| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté angiotenzinu II a diuretika,
ATC kód: C09DA01.
Draselná sůl losartanu/hydrochlorotiazid
Složky přípravku Losartan/Hydrochlorothiazid Mylan mají prokazatelný aditivní účinek na snížení krevního tlaku. Krevní tlak tato kombinace snižuje více než jednotlivé složky samostatně. Toto je pravděpodobně důsledkem doplňkového účinku jednotlivých komponent. Dále v důsledku diuretického účinku, hydrochlorothiazid zvyšuje aktivitu systému renin-angiotenzin, zvyšuje sekreci aldosteronu, snižuje hladiny draslíku, a zvyšuje hladiny angiotensinu II. Podávání losartanu blokuje všechny fyziologicky relevantní účinky angiotensinu II a pomocí inhibice aldosteronu by mohl losartan snižovat ztráty draslíku spojené s podáváním diuretika.
Losartan má také prokazatelný mírný a dočasný urikosurický efekt. Hydrochlorthiazid působí středně významný vzestup kyseliny močové; kombinace losartanu a hydrochlorothiazidu má tendenci k zmírnění diuretiky navozené hyperurikémie.
Antihypertenzní účinek přetrvává po dobu 24 hodin. V klinických studiích o délce nejméně jeden rok c, se antihypertenzní účinek při pokračování léčby udržoval. Navzdory významnému poklesu krevního tlaku nemělo podávání přípravku Losartan/Hydrochlorothiazid Mylan klinicky významný účinek na srdeční frekvenci. V klinických studiích, po 12 týdnech léčby kombinací losartan 50 mg/hydrochlorotiazid 12,5 mg, byl diastolický krevní tlak v sedě snížen v průměru až o 13,2 mmHg.
Přípravek Losartan/Hydrochlorothiazid Mylan je účinný při snižování krevního tlaku u mužů i žen, černochů i jiných národností a u mladších (<65 let) a starších (> 65 let) pacientů při všech stupních hypertenze.
Losartan
Losartan je synteticky připraveným perorálním antagonistou (typ AT1) receptoru angiotenzinu II. Angiotensin II, silný vasokonstriktor, je primárním aktivním hormonem renin-angiotenzinového systému a je důležitým patofyziologickým faktorem při vzniku hypertenze. Angiotenzin II se váže na AT1 receptor, který se nachází v mnoha tkáních (např.v hladkém svalstvu cév, v nadledvinách, v ledvinách a srdci) a vyvolává některé důležité biologické reakce, včetně vazokonstrikce a uvolňování aldosteronu. Angiotenzin II rovněž stimuluje proliferaci buněk hladkého svalstva.
Losartan selektivně blokuje receptor AT1. Jak losartan, tak jeho farmakologicky aktivní metabolit karboxylové kyseliny E-3174 inhibují in vitro a in vivo všechny fyziologicky relevantní účinky angiotenzinu II, bez ohledu na jeho zdroj a způsob syntézy.
Losartan není agonista a neblokuje žádné jiné hormonální receptory ani iontové kanály, které jsou důležité pro kardiovaskulární regulaci. Navíc losartan neinhibuje ACE (kininázu II), což je enzym, který je odpovědný za rozklad bradykininu. Proto nedochází ke zvýšení nežádoucích účinků zprostředkovaných bradykininem.
Během podávání losartanu vede odstranění negativní zpětné vazby angiotensinu II na sekreci reninu ke zvýšené aktivitě plazmatického reninu (PRA). Zvýšení PRA vede ke zvýšení angiotensinu II v plazmě. Přes tato zvýšení se udržuje antihypertenzní působení a suprese koncentrace plazmatického aldosteronu, což indikuje efektivní blokádu receptoru angiotensinu II. Po vysazení losartanu klesly hodnoty PRA a angiotensinu II na výchozí hodnoty během tří dnů.
Jak losartan, tak jeho hlavní aktivní metabolit mají mnohem větší afinitu k receptoru AT1 než k receptoru AT2. Ve hmotnostním vyjádření je aktivní metabolit 10 až 40krát aktivnější než losartan.
Ve studii specificky navržené pro posouzení výskytu kašle u pacientů léčených losartanem ve srovnání s pacienty léčenými ACE inhibitory byl výskyt kašle hlášeného u pacientů léčených losartanem nebo hydrochlorothiazidem podobný, a byl významně nižší než u pacientů léčených ACE inhibitory. Kromě toho v celkové analýze 16 dvojitě-zaslepených klinických studiích u 4131 pacientů byl výskyt spontánně hlášeného kašle u nemocných léčených losartanem podobný (3,1%) tomu u pacientů léčených placebem (2,6%) nebo hydrochlorothiazidem (4,1 %), zatímco výskyt u ACE inhibitorů byl 8,8%.
