| salt:hasText
| - a) Příznaky předávkování
Příznaky intoxikace po předávkování verapamilu závisejí na podaném množství, na době zahájení detoxikačních opatření a na kontrakční kapacitě myokardu (která závisí na věku pacienta).
Při těžké intoxikaci verapamilem lze pozorovat tyto příznaky:
poruchy vědomí až kóma, pokles krevního tlaku, bradyarytmie, tachyarytmie, hyperglykemie, hypokalemie, metabolická acidóza, hypoxie, kardiogenní šok s edémem plic.
Terapeutická opatření při předávkování
Terapeutickou prioritu má odstranění škodliviny a stabilizace oběhových podmínek.
Terapeutická opatření závisejí na době a způsobu použití stejně jako na charakteru a závažnosti příznaků intoxikace. Při intoxikaci vyššími dávkami přípravků s prolongovaným uvolňováním je třeba vzít v úvahu, že látka se může ve střevě uvolňovat a absorbovat po dobu delší než 48 hodin po požití.
Doporučuje se laváž žaludku, a to i později než za 12 hodin po požití verapamilu, jestliže nelze prokázat pohyby trávicího ústrojí (škroukání ve střevech). Při podezření na intoxikaci přípravky s prodlouženým uvolňováním jsou indikována další opatření k eliminaci látky, např. navodit emezi, odstranit žaludeční obsah a obsah tenkého střeva sukcí za endoskopického monitorování, střevní laváž, projímadla, vysoké klyzma.
Hemodialýza nemá význam, protože verapamil není dialyzovatelný; doporučuje se však hemofiltrace a případně plazmaferéza (blokátory vápníkových kanálů se z vysoké části vážou na plazmatické proteiny).
V případě potřeby běžné resustitační postupy intenzívní péče, např. extratorakální masáž srdce, řízené dýchání, defibrilace, pacemaker.
Zvláštní opatření
Odstranění kardiodepresívních účinků, hypotenze a bradykardie.
Bradyarytmie je třeba léčit symptomaticky atropinem a/nebo beta-sympatomimetiky (isoprenalinem, orciprenalinem); alarmující případy bradyarytmií vyžadují dočasnou pacemakerovou terapii.
Specifické antidotum je kalcium, např. 10-20 ml 10% roztoku glukonanu vápenatého intravenózně (2,25-4,5 mmol), podle potřeby opakovaně anebo v kontinuální infuzi (např, 5 mmol/h).
Hypotenzi vyvolanou kardiogenním šokem a arteriální vazodilatací je třeba léčit dopaminem (až 25 mikrogramů na 1 kg tělesné hmotnosti za minutu), dobutaminem (až 15 mikrogramů na 1 kg tělesné hmotnosti za minutu), adrenalinem nebo noradrenalinem. Dávkování těchto léčiv se řídí jedině podle dosaženého účinku. Koncentraci vápníku v séru je třeba udržovat na vyšší hranici normy anebo mírně zvýšenou. Protože jsou arterie dilatovány, je třeba v časné fázi podat náhradní roztoky ke zvýšení objemu (Ringerův roztok anebo izotonický roztok chloridu sodného).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)