Současné metody ověřování spolehlivosti stavebních konstrukcí vycházejí z požadavku vymezené pravděpodobnosti poruchy, která je zpravidla stanovena na základě porovnávacích studií s předchozí praxí. Předložená studie ukazuje, že je účelné doplnit dostupné pravděpodobnostní postupy o rozbor rizik, tj. následků všech nepříznivých jevů. Očekává se, že se v dalším vývoji metod ověřování spolehlivosti konstrukcí vedle klasických pravděpodobnostních podmínek použijí také kritéria přijatelných rizik.
Současné metody ověřování spolehlivosti stavebních konstrukcí vycházejí z požadavku vymezené pravděpodobnosti poruchy, která je zpravidla stanovena na základě porovnávacích studií s předchozí praxí. Předložená studie ukazuje, že je účelné doplnit dostupné pravděpodobnostní postupy o rozbor rizik, tj. následků všech nepříznivých jevů. Očekává se, že se v dalším vývoji metod ověřování spolehlivosti konstrukcí vedle klasických pravděpodobnostních podmínek použijí také kritéria přijatelných rizik. (cs)