| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: antagonisté angiotensinu-II, ATC kód: C09C A04.
Irbesartan je siln ě p ů sobící, peroráln ě ú č inný, selektivní antagonista receptoru pro angiotensin-II (receptor typu AT1).
Mechanismus p ů sobení: P ř edpokládá se, že blokuje veškeré ú č inky angiotensinu-II zprost ř edkované AT1 receptorem, a to bez z ř etele ke zdroji anebo zp ů sobu syntézy angiotensinu-II. Selektivní antagonické ovlivn ě ní angiotensin-II (AT1) receptor ů vede ke zvýšení hladin plazmatického reninu a angiotensinu-II a ke snížení koncentrace aldosteronu v plazm ě . Samotným irbesartanem v doporu č ených dávkách nejsou hladiny draslíku v séru významn ě ovlivn ě ny. Irbesartan neinhibuje ACE (kininázu-II), enzym vytvá ř ející angiotensin-II a také degradující bradykinin na neaktivní metabolity. Irbesartan nevyžaduje metabolickou aktivaci, aby byl ú č inný.
Klinická ú č innost:
Hypertenze
Irbesartan snižuje krevní tlak, srde č ní frekvenci m ě ní minimáln ě . P ř i podávání jednou denn ě je snížení krevního tlaku závislé na dávce a má tendenci vytvá ř et plató p ř i dávkách vyšších než 300 mg. Dávky 150-300 mg jednou denn ě snižují krevní tlak vleže nabo vsed ě v nejnižším bod ě ú č inku (tj. za 24 hodiny po podání) pr ů m ě rn ě o 8-13/5-8 mm Hg (systolický/diastolický) více než placebo. Nejvýrazn ě jšího snížení krevního tlaku je dosaženo do 3-6 hodin po podání a hypotenzní ú č inek se udržuje nejmén ě 24 hodiny. Ješt ě za 24 hodin po podání doporu č ovaných dávek dosahoval pokles tlaku krve 60-70% maximálního poklesu diastolického a systolického tlaku. Dávka 150 mg podávaná jednou denn ě vedla k podobným minimálním a pr ů m ě rným 24-hodinovým zm ě nám krevního tlaku jako stejná celková dávka rozd ě lená do dvou jednotlivých denních dávek.
Hypotenzní ú č inek irbesartanu je patrný do 1-2 týdn ů , maximální efekt se objevuje 4-6 týdn ů po zahájení terapie. Antihypertenzní ú č inek se udržuje v pr ů b ě hu dlouhodobé lé č by. Po ukon č ení terapie se krevní tlak postupn ě vrací k p ů vodním hodnotám. Rebound-hypertenze nebyla pozorována. Hypotenzní ú č inky irbesartanu a thiazidových diuretik jsou additivní.
U pacient ů , u nichž irbesartan sám krevní tlak dostate č n ě nesnižuje, vyvolá p ř idání malé dávky hydrochlorothiazidu (12,5 mg) jednou denn ě další snížení krevního tlaku; to v období minima ú č inku dosahuje ve srovnání s placebem 7-10/3-6 mmHg (systolický/diastolický). Ú č innost p ř ípravku irbesartan není ovlivn ě na v ě kem ani pohlavím. Hypertonici č erné pleti reagují na monoterapii irbesartanem z ř eteln ě slab ě ji, tak jak je tomu i u ostatních lé č ivých p ř ípravk ů ovliv ň ujících renin-angiotensinový systém. Jestliže se irbesartan podává spole č n ě s malou dávkou hydrochlothiazidu (nap ř . 12,5 mg denn ě ), blíží se reakce č erných hypertonik ů reakci pacient ů bílé pleti.
Irbesartan nemá klinicky významný ú č inek na hladinu kyseliny mo č ové v séru anebo na vylu č ování kyseliny mo č ové mo č í.
