salt:hasText
| - Psychiatrická a neurologická onemocnění (CNS): Během léčby ribavirinem v kombinaci s peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a i po jejím ukončení, zejména během 6měsíčního sledování po léčbě, byly pozorovány u některých pacientů závažné účinky na CNS, zejména deprese, sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu. Při použití alfa interferonů byly pozorovány další účinky na CNS s projevy jako je agresivní chování (někdy namířené proti jiným osobám jako je myšlenky na vraždu), bipolární poruchy, mánie, zmatenost a změny duševního stavu. U pacientů mají být pečlivě monitorovány všechny projevy nebo symptomy psychiatrických poruch. Pokud se tyto příznaky objeví, ošetřující lékař musí vzít v úvahu možnou závažnost těchto příznaků a zvážit potřebu adekvátní léčby. Pokud psychiatrické symptomy přetrvávají nebo se zhoršují nebo se zjistí sebevražedné myšlenky, doporučuje se léčbu ribavirinem a peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a ukončit a pacienta sledovat, v případě potřeby spolu s psychiatrickou léčbou.
Pacienti s již existujícím psychiatrickým onemocněním nebo se závažným psychiatrickým onemocněním v anamnéze:
Pokud je léčba ribavirinem v kombinaci s peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a považována za nezbytnou u pacienta, který má stávající nebo v anamnéze přítomné závažné psychiatrické onemocnění, má se léčba zahájit pouze po zajištění vhodné individuální diagnostiky a léčebném zvládnutí psychiatrického stavu.
Přečtěte si prosím SPC přípravků obsahujících peginterferon alfa-2a nebo interferon alfa-2a pro další informace o zvláštních upozorněních a opatřeních pro používání přípravků obsahujících některou z těchto léčivých látek.
U všech pacientů účastnících se klinických studií chronické hepatitidy C byla před zahájením studie provedena biopsie jater, avšak v některých případech (například u pacientů s genotypem 2 nebo 3) je léčba možná bez histologického ověření. Je třeba vzít v potaz aktuální doporučené postupy pro léčbu (guidelines), zda je nutné před zahájením léčby provést biopsii jater.
U pacientů s normálními hodnotami ALT dochází k progresi fibrózy v průměru pomaleji než u pacientů se zvýšenými hodnotami ALT. To je třeba vzít v úvahu společně s dalšími faktory, jako je HCV genotyp, věk, extrahepatální projevy, riziko přenosu, atd., které ovlivňují rozhodnutí léčit nebo neléčit.
Teratogenní riziko: viz bod 4.6 Těhotenství a kojení.
Před zahájením léčby ribavirinem musí lékař důkladně informovat pacienta o teratogenním riziku ribavirinu, nezbytnosti účinné a kontinuální antikoncepce, možnosti selhání antikoncepčních metod a o možných důsledcích těhotenství, ke kterému by došlo během léčby ribavirinem. Laboratorní sledování těhotenství viz Laboratorní testy.
Karcinogenita: Ribavirin byl mutagenní v některých testech genotoxicity in vivo a in vitro. Možnost karcinogenního účinku ribavirinu nelze vyloučit (viz bod 5.3).
Hemolýza a kardiovaskulární systém: Snížení hladin hemoglobinu <10 g/dl bylo pozorováno až u 15% pacientů léčených 48 týdnů ribavirinem 1000/1200 miligramů v kombinaci s peginterferonem alfa-2a a až u 19% pacientů léčených ribavirinem v kombinaci s interferonem alfa-2a. Pokles hladiny hemoglobinu <10 g/dl byl pozorován u 3% pacientů léčených 24 týdnů ribavirinem 800 miligramů v kombinaci s peginterferonem alfa-2a. Riziko vzniku anémie je vyšší u ženské populace. Přesto, že ribavirin nemá žádné přímé účinky na kardiovaskulární systém, anémie související s léčbou ribavirinem může vést ke zhoršení funkce srdce nebo k exacerbaci příznaků ischemické choroby, či obojímu. Z toho důvodu se ribavirin musí podávat opatrně u pacientů s onemocněním srdce. Před zahájením léčby je nutné vyšetřit funkci srdce, která se musí klinicky sledovat i během léčby. V případě jakéhokoli zhoršení srdeční funkce, je nutné léčbu ukončit (viz bod 4.2). Pacienty s anamnézou městnavého srdečního selhání, infarktu myokardu a/nebo s předcházející nebo současnou dysrytmií je nutno pečlivě sledovat. Před léčbou i během léčby se doporučuje u pacientů se základním kardiologickým onemocněním provést elektrokardiografické vyšetření. Srdeční arytmie (zejména supraventrikulární) obvykle reagují na konvenční léčbu, ale mohou si vyžádat přerušení léčby ribavirinem.
