V terénech uhelných revírů dochází k migraci důlních plynů na povrch. Zintenzivnění tohoto procesu je možno očekávat při uzavírání, resp. likvidaci uhelných dolů. Přináší to zvýšené nebezpečí výskytu nebezpečných plynů, které mohou negativně ovlivňovat životní prostředí, zejména svou výbušností, zápalností, snižováním obsahu kyslíku a ozónu v ovzduší. Protože dosud nebyla tato problematika generálně řešena, je nezbytné provést kategorizaci stupně nebezpečí výstupu těchto plynů na povrch a v okolí již uzvřených či v současné době utlumovaných dolů. Zvýšená pozornost musí být věnována komunikačním cestám z důlních prostor. Zpracování metodiky opakovaných měření (monitoringu) a jejich hodnocení umožní vymezení nebezpečných zón, případně umožní přijmout tehnická opatření, která by eliminovala vliv exhalovaných plynů na životní prostředí.