salt:hasText
| - Pečlivého zvážení poměru rizika ku prospěchu léčby je třeba u pacientů s nedostatečně kompenzovaným, resp. rozkolísaným diabetem, u sklonu k bronchiální hyperaktivitě, při hladovění, u pacientů se sníženou funkcí ledvin, u pacientů s feochromocytomem (předchozí blokáda alfa receptorů nutná) a u pacientů s AV-blokádou I. stupně. U pacientů s myastenia gravis může dojít ke zhoršení příznaků onemocnění. U pacientů s psoriázou v osobní nebo rodinné anamnéze je třeba před nasazením přípravku pečlivě zvážit rizika. Opatrnosti je třeba u pacientů s depresí.
Anestézie a chirurgie: Atenolol není vhodné nasazovat před operací, zejména ne u nemocných s ICHS či hypertenzí. Při event. vysazení musí být interval alespoň 48 hodin mezi poslední dávkou a anestezií.
Atenolol je kompetitivní inhibitor agonistů beta receptorů a jejich účinku na srdce. Inhibici může zrušit podání látek typu dobutaminu, isoprenalinu. Manifestaci zvýšeného tonu vagu (bradykardie, hypotenze) lze korigovat atropinem (1-2 mg i.v.).
Diabetes a hypoglykémie: Atenolol může maskovat tachykardii provázející hypoglykémii, nepotencuje inzulínem indukovanou hypoglykémii a na rozdíl od neselektivních batablokátorů neprodlužuje návrat glykémie k normě.
Obstrukční choroba bronchopulmonální a astma bronchiale: Pacienti s touto chorobou by obecně neměli užívat betablokátory. Vzhledem k relativní beta1 selektivitě atenololu může být opatrně užíván pacienty s mírnou formou této choroby, pokud nereagují na jinou antihypertenzní terapii. Začíná se nejvýše dávkou 50 mg pro die.
Ischemická choroba srdeční: Náhlé přerušení léčby betablokátory bez ISA může u pacientů s ischemickou chorobou srdeční vyvolat nebo zhoršit anginu pectoris. Ojediněle byl popsán i vznik infarktu myokardu. Pacienti s ICHS mají být proto varováni před náhlým vysazením atenololu bez vědomí lékaře. I při absenci zjevné anginy pectoris je vhodné sledování nemocného v době pozvolného vysazování léku. Jestliže se objeví symptomy z náhlého vysazování, lék musí být znovu nasazen. Zvýšená opatrnost je nutná zejména u pacientů s Prinzmetalovou anginou pectoris (zvýšení počtu a trvání anginózních záchvatů).
Srdeční selhání: Atenolol je kontraindikován u manifestního srdečního selhání. U nemocných bez známek srdečního selhání, kteří ho však prodělali dříve, lze opatrně atenolol podávat za pečlivé kontroly stavu. Při event. objevení se známek srdečního selhání jsou lékem volby diuretika a je třeba vysadit atenolol. U pacientů s pouze sníženou funkcí levé komory srdeční lze atenolol opatrně podávat.
Tyreotoxikóza: Blokáda beta1 receptorů může maskovat klinické příznaky hypertyreózy (tachykardie). Vysazení betablokátorů může způsobit opak. Proto musí být pečlivě sledováni pacienti se suspektní tyreotoxikózou, kterým byl vysazen atenolol.
Jako ostatní betablokátory může atenolol zvýšit citlivost na alergeny a zhoršit projevy anafylaktických reakcí. Pacienti nemusí reagovat na obvyklé dávky adrenalinu, užívané v léčbě alergických reakcí. Pacientům s anamnézou těžké alergické reakce je možné podávat atenolol jen se zvýšenou opatrností.
(cs)
|