V literatuře jsou hlášení o výskytu pancytopenie a útlumu kostní dřeně, ke kterým došlo v průběhu 3 až 7 týdnů po podání ribavirinu a peginterferonu souběžně s azathioprinem. Tato myelotoxicita byla reverzibilní do 4 až 6 týdnů po vysazení antivirotické HCV terapie a současně podávaného azathioprinu a neobnovila se po opětovném zavedení kteréhokoli z těchto léků podávaných v monoterapii (viz bod 4.5).
Použití kombinované léčby ribavirinem a peginterferonem alfa-2a u pacientů s chronickou hepatitidou C, u kterých selhala předchozí léčba, nebylo dostatečně studováno u pacientů, kteří předchozí léčbu předčasně ukončili kvůli hematologickým nežádoucím účinkům. Lékaři, kteří uvažují o léčbě těchto pacientů, mají pečlivě zvážit rizika opakované léčby oproti jejím přínosům.
Akutní hypersenzitivita: V případě vzniku akutní reakce z přecitlivělosti (např. kopřivka, angioedém, bronchokonstrikce, anafylaxe) se musí okamžitě přerušit léčba ribavirinem a zahájit vhodná terapie. Přechodná vyrážka nevyžaduje přerušení léčby.
Funkce jater: U pacientů se známkami jaterní dekompenzace během léčby je třeba přerušit kombinovanou léčbu přípravkem Ribavirin Mylan s peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a. Pokud přes snížení dávky dojde k progresivnímu a klinicky významnému vzestupu hodnot ALT nebo pokud bude toto doprovázeno zvýšením hodnoty přímého bilirubinu, je třeba léčbu přerušit.
Porucha funkce ledvin: V důsledku snížení clearance je u pacientů s dysfunkcí ledvin změněna farmakokinetika ribavirinu. Z toho důvodu se u všech pacientů před zahájením léčby přípravkem Ribavirin Mylan doporučuje vyhodnocení funkce ledvin, pokud možno stanovením clearance kreatininu. U pacientů se sérovou hladinou kreatininu >2 mg/dl nebo clearance kreatininu <50 ml/min bylo při doporučeném režimu dávkování pozorováno výrazné zvýšení plazmatických koncentrací ribavirinu. Vzhledem k absenci dostatečných údajů o bezpečnosti, účinnosti a farmakokinetice ribavirinu u těchto pacientů není možné uvést konkrétní doporučení pro úpravu dávkování (viz bod 5.2). Léčba přípravkem Ribavirin Mylan nemá být zahájena (nebo nemá pokračovat, pokud se porucha funkce ledvin rozvine během léčby) u těchto pacientů, bez ohledu na to, zda jsou hemodialyzováni, pokud není tato léčba nezbytná. Je nutná mimořádná opatrnost. Během léčby je třeba důkladně sledovat hladiny hemoglobinu a v případě potřeby provést nápravná opatření (viz bod 4.2).
Oční změny: Přípravek Ribavirin Mylan se používá v kombinované léčbě s alfa interferony. Retinopatie včetně krvácení do sítnice, tvorba cytoidních tělísek, edému papily, neuropatie optického nervu a obstrukce retinální arterie nebo vény, které mohou vést ke ztrátě zraku, byly ve vzácných případech hlášeny při kombinované léčbě s alfa interferony. Všichni pacienti se mají před zahájením léčby podrobit očnímu vyšetření. Každý pacient udávající zhoršení nebo ztrátu zraku se musí okamžitě podrobit kompletnímu očnímu vyšetření. Pacienti s očními poruchami v předchorobí (např. diabetickou nebo hypertenzní retinopatií), se mají během kombinované léčby s alfa interferony podrobit pravidelným očním vyšetřením. Kombinovaná léčba s alfa interferony má být ukončena u pacientů s nově vzniklými nebo zhoršenými poruchami zraku.
Transplantace: Bezpečnost a účinnost léčby peginterferonem alfa-2a a ribavirinem u pacientů po transplantaci jater a jiných orgánů nebyla hodnocena. Byly hlášeny případy odmítnutí transplantátu jater a ledvin při použití peginterferonu alfa-2a samostatně nebo v kombinaci s ribavirinem.
Souběžná infekce HIV/HCV: Přečtěte si prosím konkrétní souhrny údajů o přípravku antiretrovirových léčivých přípravků, které se budou užívat současně s HCV léčbou, abyste měl/a přehled o zvládání toxických účinků specifických pro každý přípravek a o možnosti překrývání toxických účinků těchto přípravků s peginterferonem alfa-2a ať podávaného s ribavirinem nebo samostatně. Ve studii NR15961, u pacientů, kteří byli současně léčeni stavudinem a interferonem s ribavirinem nebo bez ribavirinu, byl výskyt pankreatitidy a/nebo laktátové acidózy 3% (12/398).
