| salt:hasText
| - Bezpečnost a účinnost karvedilolu u pacientů mladších než 18 let nebyla stanovena. U pacientů s chronickým srdečním selháním léčených digoxinem, diuretiky a/nebo ACE inhibitory je nutno karvedilol používat opatrně, protože digoxin a karvedilol zpomalují atrioventrikulární vedení.
Léčba by se měla zahajovat pod dohledem lékaře v nemocnici a zahájena by měla být jen tehdy, je-li je pacient stabilizován minimálně 4-týdenní konvenční základní léčbou. Dekompenzovaní pacienti se musejí znovu kompenzovat. Pacienti se závažným srdečním selháním, s deficitem solí a objemu, starší pacienti nebo pacienti s nízkým základním krevním tlakem se musejí sledovat minimálně po dobu 2 hodin po podání první dávky nebo po zvýšení dávky, neboť může dojít k hypotenzi. Hypotenze díky nadměrné vazodilataci se nejprve léčí snížením dávky diuretika. Při přetrvávajících symptomech se může snížit dávka inhibitoru ACE. Zhoršení srdečního selhání nebo retence tekutin se může objevit na počátku léčby nebo při navyšování dávek karvedilolu. V takovém případě by se měla zvýšit dávka diuretika. Avšak někdy bude nutné dávku karvedilolu snížit nebo léčbu tímto přípravkem zcela přerušit. Dávka karvedilolu by se neměla zvyšovat, dokud symptomy vyvolané zhoršením srdečního selhání nebo hypotenzí z vazodilatace neustoupí.
Opatrnosti je třeba při užívání karvedilolu u pacientů s diabetes mellitus vzhledem k tomu, že první příznaky akutní hypoglykemie mohou být maskovány nebo oslabeny. U pacientů s chronickým srdečním selháním a diabetem může být použití karvedilolu spojeno se zhoršením regulace krevní glukózy.
Proto se na začátku léčby karvedilolem nebo při zvyšování jeho dávky vyžaduje u diabetiků pravidelné sledování hladiny krevní glukózy a úprava případné hypoglykémie.
K reverzibilnímu zhoršení funkce ledvin může dojít při léčení karvedilolem u pacientů s chronickým srdečním selháním s nízkým krevním tlakem (systolický TK < 100 mm Hg), ischemickou srdeční chorobou a difúzním cévním onemocněním, popř. u pacientů trpících nedostatečností ledvin.
U pacientů s chronickým srdečním selháním s těmito rizikovými faktory by měly být během zvyšování dávky pečlivě sledovány funkce ledvin a podávání léku musí být přerušeno nebo dávkování sníženo, jakmile se funkce ledvin zhorší.
U pacientů s chronickým srdečním selháním může při zvyšování dávek karvedilolu docházet k intenzifikaci srdečního selhání nebo k retenci tekutin. V takovém případě by mělo být zvýšeno dávkování diuretik a dávkování karvedilolu se nesmí zvyšovat, pokud se klinický stav nestabilizuje. V některých případech může být nezbytné snížit dávku karvedilolu nebo jeho užívání dočasně přerušit. Podobné komplikace ovšem nevylučují další úspěšné podávání karvedilolu.
U pacientů trpících chronickým obstrukčním onemocněním plic s bronchospastickou složkou, kteří nejsou léčeni perorálními nebo inhalačními terapeutiky, se karvedilol může používat jen tehdy, pokud předpokládaný úspěch převažuje nad potenciálním rizikem.
U pacientů se sklonem k bronchospazmu mohou nastat poruchy dýchání jako následek možného zvýšení odporu v dýchacích cestách. Pacient musí být při zahájení léčby a během zvyšování dávek karvedilolu sledován a při náznaku bronchospazmu během léčby musí být dávka karvedilolu snížena.
Pacienti, kteří užívají kontaktní čočky, si musí být vědomi možnosti snížené tvorby slz.
Jako u jiných beta-blokátorů:
Léčba karvedilolem nesmí být přerušena náhle, a to zvláště u pacientů trpících ischemickou srdeční chorobou. Vysazení karvedilolu musí být u těchto pacientů postupné (během 1-2 týdnů).
Karvedilol je nutno používat opatrně u pacientů s periférním cévním onemocněním, neboť beta-blokátory mohou vyvolat nebo zhoršit symptomy arteriální insuficience.
U pacientů trpících poruchami periferního krevního oběhu (Raynaudův fenomén) může dojít k exacerbaci příznaků.
Podobně jako ostatní beta-blokátory může carvedilol maskovat symptomy tyreotoxikózy.
Opatrnost je nutná u pacientů podrobujících se chirurgickému zákroku, neboť dochází k synergickému působení negativně inotropního a hypotenzního účinku karvedilolu a anestetik.
Karvedilol může způsobit bradykardii. Sníží-li se tepová frekvence pod 55/min, musí se dávkování karvedilolu snížit.
Opatrnost je též nutná při předepisování karvedilolu pacientům, kteří mají v anamnéze vážné projevy přecitlivělosti, a u pacientů, kteří se podrobují desenzibilizační terapii, neboť beta-blokátory mohou zvětšit jak citlivost vůči alergenům, tak i možnost rozvoje anafylaktického šoku.
Pacienti kteří mají v anamnéze onemocnění lupenkou spojené s terapií beta-blokátory mohou užívat karvedilol pouze po zvážení poměru mezi rizikem a úspěšností léčby.
U pacientů léčených současně blokátory kalciového kanálu typu verapamil nebo diltiazem, nebo jinými antiarytmiky, je nutno pečlivě sledovat EKG a krevní tlak.
Karvedilol se musí používat s opatrností u pacientů s labilní nebo sekundární hypertenzí.
U pacientů s feochromocytomem je nutno podat alfa-blokátor před použitím beta-blokátoru. Přesto že karvedilol má jak alfa- tak beta-blokující farmakologický účinek, nejsou zkušenosti s jeho používáním za těchto podmínek. Proto je při předepisování karvedilolu pacientům, u nichž je podezření na feochromocytom, nutná opatrnost.
Léky s neselektivní beta-blokující aktivitou mohou vyvolat bolesti na prsou u pacientů s Prinzmetalovou anginou pectoris. U těchto pacientů nejsou klinické zkušenosti s podáváním karvedilolu, nicméně alfa-blokující účinek karvedilolu by mohl těmto symptomům zabránit. V každém případě je nutno dát pozor při předepisování karvedilolu pacientům s podezřením na Printzmetalovu anginu pectoris.
Opatrnosti je třeba u pacientů trpících depresí a myasthenia gravis.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)