Snížení krevního tlaku s cílovými titrovanými dávkami irbesartanu 0,5 mg/kg (nízká), 1,5 mg/kg (st ř ední) a 4,5 mg/kg (vysoká) bylo hodnoceno u 318 d ě tí a mladistvých ve v ě ku 6 až 16 let s hypertenzí nebo s rizikem (diabetici, hypertenze v rodinné anamnéze) b ě hem 3týdenního období. Po t ř ech týdnech pr ů m ě rné snížení od výchozích hodnot u primární prom ě nné ú č innosti – hodnoty systolického tlaku vsed ě (SeSBP), m ěř ené v nejnižším bod ě ú č inku (na konci dávkovacího intervalu - trough ) - bylo 11,7 mmHg (nízká dávka), 9,3 mmHg (st ř ední dávka) a 13,2 mmHg (vysoká dávka). Rozdíl mezi t ě mito dávkami nebyl signifikantní. Korigované pr ů m ě rné zm ě ny hodnoty diastolického krevního tlaku v sed ě (SeDBP), m ěř ené v nejnižším bod ě ú č inku (na konci dávkovacího intervalu - trough ) byly tyto: 3,8 mmHg (nízká dávka), 3,2 mmHg (st ř ední dávka), 5,6 mmHg (vysoká dávka). V pr ů b ě hu dalších dvou týdn ů , kdy pacienti byli re-randomizováni bu ď do skupiny s lé č ivým p ř ípravkem nebo do skupiny s placebem, u pacient ů na placebu došlo u ke zvýšení SeSBP o
2,4 mmHg a SeDBP o 2,0 mmHg ve srovnání se zm ě nami +0,1, resp. -0,3 mmHg u pacient ů na všech dávkách irbesartanu (viz bod 4.2).
Hypertenze a diabetes typu 2 s renálním onemocn ě ním
Studie "Irbesartan Diabetic Nephropathy Trial (IDNT)" ukazuje, že irbesartan zpomaluje progresi renálního onemocn ě ní u pacient ů s chronickou renální nedostate č ností a zjevnou proteinurií. IDNT byla dvojit ě slepá, kontrolovaná studie srovnávající morbiditu a mortalitu u nemocných lé č ených p ř ípravkem irbesartan, amlodipinem a placebem. U 1715 pacient ů s hypertenzí a diabetem typu 2, proteinurií ≥ 900 mg/den a s hladinou kreatininu v séru mezi 1,0 - 3,0 mg/dl byl hodnocen dlouhodobý ú č inek (pr ů m ě rn ě 2,6 roku) p ř ípravku irbesartan na vývoj renálního onemocn ě ní a na mortalitu ze všech p ř í č in. Pacient ů m byly titrovány dávky od 75 mg do udržovací dávky 300 mg p ř ípravku irbesartan, od 2,5 mg do 10 mg amlodipinu nebo placebo dle snášenlivosti. Pacienti ve všech lé č ebných skupinách obvykle dostávali mezi 2 a 4 antihypertenzivy (nap ř . diuretika, betablokátory, alfablokátory) k dosažení p ř eddefinovaného cílového krevního tlaku ≤ 135/85 mmHg nebo snížení systolického tlaku o 10 mmHg, pokud výchozí tlak byl > 160 mmHg. Šedesát procent (60%) pacient ů ve skupin ě placeba dosáhlo tohoto cílového krevního tlaku, v irbesartanové skupin ě to bylo 76% a ve skupin ě s amlodipinem 78%. Irbesartan významn ě snížil relativní riziko dosažení základního kombinovaného cílového parametru, kterým bylo zdvojnásobení sérové hladiny kreatininu, kone č ná fáze renálního onemocn ě ní (ESRD) nebo úmrtí z jakékoliv p ř í č iny. P ř ibližn ě 33% pacient ů ve skupin ě lé č ené irbesartanem dosáhlo primárního kombinovaného cílového parametru týkajícího se renálních funkcí ve srovnání s 39% pacient ů ve skupin ě s placebem a se 41% pacient ů užívajících amlodipin [20% snížení relativního rizika proti placebu (p = 0,024) a 23% snížení relativního rizika ve srovnání s amlodipinem (p = 0,006)]. P ř i analýze jednotlivých komponent ů primárního cílového parametru nebyl pozorován žádný vliv na celkovou mortalitu, zatímco byl zjišt ě n pozitivní trend ve snížení ESRD a významné snížení zdvojnásobení sérových koncentrací kreatininu.
