| Description
| - Tento příspěvek k tématu filmové relokace se soustředí na jednu z aktuálně se rozvíjejících forem pohyblivého obrazu mimo prostředí kina, tak zvaný video mapping. Video mapping vychází z několika zdrojů audiovizuální kultury a ujímá se v různých prostředích. S praxemi jako je architektura, reklama, grafický design, počítačové hry, scénografie, VJing a site specific umění vstupuje do různorodých vztahů. Stává se jejich doplňkovou i fundamentální složkou, rozvinutím a rozšířením, ale může na nich také parazitovat. Vzhledem k neukotvenosti (včetně pojmové) této nové audiovizuální praxe se první část studie věnuje terminologickému, technologickému a procesuálnímu popisu. Klíčové otázky pro analyzování a definování různých variant video mappingu dále vycházejí z topografického a sociálního kontextu, který je zkoumán na vzorku konkrétních případů v českém prostředí. Pojímání video mappingu jako případu filmové relokace vede k analyzování vztahů, jež „pohyblivý obraz“ či „rozšířený film“ navazuje s dalšími praxemi, ale rovněž akcentuje otázku, jak tyto extenze zpětně ovlivňují filmovou zkušenost. Na základě primárních pramenů, relevantního kontextu výtvarného umění, teorie filmové relokace a také poznatků z dějin filmového předvádění, jsou ve studii mapovány dosavadní variace této nové praxe, což je rovněž podstatné pro případ jejich možného budoucího upozadění či rozptýlení.
- Tento příspěvek k tématu filmové relokace se soustředí na jednu z aktuálně se rozvíjejících forem pohyblivého obrazu mimo prostředí kina, tak zvaný video mapping. Video mapping vychází z několika zdrojů audiovizuální kultury a ujímá se v různých prostředích. S praxemi jako je architektura, reklama, grafický design, počítačové hry, scénografie, VJing a site specific umění vstupuje do různorodých vztahů. Stává se jejich doplňkovou i fundamentální složkou, rozvinutím a rozšířením, ale může na nich také parazitovat. Vzhledem k neukotvenosti (včetně pojmové) této nové audiovizuální praxe se první část studie věnuje terminologickému, technologickému a procesuálnímu popisu. Klíčové otázky pro analyzování a definování různých variant video mappingu dále vycházejí z topografického a sociálního kontextu, který je zkoumán na vzorku konkrétních případů v českém prostředí. Pojímání video mappingu jako případu filmové relokace vede k analyzování vztahů, jež „pohyblivý obraz“ či „rozšířený film“ navazuje s dalšími praxemi, ale rovněž akcentuje otázku, jak tyto extenze zpětně ovlivňují filmovou zkušenost. Na základě primárních pramenů, relevantního kontextu výtvarného umění, teorie filmové relokace a také poznatků z dějin filmového předvádění, jsou ve studii mapovány dosavadní variace této nové praxe, což je rovněž podstatné pro případ jejich možného budoucího upozadění či rozptýlení. (cs)
- This paper is a contribution to the theme of the relocation of cinema and focuses on a form of moving pictures currently emerging outside movie theaters, on so-called video mapping. Video mapping stems from several sources of audiovisual culture and takes root in various environments. It enters diverse relations within the practices of architecture, advertising, graphic design, computer games, scenography, VJing and site-specific art. It becomes their component or fundamental part, their development and extension, yet it may also become a parasite upon them. As video mapping is not yet grounded (both as a practice and as a concept), the first part of the text focuses on the description of terminology, technology and processes involved. The key questions included in the presented analysis and delineation of the diverse variants of video mapping are further based upon topographic and social contexts, which are explored in a sample of specific instances in the Czech Republic. Understanding video mapping as an instance of film relocation leads to an analysis of the relations that the “moving image” or “expanded cinema” enters with other practices. However, such understanding also stresses the question of how such an extension retroactively influences filmic experience. Based on the primary sources, on the relevant context of fine arts, the theory of film relocation and also the history of film exhibition, the study maps out variants of the new practice, which is also crucial in case of their possible marginalization or dispersion in the future. (en)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)