| salt:hasText
| - Bezpečnost a účinnost lokálních anestetik záleží na správném dávkování, přesné technice, dostatečných předběžných opatřeních a schopnosti zvládat urgentní stavy.
Při podávání levobupivakainu může dojít k nechtěnému intravenóznímu podání, což může vyústit až v srdeční zástavu (v některých případech fatální). I přes rychlou detekci a vhodnou léčbu si stav může vyžádat prolongovanou resuscitaci.
Stejně jako všechna lokální anestetika amidového typu, měl by být i levobupivakain podáván ve vzrůstajících dávkách. V souvislosti s lokálními anestetiky, včetně levobupivakainu, byly hlášeny případy závažné bradykardie, hypotenze a oslabeného dýchání se srdeční zástavou (z nichž některé byly fatální). Jelikož levobupivakain by neměl být podán rychle a ve velkých dávkách, nedoporučuje se jeho užití u akutních případů, kde je zapotřebí rychlého nástupu chirurgické anestezie.
Levobupivakain by měl u všech typů lokální a okrskové anestezie být podáván jen na dobře technicky vybavených pracovištích odborným personálem, který má dostatek zkušeností se zvládáním příslušných anesteziologických postupů a je schopen diagnostikovat a terapeuticky zvládnout jakýkoliv neočekávaný nežádoucí účinek, jež se může vyskytnout. Vždy je třeba mít k dispozici pomůcky k resuscitaci, kyslík a léčiva k urgentnímu užití.
U hypotenzích či hypovolemických pacientů nebo pacientů s kardiovaskulárním onemocněním, např. u závažných srdečních arytmií či blokád, by měl být levobupivakain užíván zvláště opatrně.
U pacientů s preexistujícím onemocněním CNS může při vniknutí lokálních anestetik do centrálního nervového systému intratékální nebo epidurální cestou potenciálně dojít k exacerbaci některé z těchto poruch. Z tohoto důvodu by mělo být důkladně klinicky posouzeno rozhodnutí, zda u těchto pacientů volit epidurální nebo intratékální aplikaci.
Existuje pouze omezená zkušenost z hlediska bezpečnosti léčby levobupivakainem po dobu přesahující 24 hodin. Z tohoto důvodu se levobupivakain nedoporučuje podávat po dobu delší, než 24 hodin.
Levobupivakain by měl být podáván s opatrností u stavů spojených s poškozenou kardiovaskulární funkcí.
Epidurální anestezie
Při epidurálním podání by levobupivakain v roztoku o koncentraci 0,5–0,75 % měl být podáván ve zvyšujících se dávkách od 3 do 5 ml s dostatečným časovým odstupem mezi jednotlivými dávkami z důvodu odhalení toxických projevů při jeho neúmyslné intravaskulární či intratékální aplikaci. Je-li nutno podat větší množství přípravku, například při epidurálním bloku, doporučuje se podat tzv. testovací dávku 3-5 ml lidokainu s adrenalinem a u pacienta sledovat známky CNS a kardiovaskulární toxicity, ale i známky nechtěného intratékálního podání před vlastním zahájením anestezie. Neúmyslnou intravaskulární aplikaci lze potom rozpoznat podle přechodného vzestupu tepové frekvence a nechtěnou intratékální aplikaci podle známek míšní blokády
Epidurální analgezie
K dispozici jsou pouze omezené údaje z klinických studií zohledňující zkušenosti z léčby levobupivakainem po dobu přesahující 24 hodin. Z období po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy přechodného výskytu syndromu cauda equina a další známky neurotoxicity (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky), které se vyskytly byl-li levobupivakain podáván k epidurální analgezii po dobu 24 hodin nebo déle. Tyto příhody byly závažnější a v některých případech měly i trvalé následky, pokud byl levobupivakain podáván po dobu přesahující 24 hodin. Z toho důvodu se nedoporučuje podávat levobupivakain po dobu delší než 24 hodin.
