| salt:hasText
| - Byly hlášeny případy srdeční zástavy či úmrtí v průběhu podávání bupivakainu do epidurálního prostoru či blokádě periferních nervů. V některých případech je resuscitace těchto pacientů obtížná či prakticky nemožná i při správné a okamžité intervenci.
Podobně jako jiná anestetika může i bupivakain vyvolat centrální a kardiovaskulární projevy akutní toxicity, pokud je podáván tak, že je dosaženo vysokých plazmatických koncentrací anestetika, např. při nezamýšlené intravaskulární aplikaci nebo při aplikaci v místech s bohatou vaskulaturou. V důsledku vysokých plazmatických koncentrací bupivakainu byly hlášeny komorové arytmie, fibrilace, náhlé srdeční selhání a smrt.
Postupy regionální anestezie by měly být vždy prováděny na adekvátně personálně a materiálně vybaveném pracovišti. Okamžitě dostupná musí být léčiva, přístroje a pomůcky nutné pro neodkladnou resuscitaci a monitorování pacienta. Stejně tak by měl být zajištěn přístup do cévního řečiště ještě před zahájením anestezie, zvláště tam, kde se plánuje zavedení rozsáhlejšího bloku. Ošetřující personál by měl být obeznámen s postupy diagnostiky a léčby projevů nežádoucích účinků, systémové toxicity a jiných komplikací.
Blokády velkých nervů mohou být spojeny s potřebou aplikovat velké objemy lokálního anestetika v místech s bohatou vaskulaturou a/nebo v místech s vyšším rizikem systémové absorpce, což může mít za následek zvýšení plazmatických koncentrací léčiva.
Regionální anestezie je často považována za optimální anesteziologický přístup, nicméně některé skupiny pacientů vyžadují speciální pozornost, aby se snížilo riziko závažných nežádoucích účinků:
starší pacienti a pacienti v celkově špatném zdravotním stavu.
pacienti s částečnou nebo kompletní blokádou převodního systému, neboť lokální anestetika mohou zpomalovat srdeční vedení.
pacienti s pokročilým poškozením jater a závažnou ledvinnou dysfunkcí.
pacientky v pokročilém stádiu těhotenství.
pacienti léčení antiarytmiky třídy III (např. amiodaron) by měli být pečlivě sledováni a monitorováno EKG, neboť kardiální účinky obou skupin léčiv jsou aditivní.
Některé techniky regionální anestezie mohou být spojeny s výskytem závažných nežádoucích účinků bez ohledu na použité anestetikum:
centrální blokády mohou vyvolat kardiorespirační útlum, zvláště pokud je současně přítomna hypovolémie. Epidurální anestezii je třeba volit opatrně u pacientů s kardiovaskulárními poruchami.
retrobulbární injekce lokálního anestetika mohou občas dosáhnout lebečního subarachnoidálního prostoru a způsobit dočasnou slepotu, kardiovaskulární kolaps, apnoe, křeče apod. Tato komplikace musí být včas diagnostikována a neodkladně léčena.
retro- a peribulbární injekce lokálního anestetika může vyvolat trvalou dysfunkci očních svalů. Primární příčinou je traumatické a/nebo lokální toxické poškození svalů a/nebo nervů. Závažnost tkáňové reakce je závislá na stupni traumatického poškození, koncentraci lokálního anestetika a trvání expozice. Z tohoto důvodu by měla být použita nejnižší účinná koncentrace a dávka lokálního anestetika. Vazokonstrikční přísada a další aditiva mohou tkáňovou reakci dále zhoršovat, a proto by se měly používat jen, pokud jsou indikovány. Injekce anestetika v oblasti hlavy a krku mohou být nezamýšleně aplikovány do artérie a mohou tak okamžitě vyvolat mozkové příznaky i při nízkém dávkování.
paracervikální blokáda může někdy způsobit bradykardii/tachykardii plodu, a proto je z hlediska plodu nutné kontinuálně monitorovat srdeční akci plodu. Paracervikální blokáda při porodu je kontraindikována při známkách hrozící hypoxie plodu (zkalená plodová voda, suspektní kardiotokografický záznam).
Existují poregistrační hlášení projevů chondrolýzy u pacientů, kterým byla pooperačně podávána intraartikulárně kontinuální infuze lokálních anestetik. Většina hlášených případů chandrolýzy se týkala ramenního kloubu. Vzhledem k mnoha faktorům, které mohly přispět k tomuto projevu a nekonzistenci vědecké literatury týkající se mechanismu tohoto účinku, nelze potvrdit kazální vztah. Intraartikulární podání kontinuální infuze přípravku Marcaine není schválenou indikací.
Epidurální anestezie může vyvolat hypotenzi a bradykardii. Riziko těchto komplikací lze snížit podáním infuze krystaloidů, koloidů nebo vazokonstrikčních látek. Urgentně lze hypotenzi zvládnout intravenózním podáním efedrinu v dávce 5‑10 mg, a to i opakovaně, pokud je třeba. Dávky efedrinu pro děti je třeba upravit úměrně věku a tělesné hmotnosti.
Pokud je bupivakain podáván jako intrartikulární injekce, je třeba postupovat velmi opatrně, pokud lze předpokládat čerstvé intrartikulární trauma, resp. obnažení větších kloubních ploch chirurgickým zákrokem, což může urychlit absorpci a vést k vzestupu plazmatických koncentrací anestetika.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Marcaine u dětí do 1 roku nebyla stanovena. Existují pouze omezené údaje.
Použití přípravku Marcaine k intraartikulární blokádě u dětí od 1 do 12 let nebylo dokumentováno.
Použití přípravku Marcaine k blokádě velkých nervů u dětí od 1 do 12 let nebylo dokumentováno.
Epidurální anestezie u dětí by měla být realizována postupnými dávkami odpovídajícím věku a tělesné hmotnosti, neboť zejména epidurální anestezie thorakálním přístupem může vést k závažné hypotenzi a poruše dýchání.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)