| salt:hasText
| - Biologická dostupnost perorálně podané ibandronové kyseliny je obecně v přítomnosti potravy snížena. V souladu s nálezy ze studií na zvířatech interferují s absorpcí ibandronové kyseliny zejména výrobky obsahující vápník a jiné polyvalentní kationty (jako jsou hliník, hořčík, železo), včetně mléka. Pacientky tedy mají před použitím kyseliny ibandronové dodržet celonoční lačnění (alespoň 6 hodin) a nemají jíst další hodinu po použití kyseliny ibandronové (viz bod 4.2).
Přípravky určené pro doplnění vápníku, antacida a některé perorální léčivé přípravky obsahující polyvalentní kationty (jako jsou hliník, hořčík, železo) pravděpodobně interferují s absorpcí přípravku kyseliny ibandronové. Pacientky tedy nemají užít jiný perorální léčivý přípravek alespoň 6 hodin před a 1 hodinu po požití ibandronové kyseliny.
Metabolické interakce nejsou pravděpodobné, protože kyselina ibandronová neinhibuje hlavní lidské jaterní izoenzymy P450 a bylo prokázáno, že u potkanů neindukuje jaterní systém cytochromu P450. Navíc vazba na plazmatické bílkoviny činí přibližně 85% - 87% (stanoveno in vitro při terapeutických koncentracích), a tudíž potenciál pro interakce s jinými léčivými přípravky způsobené vytěsněním z vazby je nízký. Kyselina ibandronová se vylučuje pouze ledvinami a nepodléhá žádné biotransformaci. Sekretorická cesta pravděpodobně nezahrnuje známé acidické nebo bazické transportní systémy zapojené do vylučování jiných aktivních látek.
V dvouleté studii (BM 16549) u postmenopauzálních žen s osteoporózou současně užívajících kyselinu acetylsalicylovou nebo NSAID, byl výskyt účinků přípravku na horní část gastrointestinálního traktu po jednom i dvou letech užívání obdobný u pacientk užívajících kyselinu ibandronovou v dávce 2,5 mg 1x denně, stejně jako při užívání dávky 150 mg 1x měsíčně.
Při porovnávání měsíčního a denního dávkovacího režimu u více než 1500 pacientek zařazených do studie BM 16549 bylo zjištěno, že po jednom roce 14% z nich užívalo blokátory histaminu (H2) nebo inhibitory protonové pumpy a po dvou letech užívalo tyto léky 18% pacientek. V této skupině pacientek byly účinky kyseliny ibandronové na horní část gastrointestinálního traktu při podávání dávky 150 mg 1x měsíčně podobné, jako u pacientek léčených kyselinu ibandronovou v dávce 2,5 mg 1x denně.
U zdravých mužů - dobrovolníků a u postmenopauzálních žen vedlo intravenózní podání ranitidinu ke zvýšení biologické dostupnosti kyseliny ibandronové zhruba o 20%, pravděpodobně v důsledku snížené kyselosti žaludku. Protože však toto zvýšení je v mezích normálního kolísání biologické dostupnosti kyseliny ibandronové, není při podání kyseliny ibandronové současně s H2 blokátory nebo jinými léčivými látkami zvyšujícími pH žaludku nutná úprava dávky.
Farmakokinetické interakční studie u postmenopauzálních žen neprokázaly žádné interakce s tamoxifenem nebo hormonální substituční terapií (estrogeny).
Nebyly pozorovány žádné interakce při současném podávání s melfalanem/prednisolonem u pacientů s mnohočetným myelomem.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)