salt:hasText
| - Byly provedeny studie u myší a potkanů, při kterých byla průměrná letální dávka vyšší než 5 g/kg, což je nejvyšší použitelná dávka.
Ve studiích s opakovaným dávkováním souvisela toxicita s dávkou, trváním léčby a druhem zvířete. Psi byli citlivější než primáti nebo potkani. Mezi hlavní klinické příznaky při toxických dávkách patřily zvracení, slabost, snížená konzumace potravy, přírůstek tělesné hmotnosti, salivace, dehydratace a hyperaktivita. U všech druhů byly primárním cílovým orgánem při toxických dávkách játra. Hepatotoxicita byla detekovatelná při časných zvýšeních jaterních testů. Přerušení podávání léku obecně vedlo k návratu k normálním hodnotám. Mezi další méně často postižené tkáně patřily žaludek, brzlík a další lymfatické tkáně a ledviny. Při dávkách, které se blížily terapeutickým dávkám, se pouze u psů objevila konjunktivální infekce a slzení. Při masivní dávce 400 mg/kg/den se u některých psů a opic objevily korneální opacity a/nebo edém.
Studie sledující fertilitu a reprodukci u potkanů neprokázaly žádné nežádoucí účinky. Studie sledující teratogenní účinky u potkanů (Wistar (p.o.) a Sprague-Dawley (p.o. a i.v.)) u novozélandských bílých králíků a opic neprokázaly žádné teratogenní účinky klaritromycinu. Nicméně další podobná studie u potkanů kmene Sprague-Dawley ukázala nízký (6%) výskyt kardiovaskulárních abnormalit, které se objevily v důsledku spontánní exprese genetických změn. Dvě studie provedené u myší odhalily variabilní výskyt (3-30%) rozštěpu patra a ztrátu embrya u opic, ale pouze při dávkách, které byly čistě toxické pro matky.
(cs)
|