K poškozování konstrukcí při působení dynamického zatížení dochází zpravidla postupně po předchozím vzniku trhlin, oblastí zplastizování, progresívní ztráty stability a pod. Tyto jevy vnášejí do systému materiálové či geometrické nelinearity ovlivňující lokální tuhost i tlumení, a ty by bylo možné za vhodných okolností identifikovat z odezvy konstrukce na běžné provozní deterministické či stochastické zatížení, na seismický neklid, anebo na jisté zatížení testovací. Řešení předpokládá vhodnou kombinaci analytického, resp. numerického řešení různě vytvářených modelů se zahrnutím vad, využití metod identifikace systémů, dále experimentálního výzkumu jak laboratorních modelů tak reálných konstrukcí, včetně vytváření příslušné banky dat a metodiky pro takováto diagnostická sledování. Přínos pro zvýšení spolehlivosti konstrukcí je zřejmý. (cs)