| Description
| - Vulvovaginal infections are among the most common problems encountered in routine everyday gynaecological practice. Urologists often require collaboration with gynaecologists in the case of women with recurrent urinary tract infections when they need to rule out chronic vulvovaginal infection as a cause of the complaints. Most patients with vulvovaginal infection only require a simple examination and treatment. Nevertheless, in a proportion of women it is difficult to establish the correct diagnosis or they respond poorly to standard therapy. Classic manifestations of infections include discharge, itching or burning of the vulva. The conditions can be classified into viral, bacterial, yeast or parasitic according to the causative agent. This group of infectious diseases includes trichomoniasis, vulvovaginal candidiasis, bacterial vaginosis (BV), aerobic vaginitis (newly described in 2002; separated from BV), atrophic vaginitis, genital herpes, and relatively recently (in 1994) described vaginal lactobacillosis. (en)
- Vulvovaginální infekce jsou jedním z nejčastějších problémů, se kterým se setkáváme v běžné každodenní gynekologické praxi. Urologové často vyžadují spolupráci s gynekology u žen s recidivujícími infekcemi močových cest, kdy potřebují vyloučit jako příčinu obtíží chronickou vulvovaginální infekci. Většina pacientek s vulvovaginální infekcí vyžaduje pouze jednoduché vyšetření a léčbu. Přesto u části žen je obtížné stanovit správnou diagnózu nebo špatně odpovídají na standardní léčbu. Klasicky se infekce projevují výtokem, svěděním nebo pálením zevních rodidel. Onemocnění můžeme dělit podle původce na virové, bakteriální, kvasinkové nebo parazitární. Do této skupiny infekčních onemocnění se zařazuje trichomoniáza, vulvovaginální kandidóza, bakteriální vaginóza, aerobní vaginitis (nově popsaná v roce 2002, vydělila se od BV), atrofická vaginitis, herpes genitalis a relativně nově (v roce 1994) popsaná poševní laktobacilóza. Významně se rozšiřují diagnostické možnosti. Kromě klasických vyšetřovacích metod; kultivace, mikroskopického vyšetření (barvené preparáty, nativní preparát), cytologie, poševního pH, testu s hydroxidem draselným (KOH), se rozvíjejí i nové metody, jako je stanovení přítomnosti protilátek, průkaz antigenů, genů nebo nukleových kyselin. Hodnocení barveného preparátu stěru z pochvy patří však nadále k základním diagnostickým metodám a nadále se považuje za zlatý standard při diagnostice vaginálních infekcí. Diagnóza vulvovaginální infekce by měla být stanovena na základě anamnézy, klinického vyšetření a laboratorních testů. U každé ženy s vulvovaginální infekcí bychom měli stanovit etiologickou diagnózu.
- Vulvovaginální infekce jsou jedním z nejčastějších problémů, se kterým se setkáváme v běžné každodenní gynekologické praxi. Urologové často vyžadují spolupráci s gynekology u žen s recidivujícími infekcemi močových cest, kdy potřebují vyloučit jako příčinu obtíží chronickou vulvovaginální infekci. Většina pacientek s vulvovaginální infekcí vyžaduje pouze jednoduché vyšetření a léčbu. Přesto u části žen je obtížné stanovit správnou diagnózu nebo špatně odpovídají na standardní léčbu. Klasicky se infekce projevují výtokem, svěděním nebo pálením zevních rodidel. Onemocnění můžeme dělit podle původce na virové, bakteriální, kvasinkové nebo parazitární. Do této skupiny infekčních onemocnění se zařazuje trichomoniáza, vulvovaginální kandidóza, bakteriální vaginóza, aerobní vaginitis (nově popsaná v roce 2002, vydělila se od BV), atrofická vaginitis, herpes genitalis a relativně nově (v roce 1994) popsaná poševní laktobacilóza. Významně se rozšiřují diagnostické možnosti. Kromě klasických vyšetřovacích metod; kultivace, mikroskopického vyšetření (barvené preparáty, nativní preparát), cytologie, poševního pH, testu s hydroxidem draselným (KOH), se rozvíjejí i nové metody, jako je stanovení přítomnosti protilátek, průkaz antigenů, genů nebo nukleových kyselin. Hodnocení barveného preparátu stěru z pochvy patří však nadále k základním diagnostickým metodám a nadále se považuje za zlatý standard při diagnostice vaginálních infekcí. Diagnóza vulvovaginální infekce by měla být stanovena na základě anamnézy, klinického vyšetření a laboratorních testů. U každé ženy s vulvovaginální infekcí bychom měli stanovit etiologickou diagnózu. (cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)