Byla provedena analýza ú č inku v podskupinách vytvo ř ených podle pohlaví, rasy, v ě ku, trvání diabetu, vstupního krevního tlaku, hladiny kreatininu v séru a albuminurie. U žen a č ernoch ů , kte ř í reprezentovali 32%, resp. 26% celkové populace ve studii, nebyl prosp ě ch pro ledviny pr ů kazný, a č koli interval spolehlivosti to nevylu č uje. Pro sekundární cílový parametr fatálních a nefatálních kardiovaskulárních p ř íhod nebyl v rámci celé populace rozdíl mezi dále uvedenými t ř emi skupinami, a č koli byl vid ě t zvýšený výskyt nefatálního IM u žen a snížený výskyt nefatálního IM u muž ů v irbesartanové skupin ě proti režimu založeném na placebu. Byl pozorován zvýšený výskyt nefatálního IM a CMP u žen v irbesartanovém režimu ve srovnání s režimem založeném na amlodipinu, zatímco hospitalizace kv ů li srde č nímu selhání byla snížena v celé sledované populaci. Nicmén ě , pro tyto nálezy u žen nebylo nalezeno žádné definitivní vysv ě tlení.
Studie "Effects of Irbesartan on Microalbuminuria in Hypertensive Patients with Type 2 Diabets Mellitus (IRMA 2)" ukazuje, že 300 mg irbesartanu zpomaluje vznik zjevné proteinurie u pacient ů s mikroalbuminurií. IRMA 2 byla placebem kontrolovaná dvojit ě slepá studie morbidity na 590 pacientech s diabetem typu 2, mikroalbuminurií (30-300 mg/den) a normální funkcí ledvin (hladina kreatininu v séru ≤ 1,5 mg/dl u muž ů a < 1,1 mg/dl u žen). Studie sledovala dlouhodobé ú č inky (2 roky) irbesartanu na rozvoj klinické (zjevné) proteinurie (rychlost vylu č ování albuminu mo č í (UAER) > 300 mg/den a zvýšení UAER o minimáln ě 30% ve srovnání s výchozí hodnotou). P ř eddefinovaný cílový krevní tlak byl ≤ 135/85 mmHg. Aby bylo dosaženo cílového krevního tlaku, byla dle pot ř eby p ř idána další antihypertenziva (vyjma ACE inhibitor ů , antagonist ů receptor ů pro angiotensin II a dihydropyridinových vápníkových blokátor ů ). Zatímco podobného krevního tlaku bylo dosaženo ve všech lé č ených skupinách, mén ě subjekt ů ve skupin ě s 300 mg irbesartanu (5,2%) než s placebem (14,9%) nebo se 150 mg irbesartanu (9,7%) dosáhlo cílového parametru, kterým byla zjevná proteinurie, č ímž bylo prokázáno, že podávání vyšších dávek snižuje relativní riziko o 70% ,ve srovnání s placebem (p = 0,0004). Doprovodné zlepšení rychlosti glomerulární filtrace (GFR) nebylo b ě hem prvních t ř í m ě síc ů lé č by pozorováno. Zpomalení progrese onemocn ě ní ke klinické proteinurii bylo evidentní již za t ř i m ě síce a pokra č ovalo celé 2 roky. Regrese k normoalbuminurii (< 30 mg/den) byla č ast ě jší ve skupin ě s 300 mg irbesartanu (34%) než ve skupin ě s placebem (21%).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)