vyprávěním a příběhy (storytelling). Dílčí nitky příběhů vytvářejí konstrukty, na které lze později aplikovat jiné situace a jiná data. Ekologické zákonitosti a principy jsou vysvětlovány na příbězích modelových organismů. Environmentální problematiku přibližují příběhy ochránců přírody. A Environmentální výchovu příběhy ze škol a dalších vzdělávacích institucí. Celý text je protkán nápady, jak při výkladu daného tématu %22zpestřit vyučování%22, ty vedou k přemýšlení a diskusi. A také jsou v něm doporučení další činností, např. na exkurze, shlédnutí filmu práci s edukačními programy apod. Autor inovativně navazuje na nové trendy v environmentální výchově, především se věnuje nově schválené metodické podpoře environmentální výchovy Doporučeným očekávaným výstupům (Pastorová, 2011). Upozorňuje na zajímavé didaktické inovace, např. na Dobré otázky (Sullivan, Lilburnová, 2010), metodu rozdělení skupiny do týmů Semafor (Jančaříková, Scholleová, ). Nezanedbává ani hodnocení a představuje v této profesní skupině málo známou metodu Implicitních asociací (Greenwald et al., 1998). Značná část předkládaných informací je podložena výzkumnou prací autorky.
- Od roku 2007 je na základních a středních školách v ČR environmentální vzdělávání povinné. Environmentální výchova je zařazena jako průřezové téma, na jehož realizaci se mají podílet učitelé všech aprobací, nejen učitelé přírodních věd jako je biologie nebo zeměpis. Učitelé sami někdy nemají ekologické vzdělání. Jistě, existuje celá řad metodických příruček, která učitele navádí jak mají vyučovat. Cílem tohoto autorského počinu bylo napsat knihu určenou pedagogickým pracovníkům a dalším odborníkům jiných profesí (laikům z pohledu ekologie a přírodních věd), která by byla srozumitelná, vhodného rozsahu, zároveň věcně správná a aktuální. Předkládaná kniha se skládá ze tří logicky na sebe navazujících částí: Ekologie, Environmentalistiky a Environmentální výchovy. V každé z těchto částí jsou informace a fakta proložena vyprávěním a příběhy (storytelling). Dílčí nitky příběhů vytvářejí konstrukty, na které lze později aplikovat jiné situace a jiná data. Ekologické zákonitosti a principy jsou vysvětlovány na příbězích modelových organismů. Environmentální problematiku přibližují příběhy ochránců přírody. A Environmentální výchovu příběhy ze škol a dalších vzdělávacích institucí. Celý text je protkán nápady, jak při výkladu daného tématu %22zpestřit vyučování%22, ty vedou k přemýšlení a diskusi. A také jsou v něm doporučení další činností, např. na exkurze, shlédnutí filmu práci s edukačními programy apod. Autor inovativně navazuje na nové trendy v environmentální výchově, především se věnuje nově schválené metodické podpoře environmentální výchovy Doporučeným očekávaným výstupům (Pastorová, 2011). Upozorňuje na zajímavé didaktické inovace, např. na Dobré otázky (Sullivan, Lilburnová, 2010), metodu rozdělení skupiny do týmů Semafor (Jančaříková, Scholleová, ). Nezanedbává ani hodnocení a představuje v této profesní skupině málo známou metodu Implicitních asociací (Greenwald et al., 1998). Značná část předkládaných informací je podložena výzkumnou prací autorky. (cs)
- Environmental education has been compulsory in Czech primary and secondary schools since 2007. Environmental education became one of the so called core cross curricular topics in 2007. This means the topic should be approached by teachers of all different subjects taught at primary and secondary schools, not only by teachers of Biology and Geography. This in fact means that teachers are responsible for handing over information and knowledge they know very little, or nothing about. Of course there are a variety of methodological handbooks whose aim is to offer advice to teachers on how to teach these issues. These methodological handbooks offer short-term as well as long-term projects, suggestions for activities in the wood, in the garden, or methodological approaches (e.g. eco games). However, the experience of the author of this paper from her meetings with in-service teachers - students of combined study at the Faculty of Education - shows that they lack basic understanding of the issue. The aim of the author's activity was to write a book for teachers as well as for specialists in other professions (non-experts in ecology, environmental studies and natural sciences) that would be comprehensible, readable, with appropriate content yet factually correct and up-to-date. The presented book consists of three consequent parts: Ecology, Environmental Studies and Environmental Education. Each of the parts not only offers information and facts but also stories, storylines and narratives. There are also suggestions for follow-up activities, e.g. excursions, films, educational programmes etc. These provide a deeper and more complex insight into the issue. The author innovatively builds on new trends in environmental education. (en)
|