U pacientů s chronickou hepatitidou C a současnou infekcí HIV, léčených vysoce aktivní antiretrovirovou léčbu (HAART), je vyšší riziko závažných nežádoucích účinků (např. laktátové acidózy, periferní neuropatie, pankreatitidy).
U současně infikovaných pacientů s pokročilou cirhózou, kteří dostávají HAART může být také zvýšené riziko jaterní dekompenzace a možného úmrtí, pokud jsou pacienti léčeni ribavirinem v kombinaci s interferony. Změny výchozích hodnot u současně infikovaných pacientů s cirhózou, které mohou být spojeny s jaterní dekompenzací, zahrnují: zvýšení sérového bilirubinu, snížení hemoglobinu, zvýšení alkalické fosfatázy nebo snížení počtu krevních destiček a léčbu didanosinem (ddI). Proto je při nasazení kombinace peginterferonu alfa-2a a ribavirinu ke stávající antiretrovirové léčbě HAART třeba postupovat se zvýšenou opatrností (viz bod 4.5).
Souběžná léčba ribavirinem a zidovudinem se nedoporučuje vzhledem k zvýšenému riziku anémie (viz bod 4.5).
Během léčby mají být pacienti infikovaní současně HIV pečlivě monitorováni pro známky a symptomy jaterní dekompenzace (včetně ascitu, encefalopatie, krvácení z varixů, poruchy syntetické funkce jater, například Child-Pugh skóre 7 nebo vyšší). Child-Pugh skóre může být ovlivněno faktory spojenými s léčbou (tj. nepřímá hyperbilirubinémie, snížený albumin) a nemusí nutně znamenat jaterní dekompenzaci. Léčba přípravkem Ribavirin Mylan v kombinaci s peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a se má u pacientů s jaterní dekompenzací ihned ukončit.
Současné podávání přípravku Ribavirin Mylan a didanosinu se nedoporučuje vzhledem k riziku mitochondriální toxicity (viz bod 4.5). Dále je třeba se vyvarovat současného podávání přípravku Ribavirin Mylan a stavudinu, aby se omezilo riziko kumulované mitochondriální toxicity.
Laboratorní testy: Před zahájením léčby musí být u všech pacientů provedeny standardní hematologické testy a biochemická vyšetření krve (kompletní krevní obraz [CBC] s diferenciálním rozpočtem, stanovení počtu trombocytů, elektrolyty, sérový kreatinin, jaterní funkční testy, kyselina močová). Přijatelné vstupní hodnoty, které lze použít jako vodítko před zahájením léčby ribavirinem v kombinaci s peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a, jsou:
Hemoglobin: 12 g/dl (ženy); 13 g/dl (muži)
Trombocyty: 90 000/mm3
Neutrofily: 1500/mm3
U pacientů současně infikovaných HIV-HCV jsou k dispozici omezené údaje o účinnosti a bezpečnosti u jedinců s počtem CD4+ buněk nižším než 200 buněk/µl. Při léčbě pacientů s nízkým počtem CD4+ buněk je třeba opatrnosti.
Laboratorní vyšetření mají být provedena ve 2. a 4. týdnu léčby a potom periodicky podle klinické potřeby.
Ženy ve fertilním věku: Pacientkám musí být během léčby každý měsíc prováděn běžný těhotenský test po dobu léčby a po dobu 4 měsíců po jejím ukončení. Partnerkám mužských pacientů musí být každý měsíc prováděn běžný těhotenský test po dobu léčby partnera a po dobu 7 měsíců po jejím ukončení.
Při léčbě přípravkem Ribavirin Mylan se může v důsledku hemolýzy zvýšit hladina kyseliny močové, a proto je třeba u predisponovaných pacientů pečlivě sledovat možnost rozvoje dny.
Zubní a periodontální onemocnění: U pacientů užívajících kombinovanou léčbu ribavirinu s peginterferonem alfa-2a, byla hlášena zubní a periodontální onemocnění, která mohou vést ke ztrátě zubů. Navíc sucho v ústech může mít při dlouhodobé léčbě ribavirinem v kombinaci s peginterferonem alfa-2a škodlivý účinek na zuby a sliznici úst. Pacienti si mají dvakrát denně pečlivě čistit zuby a mají absolvovat pravidelné kontrolní vyšetření zubním lékařem. Kromě toho u některých pacientů se může objevit zvracení. Pokud se tato reakce vyskytne, má se jim doporučit, aby si následně důkladně vypláchli ústa.
(cs)
|