Podávání draselné soli losartanu u nediabetických hypertenzních pacientů s proteinurií významně snižuje proteinurii, frakční exkreci albuminu a IgG. Losartan udržuje glomerulární filtraci a snižuje filtrační frakci. Obecně losartan způsobuje pokles kyseliny močové v séru (obvykle <0,4 mg / dl). Tento pokles přetrvával při chronické léčbě.
Losartan nemá žádný vliv na autonomní reflexy a žádný trvalý vliv na plazmatický noradrenalin.
U pacientů se selháním levé komory, měly 25 mg a 50 mg dávky losartanu kladné hemodynamické a neurohormonální účinky vyznačující se zvýšením srdečního indexu a snížením plicního kapilárního tlaku v zaklínění, systémové vaskulární rezistence, středního systémového arteriálního tlaku a srdečního tepu a snížení cirkulujících hladin aldosteronu a noradrenalinu. Výskyt hypotenze byl u těchto pacientů se srdečním selháním závislý na dávce.
Hypertenzní studie
V kontrolovaných klinických studiích způsobilo podávání draselné soli losartanu v jedné denní dávce pacientům s mírnou až středně těžkou esenciální hypertenzí statisticky významné snížení systolického a diastolického krevního tlaku. Srovnání hodnot krevního tlaku 24 hodin po podání s hodnotami krevního tlaku 5-6 hodinách po podání demonstrovalo snížení krevního tlaku po celých 24 hodin; přirozený denní rytmus byl zachován. Pokles krevního tlaku ke konci dávkovacího intervalu dosahoval 70-80% účinku zjištěného 5-6 hod. po dávce.
Vysazení draselné soli losartanu u pacientů s hypertenzí se neprojevilo náhlým vzestupem krevního tlaku (rebound). Přes význačný pokles krevního tlaku nemělo podávání losartanu žádný klinicky významný účinek na srdeční frekvenci.
Losartan je stejně účinný u mužů i žen, u mladších (ve věku do 65 let) i starších hypertoniků.
Studie LIFE
Studie LIFE (Losartan Intervention For Endpoint) sledující pokles hypertenze byla randomizovaná, trojitě zaslepená, aktivně kontrolovaná studie na 9193 hypertonicích ve věku 55 až 80 let s EKG dokumentovanou hypertrofií levé komory. Pacienti byli randomizováni do skupiny léčené jednou denně losartanem 50 mg nebo atenololem 50 mg. Pokud nebyla dosažena cílová hodnota krevního tlaku (<140/90 mmHg), přidal se nejdříve hydrochlorothiazid (12,5 mg) a pak, v případě potřeby, byla zvýšena dávka losartanu nebo atenololu na 100mg denně. Jiná antihypertenziva s výjimkou ACE inhibitorů, antagonistů angiotensinu II nebo betablokátorů byla přidávána v případě potřeby dosažení cílového krevního tlaku. Střední doba sledování byla 4,8 roku.
Primárním sledovaným parametrem byla kombinace kardiovaskulární morbidity a mortality měřená pomocí redukce kombinované incidence kardiovaskulárního úmrtí, cévní mozkové příhody a infarktu myokardu. Krevní tlak byl v obou skupinách významně snížen na podobné hodnoty. Léčba losartanem vedla k 13% snížení rizika (p=0,021, 95% interval spolehlivosti 0,77-0,98) ve srovnání s atenololem u pacientů, kteří dosáhli primárního kompozitního sledovaného parametru. Toto se primárně připisuje redukci výskytu cévní mozkové příhody. Léčba losartanem snižuje riziko cévní mozkové příhody o 25% (p=0,001, 95% interval spolehlivosti 0,63-0,89) ve srovnání s atenololem. U obou skupin se výskyt úmrtí na cerebrovaskulární příhodu a infarkt myokardu významně nelišil.
Hydrochlorothiazid
Hydrochlorothiazid je thiazidové diuretikum. Přesný mechanismus antihypertenzního účinku thiazidových diuretik není zcela znám. Thiazidy ovlivňují ledvinový tubulární mechanismus reabsorpce elektrolytů, zvyšují přímo vylučování sodíku a chloridu v přibližně stejných množstvích. Diuretické působení hydrochlorothiazidu snižuje objem plazmy, zvyšuje aktivitu reninu v plazmě, zvyšuje sekreci aldosteronu s následným nárůstem draslíku v moči, poklesem bikarbonátu a snížením hladiny draslíku v séru. Vazba renin-aldosteron je zprostředkována angiotensinem II, a proto současné podávání antagonistů receptorů angiotensinu II může kompenzovat ztráty draslíku spojené s užíváním thiazidových diuretik.
K nástupu diurézy dochází během 2 hodin po podání ústy. Nejvyšší diuretický účinek je patrný po přibližně 4 hodinách a přetrvává 6 až 12 hodin, antihypertenzní účinek přetrvává až 24 hodin.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)