Před podáním a během každé doplňkové injekce, přidané do infuze během kontinuálního nebo intermitentního podávání léku je nutno aspirovat. Dokonce i když je test aspirace krve negativní, stále existuje možnost intravaskulární aplikace léku. V průběhu epidurální anestezie je před podáním plné dávky doporučeno podat počáteční testovací dávku a sledovat její účinky.
Epidurální anestezie je bez ohledu na typ použitého lokálního anestetika vždy spojena s rizikem vzniku hypotenze a bradykardie. Všichni pacienti musí mít zajištěn žilní přístup a vždy musí být k dispozici kvalifikovaný personál, potřebné roztoky, vazoaktivní látky a pomůcky k resuscitaci (viz bod 4.9).
Rozsáhlý regionální nervový blok
Pacient by měl mít zavedený i.v. katetr, napojený na infuzi k zajištění funkční žilní linky. Vždy by měla být použita nejnižší dávka lokálního anestetika, která ještě vede k účinné anestezii z důvodu zamezení vysokým plazmatickým hladinám či vysokým koncentracím léku v dermatomech a tím závážným nežádoucím účinkům. Je nutno vyvarovat se rychlému injikování většího objemu roztoku anestetika; pokud je to možné, měla by být dávka podána vždy frakcionovaně.
Pokud zvažujeme periferní nervovou blokádu, kdy je nutno užít velké objemy lokálního anestetika, je obzvláště při užití vyšší koncentrace levobupivakainu zapotřebí opatrnosti. Studie na zvířatech prokazují na dávce závislou CNS a kardiovaskulární toxicitu, je tedy pravděpodobné, že u dávek o stejném objemu, avšak vyšší koncentraci, je riziko toxického účinku vyšší.
Užití v oblasti hlavy a krku
I malé dávky lokálního anestetika aplikovaného do oblasti hlavy a krku, zahrnující blokády retrobulbární, zubní a blokádu ganglion stellatum, mohou vést k nežádoucím účinkům, jež jsou srovnatelné s příznaky systémové toxicity, se kterými se setkáváme při nechtěném intravaskulárním podání nebo při aplikaci větších dávek. Injekční aplikace proto vyžaduje co možná nejvyšší opatrnost. Tyto reakce mohou být způsobeny v důsledku retrográdního toku do krevního oběhu mozku při intraarteriálním podání lokálního anestetika. Také mohou být způsobeny napíchnutím dura mater optického nervu při retrobulbárním bloku a difundováním části anestetika subdurálním prostorem do středního mozku. Při těchto typech bloků by pacienti měli být kontinuálně sledováni a je nutno monitorovat jejich dechové funkce a krevní oběh. Při léčbě nežádoucích účinků je nutno zajistit okamžitou dostupnost pomůcek k resuscitaci a kvalifikovaného personálu.
Použití při oftalmologických výkonech
Lékaři užívající retrobulbární blok by si měli být vědomi toho, že po aplikaci lokálního anestetika byly zaznamenány případy zástavy dechu. Jako u všech ostatních výkonů v lokální anestezii, i při retrobulbárním bloku musí být vždy zajištěna okamžitá dostupnost zařízení, léků a kvalifikovaného personálu ke zvládnutí útlumu či zástavy dechu, křečí, stimulace nebo deprese srdeční činnosti. Tak jako u ostatních anesteziologických výkonů, i při oftalmologickém bloku musí být u pacienta kontinuálně sledovány možné známky těchto nežádoucích účinků.
Zvláštní skupiny pacientů
Oslabení, starší a akutně nemocní pacienti: u oslabených, starších a akutně nemocných pacientů by levobupivakain měl být užíván s opatrností (viz bod 4.2).
Pacienti s poruchou jater: vzhledem k tomu, že levobupivakain je metabolizován v játrech, je při jeho užití u pacientů s onemocněním jater nebo omezeným krevním průtokem játry, např. u alkoholické cirhózy, nutno opatrnosti (viz bod 4.2).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)