Císařský řez (SC) v celkové anestézii je zatížen až 25% rizikem nedostatečné hloubky anestezie v době do vyba-vení plodu. Příčinou je nepodávání silných opioidních analgetik, které dobře pronikají placentou, a mohou tak negativně ovlivnit poporodní adaptaci novorozence. V úvodní fázi SC tak dochází k vegetativní stresové reakci s hypertenzí a tachykardií. U těhotných s již přítomnou hypertenzí tak výrazně progredující krevní tlak zvyšuje riziko cévní mozkové a současně se zhoršuje uteroplacentární průtok s přímým ohrožením plodu akutní hypoxií. Podání ultrakrátce působícího opioidu remifentanilu by mělo tuto stresovou reakci matky potlačit, a to bez vlivu na plod. Naše studie se jako první bude zabývat vlivem remifentanilu u těhotných žen s hypertenzí/preeklamsií na oběhovou stabilitu matky za současné bezpečnosti pro novorozence. Budeme sledovat vliv individuální dědičné informace v genech MDR1, PXR a µ-opioidního receptoru na účinost a bezpečnost léčiva u matky i novorozence. (cs)
Caesarean delivery under general anaesthesia carries nowadays still 25% risk of insufficient depth of anaesthesia in a time before the foetus delivery. The reason is the lack of opioid administration. Opioids easily cross placental barrier and negatively influence newborn postpartum adaptation by respiratory depression. Introduction to GA is thus accompanied by exaggerated autonomic stress reaction with hypertension and tachycardia. The use of ultra-short acting opioid remifentanil should suppress stress response in mother without increasing the risk for newborn. There are only a few clinical data available. This study will be the first one systematically studying the influence of remifentanil in pregnant women with hypertension on haemodynamic stability and newborn’s safety. This study will also identify potential pharmacogenetic factors of individual variability in remifentanil response with respect of drug efficacy and safety in mother and newborn. (en)