salt:hasText
| - Přípravek Fluxum je kontraindikován při známé přecitlivělosti na parnaparin, heparin a heparinové deriváty.
U pacientů kterým je podáván heparin z jiných než preventivních důvodů je kontraindikována lokální anestézie.
Dalšími kontraindikacemi jsou:
-trombocytopenie po přípravku Fluxum v anamnéze,
-výskyt nebo tendence ke vzniku hemoragií v souvislosti s poruchami hemostázy, s výjimkou konsumpční koagulopatie nevztahující se k heparinu,
-orgánová poškození s rizikem krvácení (např. aktivní peptický vřed),
-akutní bakteriální endokarditida,
- hemoragické cerebrovaskulární příhody,
- těžká kraniocefalická traumata (pooperační období)
4.4. Zvláštní upozornění
Fluxum se nesmí podávat intramuskulárně.
U dětí mladších 14-ti let nebyla bezpečnost léčby ověřena.
Trombocytopenie indukovaná podáním heparinu
Trombocytopenie je poměrně častou komplikací podávání heparinu. Nejčastěji se objevuje 4.–10. den po zahájení léčby. U 10–20% pacientů je trombocytopenie mírného stupně (počet trombocytů vyšší než 100 000 v krychlovém milimetru krve) a při pokračování léčby heparinem zůstává stabilní nebo ustupuje.
Vzácně se při léčbě heparinem objevuje těžší forma trombocytopenie, charakterizovaná tvorbou protilátek proti komplexu heparin/destičkový faktor IV. Při ní se mohou vytvářet tromby způsobené ireverzibilní agregací trombocytů indukovanou heparinem (tzv. syndrom bílého trombu). Tento proces může způsobit vážné tromboembolické komplikace, např. kožní nekrózy, embolie v periferních tepnách, infarkt myokardu, plicní embolii, iktus. Z tohoto důvodu by měla být léčba nízkomolekulárním heparinem přerušena u všech pacientů, u nichž se objeví snížení počtu trombocytů, vznik trombózy nebo zhoršení již existující trombózy. Po vysazení heparinu by měla terapie pokračovat podáváním jiného antikoagulancia.
Výskyt jakýchkoli příznaků trombocytopenie musí být pečlivě monitorován. Jestliže se sníží počet trombocytů pod 100 000 v krychlovém milimetru krve nebo se opakovaně objevují nové trombózy, léčba nízkomolekulárním heparinem musí být přerušena.
Biochemická monitorace
Počet trombocytů by měl být kontrolován před zahájením léčby a následně 2krát týdně. Předpokládá-li se prolongovaná léčba, měla by být vyšetření prováděna s touto frekvencí nejméně po dobu prvního měsíce, poté lze monitoraci omezit. Jsou-li přítomny známky trombocytopenie jako následek léčby jiným druhem heparinu, je třeba věnovat pozornost klinickému stavu a počet trombocytů sledovat denně. Vzniká-li trombocytopenie po klasickém heparinu (nefrakcionovaném), je možným řešením jeho náhrada nízkomolekulárním heparinem. V tomto případě je třeba denně sledovat počet trombocytů a léčbu ukončit co nejdříve. Byly popsány i případy, kdy trombocytopenie přetrvávala i po nízkomolekulárním heparinu.
In vitro testy na agregaci trombocytů mají pouze orientační hodnotu, doporučuje se spolupráce se specializovanými pracovišti.
U pacientů, kterým je prováděna spinální nebo peridurální anestézie, epidurální analgézie nebo lumbální punkce se při podávání nízkomolekulárního heparinu může vzácně objevit spinální nebo epidurální hematom spojený s dlouhodobou nebo trvalou parézou. Toto riziko se zvyšuje při použití permanentních peridurálních infuzních katetrů, při současném podávání látek ovlivňujících hemokoagulaci (nesteroidní antirevmatika, inhibitory agregace trombocytů, antikoagulancia), při traumatech, opakovaných spinálních punkcích, při latentních poruchách hemostázy a při vyšším věku pacientů. Přítomnost jednoho nebo více rizikových faktorů musí být vzata v úvahu před použitím tohoto typu anestézie či analgézie u pacientů, kterým je preventivně podáván nízkomolekulární heparin.
Spinální katetry by neměly být zaváděny dříve než za 8 – 12 hodin po podání poslední dávky nízkomolekulárního heparinu. Během 2 – 4 hodin po zavedení nebo odstranění katetru nesmí být aplikována další dávka nízkomolekulárního heparinu.
Jestliže se objeví podezření na vznik epidurálního nebo spinálního hematomu, je třeba neprodleně diagnostikovat a zahájit intenzivní léčbu včetně dekomprese míchy.
Velké opatrnosti je třeba při podávání přípravku pacientům se selháváním jater, ledvin. arteriální hypertenzí, gastrointestinálními ulceracemi v anamnéze nebo jinými organickými lézemi s možným krvácením a s chorioretinálním vaskulárním onemocněním.
V pooperačním období po chirurgických výkonech na mozku či míše je třeba přípravek aplikovat rovněž s velkou opatrností.
Nízkomolekulární hepariny se vzájemně liší způsobem výroby, molekulovou hmotností a specifickou aktivitou, proto se v průběhu léčby nedoporučuje zaměňovat jednotlivé přípravky.
Při podávání heparinů pacientům, u kterých je prováděna spinální/epidurální anestézie, může dojít ke vzniku spinálních/epidurálních hematomů. Riziko se zvyšuje zejména při současné terapii dalšími léky ovlivňujícími hemostázu, jako jsou například nesteroidní antiflogistika, inhibitory agregace destiček nebo jiná antikoagulancia. U pacientů se spinální/epidurální anestézií je nutno dodržet dostatečný interval mezi podáním antikoagulancia a zavedením nebo odstraněním spinálního nebo epidurálního katétru.
(cs)
|