salt:hasText
| - Obecně pozorované příznaky odpovídají vystupňovanému známému farmakologickému účinku léčivé látky, k němuž patří ospalost a útlum, tachykardie a hypotenze.
Bylo hlášeno úmrtí pacienta v klinické studii po akutním předávkování 13,6 g kvetiapinu a v postmarketingovém sledování po dávce pouze 6 g samotného kvetiapinu. Bylo však rovněž hlášeno přežití po akutním předávkování 30 g kvetiapinu. V postmarketingovém sledování byly hlášeny případy předávkování kvetiapinem s následkem smrti nebo kómatu.
Dále byly hlášeny následující příhody současně s předávkováním kvetiapinem v monoterapii: prodloužení QT intervalu, záchvaty, status epilepticus, rhabdomyolýza, útlum dýchání, retence moči, zmatenost, delirium a /nebo agitace.
U pacientů s dříve diagnostikovaným závažným srdečním onemocněním může být větší riziko vlivu předávkování (viz bod 4.4 Kardiovaskulární poruchy).
Léčba předávkování
Neexistuje žádné specifické antidotum pro kvetiapin. V případě závažných příznaků intoxikace je třeba zvážit možnost současného působení několika léků a doporučuje se léčba na jednotce intenzivní péče, včetně zajištění průchodnosti dýchacích cest, zabezpečení dostatečné ventilace a přísunu kyslíku, a dále sledování a podpora kardiovaskulárního systému. Ačkoliv dosud nebyla při předávkování studována prevence absorpce, při těžké otravě může být indikován výplach žaludku provedený do jedné hodiny po požití. Má se zvážit podání aktivního uhlí.
Refrakterní hypotenzi v případech předávkování kvetiapinem je třeba léčit vhodným způsobem, např. intravenózním podáním tekutin a/nebo sympatomimetik. Adrenalin a dopamin nejsou vhodné, neboť stimulace beta receptorů může zhoršovat hypotenzi při současné blokádě alfa receptorů kvetiapinem.
Pacient musí být pod přísným lékařským dohledem a je třeba pokračovat v jeho sledování až do úplného vyléčení.
(cs)
|