salt:hasText
| - Akutní toxicita
V pokusech na zvířatech byly po perorální aplikaci zjištěny hodnoty LD50 v rozmezí 600-850 mg/kg (myš) případně 1500-1938 mg/kg (potkan).
U paviána je uváděna perorální LD50 více než 5 g/kg. Přesná hodnota se nedá určit, vzhledem k výraznému emetickému efektu u tohoto zvířete. Symptomy vedoucí k úmrtí se manifestují při rostoucím dávkování jako nervové poruchy.
Chronická toxicita
U potkanů a paviánů se ukázala játra jako orgán, který je nejvíce poškozen. Výsledky pokusů na zvířatech (potkan a pavián), jako jsou zvýšení hmotnosti jater, zvýšení cytochromu P450 s lehkým útlumem jeho aktivity; u potkana navíc hypercholesterolémie, hypertrofie hepatocytů, proliferace endoplazmatického retikula), se však nenechají automaticky přenášet na člověka. Podobně je to s výsledky specifických studií hematotoxicity. Nebyl nalezen žádný vhodný zvířecí model, na němž by se změny krevního obrazu pozorované u člověka daly vysvětlit.
Mutagenní a kancerogenní potenciál
Žádný mutagenní a kancerogenní potenciál nebyl prokázán.
Reprodukční toxicita
Pokusy u potkanů, myší a králíků neprokázaly žádné teratogenní působení tiklopidiniumchloridu.
Nejvyšší podávaná dávka u myší (200 mg/kg/den) a dávky toxické pro matku u potkana (400 mg/kg/den) vedly u obou zvířecích druhů k náznakům fetální toxicity (zvýšení resorpce fétů, zmenšení fetálního růstu, poruchy osifikace). U králíka neměly ani dávky toxické pro matku (200 mg/kg/den) žádný vliv na plod. Poruchy fertility nebyly pozorovány.
(cs)
|