| Description
| - Úvod: Renální insuficience je nejsilnějším rizikovým faktorem mortality pacientů se srdečním selháním. Kombinovaná srdeční a renální insuficience je označována jako kardiorenální syndrom. Péče o nemocné s kardiorenálním syndromem vyžaduje spolupráci kardiologa a nefrologa. Kromě terapie srdečního selhání je nutné se věnovat specifickým léčebným postupům u renální insuficience: léčba renální anémie, korekce acidózy, korekce poruch kalciofosfátového metabolizmu, léčba hyperurikémie. Cíle práce: zhodnotit vliv multidisciplinárního přístupu na vývoj klinických a laboratorních parametrů u pacientů s kardiorenálním syndromem. Zhodnotit léčbu nemocných. Soubor nemocných a metodika: ambulantní pacienti splňující Framinghamská kriteria srdečního selhání s renální insuficiencí s glomerulární filtrací (GFR) < 60 ml/min (< 1ml/sec). Retrospektivní analýza klinických a laboratorních ukazatelů z první a poslední návštěvy ve specializované ambulanci. Výsledky: V roce 2005 zařazeni 23 pacienti, 16 mužů a 7 žen průměrným věkem 72 let, NYHA II-IV, EF LK 36%, průměrnou koncentrací kreatininu 215 mol/l a GFR 0,53 ml/sec. Hospitalizováni do 1 roku byli 4 pacienti a 2 pacienti zemřeli. Pacienti byli léčeni: betablokátory (96%), inhibitory ACE (70%), sartany (22%), ACEi nebo sartany (78%), spironolaktonem (78%), erytropoetinem (22%). U 19 pacientů s průměrnou dobou sledování 222 55 dní došlo ke zlepšení třídy NYHA (p=0,015), zvýšení ejekční frakce LK (p<0,0001) a poklesu tlaku v plicnici hodnoceném neinvazivně (p<0,00001). Změna GRF nebyla významná (z 0,53 na 0,48 ml/sec., p = 0,075). Závěry: multidisciplinární přístup v péči o nemocné s kardiorenálním syndromem je spojen s klinickým a hemodynamickým zlepšením, nedochází ke zhoršení renálních funkcí v krátkém časovém horizontu i při použití moderní agresivní farmakoterapie srdečního selhání.
- Úvod: Renální insuficience je nejsilnějším rizikovým faktorem mortality pacientů se srdečním selháním. Kombinovaná srdeční a renální insuficience je označována jako kardiorenální syndrom. Péče o nemocné s kardiorenálním syndromem vyžaduje spolupráci kardiologa a nefrologa. Kromě terapie srdečního selhání je nutné se věnovat specifickým léčebným postupům u renální insuficience: léčba renální anémie, korekce acidózy, korekce poruch kalciofosfátového metabolizmu, léčba hyperurikémie. Cíle práce: zhodnotit vliv multidisciplinárního přístupu na vývoj klinických a laboratorních parametrů u pacientů s kardiorenálním syndromem. Zhodnotit léčbu nemocných. Soubor nemocných a metodika: ambulantní pacienti splňující Framinghamská kriteria srdečního selhání s renální insuficiencí s glomerulární filtrací (GFR) < 60 ml/min (< 1ml/sec). Retrospektivní analýza klinických a laboratorních ukazatelů z první a poslední návštěvy ve specializované ambulanci. Výsledky: V roce 2005 zařazeni 23 pacienti, 16 mužů a 7 žen průměrným věkem 72 let, NYHA II-IV, EF LK 36%, průměrnou koncentrací kreatininu 215 mol/l a GFR 0,53 ml/sec. Hospitalizováni do 1 roku byli 4 pacienti a 2 pacienti zemřeli. Pacienti byli léčeni: betablokátory (96%), inhibitory ACE (70%), sartany (22%), ACEi nebo sartany (78%), spironolaktonem (78%), erytropoetinem (22%). U 19 pacientů s průměrnou dobou sledování 222 55 dní došlo ke zlepšení třídy NYHA (p=0,015), zvýšení ejekční frakce LK (p<0,0001) a poklesu tlaku v plicnici hodnoceném neinvazivně (p<0,00001). Změna GRF nebyla významná (z 0,53 na 0,48 ml/sec., p = 0,075). Závěry: multidisciplinární přístup v péči o nemocné s kardiorenálním syndromem je spojen s klinickým a hemodynamickým zlepšením, nedochází ke zhoršení renálních funkcí v krátkém časovém horizontu i při použití moderní agresivní farmakoterapie srdečního selhání. (cs)
- Background: impaired renal function is a strong predictor of mortality in chronic heart failure (CHF) patients. Chronic kidney disease (CKD) is common commorbidity in CHF patients of advanced age. Study objective: to assess the effect of Evidence Based Medicine CHF therapy in elderly patients with CHF and CKD. Patients population and methods: 52 elderly patients, 36 male and 16 female with CHF. Mean age 82 years (72-90), NYHA class II-IV, mean left ventricular ejection fraction (LVEF) 36%, mean creatinine level 215 mol/l and estimated glomerular filtration rate (eGFR) 0,53 ml/sec/1.73 m2. Patients were followed by cardiologist and nefrologist in a out-patient tertiary care clinic. Clinical and laboratory parameters from the first and the most recent clinic visit were evaluated. Patients were treated according to guidelines for the management of CHF. Results: At the most recent clinic visit, 96% were treated by betablockers, 70% by ACE inhibitor (ACEI), 22% by angiotensin receptor blockers (ARB), 78% by ACEIs and/or ARBs, 78% by aldosteron antagonists. After mean follow-up of 222 55 days, there was significant improvement in NYHA class (p=0,015), significant increase in LV EF (p<0,0001) and decrease in estimated pulmonary artery pressure (p<0,00001). Mean change of eGRF was not significant (from 0,53 to 0,48 ml/sec., p = 0,075). Conclusion: short term Evidence Based Medicine CHF therapy in elderly patients with CHF and CKD was associated with the improvement of the clinical and hemodynamical parameters, but not with the significant decrease of glomerular filtration rate. (en)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)