| Description
| - V literárněhistorických pracích o české literatuře 16. století se často mluví o protikladu mezi latinským (šlechtickým, katolickým) a národním (měšťanským, utrakvistickým) humanismem. Představitelé těchto směrů jsou sdružováni do skupin, které jsou prezentovány jako protikladné, nezávislé a uzavřené, a při literárním hodnocení se nejednou z mimoliterárních důvodů (náboženských, sociálních, jazykových) dává přednost humanismu národnímu. V první části této práce naznačíme, že tento protiklad neplatí úplně: jednak proto, že existují četné případy, které nelze do tohoto schématu snadno zařadit, a jednak proto, že český národní humanismus je zcela závislý na latinských vzorech (antických, středověkých, renesančních). V druhé části práce se soustředíme na tvorbu Mikuláše Konáče z Hodiškova, považovaného za typického představitele národního humanismu. Rozbor jeho literárních a tiskařských prací nám odkryje několik aspektů, které se vymykají tradovanému obrazu národního humanismu. Ve svých literárních dílech (převážně překladových) Konáč nečerpá z národní (husitské) tradice, nýbrž z evropské mezinárodní latinské vzdělanosti. Co se týká náboženského přesvědčení, jeví se jako konzervativní utrakvista, ale jeho postoj se časem mění: od celkové tolerantnosti a sympatií k Jednotě bratrské přechází k razantním útokům na nelegální náboženská vyznání (jednotu, luterství). V práci se pokoušíme ukázat, že důvodem této změny může být jeho touha po hmotném a společenském polepšení. Konáčův případ tak naznačuje nutnost revidovat tradiční koncepci národního humanistického hnutí a důkladněji prozkoumat jeho vztahy s latinským humanistickým vzděláním.
- V literárněhistorických pracích o české literatuře 16. století se často mluví o protikladu mezi latinským (šlechtickým, katolickým) a národním (měšťanským, utrakvistickým) humanismem. Představitelé těchto směrů jsou sdružováni do skupin, které jsou prezentovány jako protikladné, nezávislé a uzavřené, a při literárním hodnocení se nejednou z mimoliterárních důvodů (náboženských, sociálních, jazykových) dává přednost humanismu národnímu. V první části této práce naznačíme, že tento protiklad neplatí úplně: jednak proto, že existují četné případy, které nelze do tohoto schématu snadno zařadit, a jednak proto, že český národní humanismus je zcela závislý na latinských vzorech (antických, středověkých, renesančních). V druhé části práce se soustředíme na tvorbu Mikuláše Konáče z Hodiškova, považovaného za typického představitele národního humanismu. Rozbor jeho literárních a tiskařských prací nám odkryje několik aspektů, které se vymykají tradovanému obrazu národního humanismu. Ve svých literárních dílech (převážně překladových) Konáč nečerpá z národní (husitské) tradice, nýbrž z evropské mezinárodní latinské vzdělanosti. Co se týká náboženského přesvědčení, jeví se jako konzervativní utrakvista, ale jeho postoj se časem mění: od celkové tolerantnosti a sympatií k Jednotě bratrské přechází k razantním útokům na nelegální náboženská vyznání (jednotu, luterství). V práci se pokoušíme ukázat, že důvodem této změny může být jeho touha po hmotném a společenském polepšení. Konáčův případ tak naznačuje nutnost revidovat tradiční koncepci národního humanistického hnutí a důkladněji prozkoumat jeho vztahy s latinským humanistickým vzděláním. (cs)
- Works of literary history dealing with 16th-century Czech literature often speak of the contrast between Latin (aristocratic, Catholic) and national (burgher, Utraquist) humanism. Representatives of these trends fall into two groups which are presented as antithetical, independent and closed, and literary evaluations often favour national humanism for extra-literary (religious, social, linguistic) reasons. In the first part of this paper, we indicate that this contrast does not hold valid completely because, on the one hand, there are numerous cases which may not be easily assimilated within this scheme and, on the other, Czech nationalist humanism depends entirely on Latin models (ancient, medieval, Renaissance). In the second part, we focus on the work of Mikuláš Konáč of Hodíškov, considered to be a typical representative of national humanism. An analysis of his literary and printing work reveals several aspects which lie outside the conventional framework of national humanism. In his literary works (chiefly translations), Konáč draws not from the national (Hussite) tradition, but from international European Latin scholarship. As regards his religious beliefs, he appeared to be a conservative Utraquist, but his attitudes changed with time: an overall tolerance of and sympathy towards the Unity of the Brethren was eventually transformed into fierce attacks on illegal religious denominations (the Brethren, Lutheranism). In this work, we attempt to show that the reason for this transformation may have been his desire for material and social betterment. The case of Konáč thus indicates the need to reconsider traditional conceptions of the national humanist movement and examine his relationships with Latin humanist scholarship more thoroughly. (en)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)